S příchodem horkých dní se opět rozproudila debata o povolenkách na vypouštění emisí skleníkových plynů. Pozornost se soustředí zejména na jejich schválené rozšíření z velkých fosilních zdrojů (ETS 1) i na spalování fosilních paliv v lokálním vytápění a dopravě (ETS 2).

Snahy o zastropování povolenek ve stínu jejich rozšíření

Oba systémy fungují na principu, který zahrnuje do nákladů při využívání fosilních paliv i škody, jež jejich používání způsobuje. Tyto náklady vznikají nezávisle na povolenkách, jen bez nich je platí všichni bez ohledu na to, kolik fosilních paliv spotřebují. Ekonomie tyto náklady nazývá externalitami. Smyslem jejich zpoplatnění je odstranit toto pokřivení trhu a motivovat k úsporám a přechodu na čisté zdroje. Kromě motivace, kterou zdražení fosilních paliv přináší, se výnosy z povolenek investují do modernizace energetiky, budov, vozidel a dalších řešení.

Rozdíl mezi dosavadními povolenkami na emise skleníkových plynů z velkých fosilních zdrojů a chystaným rozšířením na vytápění a dopravu nespočívá ani v tom, že by stávající povolenky platil průmysl a nové domácnosti. Náklady na paliva nakonec vždy dopadají na  domácnosti — už dnes se cena emisních povolenek promítá do ceny tepla z tepláren i elektřiny. Zdražování je samozřejmě problémem, který není nikomu příjemný.

Proti systému rozšíření systému povolenek vystupují jak politici současné vlády, tak i předchozí Babišovy. Jde o představitele dvou vlád, které se podílely na stanovení našich klimatických cílů i praktických řešení, jak jich dosáhnout — včetně rozšíření systému povolenek.

Stávající systém tak zůstává ve stínu ostrých debat o jeho rozšíření. Objevují se však politici i významní hráči v energetice jako Daniel Křetínský, kteří navrhují cenu emisních povolenek u velkých fosilních zdrojů zastropovat. Jaké dopady by takové opatření mělo? Naplnila by se po jeho realizaci představa o snížení cen energií? A je prosazení tohoto opatření vůbec reálné?

Nízká cena povolenky by pokles nákladů oddálila

Cena povolenky pro velké zdroje emisí (ETS 1) se promítá do ceny elektřiny, ale není jejím hlavním určujícím faktorem. Daleko větší vliv má cena zemního plynu, kterou neovlivníme. Studie konzultační společnosti Ember ukazuje, že během roku 2024 vzrostla cena elektřiny v Evropě ze 76 na 129 eur za megawatthodinu, přitom cena emisní povolenky byla více méně stabilní (kolem 20 eur za megawatthodinu). Důvodem byl nárůst ceny zemního plynu.

Podle studie Fakt o klimatu celkové náklady na výrobu elektřiny a provoz elektrizační soustavy nejúčinněji sníží několik opatření. V první řadě se jedná o rozvoj obnovitelné energetiky, především větrných elektráren, dále pak energetické úspory — zejména v zimním období, kdy je pokrývání špiček spotřeby nejnákladnější — a zvyšování energetické účinnosti, například skrze zateplování a renovace budov nebo modernizace technologií v průmyslu.

Jak ukazuje i nedávná studie Svazu moderní energetiky, příliš nízká, zastropovaná cena emisní povolenky by snížila návratnost obnovitelných zdrojů i opatření zvyšujících flexibilitu soustavy a zvýhodňovala konvenční, znečišťující fosilní zdroje. Nižší cena povolenky znamená méně peněz na investice do modernizace energetické infrastruktury a úspor energie. Pokud by se cena emisní povolenky zastropovala na čtyřiceti eurech, přišla by Česká republika o 150 miliard korun oproti ceně povolenky v hodnotě osmdesáti eur, kolik přibližně činí dnes.

Čeští politici, kteří tvrdí, že zastropování prosadí, uvádějí veřejnost v omyl. Je to zkrátka nereálný slib. Česká republika o podobné změně nerozhoduje samostatně a v rámci Evropské unie se jedná o výrazně menšinový názor — například obě strany nové koaliční vlády v Německu se shodnou, že zpoplatnění emisí uhlíku je klíčovým nástrojem pro konkurenceschopnost a ochranu klimatu.

Nízký cenový strop emisní povolenky tedy nepovede k očekávanému zlevnění energií, naopak může pokles nákladů oddálit. Evropa, která nedisponuje výraznými zásobami fosilních paliv, může dosáhnout dostupných cen energií především omezením jejich spotřeby a urychlenou náhradou za domácí obnovitelné zdroje. Přitom je však nutné klást důraz na sociální spravedlnost a zajistit, aby investice do zateplování a obnovitelných zdrojů byly dostupné pro všechny, s výraznější podporou pro nízkopříjmové domácnosti.

Ostatně první takové kroky v České republice již probíhají v rámci programu Nová zelená úsporám, který právě zvýšenou podporu a bonusy pro nízkopříjmové domácnosti poskytuje. Financování probíhá prostřednictvím výnosů z emisních povolenek a případně také z fondů Evropské unie.