Co se skutečně stalo? Výpadek odstartovalo přetržení jednoho z fázových vodičů vedení velmi vysokého napětí V411, vedoucího zhruba mezi Kadaní a Louny. Bezpečnostní ochrany na obou jeho koncových rozvodnách po přetržení vypnuly celé vedení. To samo by se nikdy nemělo v síti negativně projevit — dispečeři přenosové soustavy v ČEPSu (státní podnik starající se o dálkový přenos elektřiny nejvyššího napětí) totiž vždy hlídají tzv. podmínku N-1, tedy aby každý výpadek jednotlivého prvku sítě bylo možno nahradit.

Následně ale vypadl z provozu jeden z bloků uhelné elektrárny Ledvice. Jestli to bylo v důsledku výpadku vedení, což by ukazovalo na pochybení v elektrárně, nebo nezávisle na něm, se zatím neví. Doporučuji počkat si na zprávu ČEPSu, který teď událost intenzivně zkoumá.

Výpadek elektrárny už síť nevydržela — vzniklým nedostatkem se dále zesílil tok ve směru JZ-SV, který přetížil a odstavil zbylé vedení v tomto směru jižně od Prahy. Zároveň se přetížila i východočeská rozvodna Krasíkov, od celé české soustavy se oddělil ostrov severní poloviny Čech a části Prahy, v němž spotřeba výrazně převládala nad výrobou, a tudíž neudržel stabilní frekvenci a zkolaboval.

Zbylá fungující část české sítě tak přešla během pár vteřin z hlubokého nedostatku výkonu (cca 500 MW) do velkého přebytku (1500 MW). Jen díky přeshraničním spojením se tento přebytek podařilo odvést pryč, a zabránit tak úplnému kolapsu, většinu vypadlého území během necelé hodiny připojit zpět a celý nouzový stav ukončit během dvanácti hodin.

Selhání konvenčních technologií

V příběhu tak nefiguruje žádný obnovitelný zdroj, Green Deal ani jiný evropský čert na zdi. Selhaly zkrátka konvenční technologie, podle vyjádření vedení ČEPSu prostou nepříznivou shodou náhod. Sítě závislé na velkých zdrojích, jako je ledvická uhelná elektrárna, jsou navíc k podobným událostem přirozeně náchylnější. Naopak modernější, malé, decentralizované zdroje pomáhaly síť při výpadku stabilizovat.

A zlá EU? Jen díky ní v posledních letech vznikly přeshraniční platformy sdílení regulační energie (jmenují se poeticky PICASSO a MARI), které nás zachránily od španělského scénáře — Španělsko má totiž na rozdíl od nás daleko menší propojení sítě se zbytkem Evropy.

Dezinformační scéna místo toho tvrdí, že za výpadkem jsou vysoké objemy přetoků energie ze sousedních zemí. Jak lze ale dohledat v otevřených datech evropské platformy ENTSO-E (další zásluhy EU), hodnoty přeshraničních toků byly před výpadkem na úrovni, která je v létě v naší síti běžná.

Pokud by se přece jen blížily ke kapacitám sítě — například vlivem nepředvídaného zesílení větru, a tím nárůstu výroby (v tomto případě ale není v datech nic takového zaznamenáno) - mají dispečeři ČEPSu možnost přeshraniční toky regulovat prostřednictvím transformátorů s řízením fázového posunu na předávacích bodech a běžně to dělají.

I ve Španělsku ostatně výpadek způsobilo především selhání hned několika konvenčních zdrojů, které měly držet zálohu pro poskytování regulační energie, za což mimochodem dostávají zaplaceno.

Rizika odvrátíme modernizací energetiky

Co tedy dělat? Potřebujeme především zrychlit investice do přenosové a distribuční soustavy. Jak do té vnitrostátní, tak do přeshraniční, která nám navíc může pomoct i zlevnit ceny energií skrz lepší propojení trhů. Jako obvykle jsou však u nás spíše než peníze hlavní překážkou pomalé povolovací procesy. Jednak doplácíme na právní chaos a neschopnost státu zaplatit kvalitní lidi na stavebních úřadech, jednak na všeobecnou nedůvěru ve společnosti a tlak lidí, kterým se nelíbí nové dráty.

Zkusme to, prosím, strpět — příkladem může být situace v Dolních Chabrech, kde se chystá nová přenosová rozvodna Praha-Sever a související vedení (další vedle už existujícího). Obojí je zásadní pro stabilitu pražských dodávek elektřiny. Jako příklad házení klacků pod nohy zde mohu uvést chování místostarosty Nepila (ANO) z Prahy 8, který před časem podal — a pak zase stáhl — proti této stavbě odvolání, aniž by měl faktické připomínky, podle vlastních slov prostě proto, že ho z ČEPSu nikdo nepřišel poprosit o podporu.

Stejně tak potřebujeme urychlit vypínání zastaralých fosilních zdrojů a přesun k moderní energetice — kromě obnovitelných zdrojů jde i o bateriová úložiště, která umí dodat nebo odebrat výkon, a tím stabilizovat frekvenci v síti v řádu sekund a jejichž nástup u nás, umožněný zákonem Lex OZE III, dlouho brzdily obstrukce ANO a SPD ve Sněmovně.

Pomohla by ovšem i nezávislá agregace, která by umožnila zapojení do trhu s regulační energií — a tím i stabilizace sítě — i velkým, setrvačným průmyslovým zdrojům. Ta se ale kvůli lobbingu velkých energetických firem, které přitom tyto zdroje řídit pro účely podpůrných služeb nedokážou, neustále odsouvá.

Přes to vše jsem ale rád, že máme — alespoň podle mé dosavadní zkušenosti — českou soustavu robustní a řídí ji, rozhodně na poměry české státní správy, kompetentní lidé. Byla by proto velká chyba, kdybychom po posledních zkušenostech a kvůli různým dojmům a politikaření zařadili zpátečku. Musíme totiž přidat.