Každý z nás jistě už něco slyšel o teologii osvobození; minimálně každý, kdo jeví aspoň trochu zájem o Latinskou Ameriku, případně o křesťansko-sociální ideje. Ne každý by v ní ale patrně hledal souvislost s českými dějinami.

Teologie osvobození je politická teologie, jejíž hlavní myšlenkou je osvobození od sociálního hříchu, strukturálního násilí a nespravedlnosti. V jejím základě je touha po nové společnosti založené na křesťanských principech. Tato myšlenka může leckomu způsobit husí kůži, vzbudí v něm totiž nesprávnou představu o vládě božího práva na místě občanských zákonů, teokracii, jíž se západní myšlení děsí.

Teologie osvobození, za jejíhož novodobého zakladatele je považován peruánský kněz řádu dominikánů Gustavo Gutiérrez, však znamená něco jiného. Vznikla v 60. letech 20. století, v časech rozvoje, celosvětových změn a nenaplněných nadějí. Latinskoameričtí teologové se stále častěji setkávali s problémem: jak vysvětlit chudým lidem, že je Bůh miluje, i když se nacházejí v tak zoufalé situaci?

Teologie osvobození se inspirovala marxismem, tehdy ještě populárním a zdánlivě úspěšným. Byl považován za obnovu starých eschatologických dějinných vizí o Božím království. Marxistická analýza společnosti ale především vysvětlovala, proč jsou vlastně chudí lidé chudí.

K odstranění problému je třeba zjistit příčiny. Marxismus nabízel věrohodné vysvětlení a ukazoval i na potenciálního vykonavatele žádoucí změny: revoluční proletariát. Marxův proletariát to nejsou jen tak obyčejní dělníci — je to subjekt, který je vykonavatelem smyslu veškerých dějin chápaných jako osvobození lidstva, jeho přechodu z říše nutnosti do říše svobody. Smysl dějin nemá daleko k Bohu dějin — i úloha Marxova proletariátu byla vlastně mesiášská.

Tehdejší vatikánské špičky však pro sympatie k Marxovi nejevily příliš pochopení. To se ostatně později projevilo vydáním Instrukce k některým aspektům „teologie osvobození“ z šestého srpna 1984. Na toto historické nepochopení poukazuje známým výrokem brazilský arcibiskup Helder Camara: „Když dám chudým najíst, řeknou, že jsem světec. Když se zeptám, proč jsou chudí, řeknou, že jsem komunista.“