Novinové titulky 17. července hlásaly „další vlnu zeleného zdražování“ a „útok na peněženky Čechů“. Řada českých médií a politiků — v čele s bulvárním deníkem Blesk ve vlastnictví fosilního oligarchy Daniela Křetínského — hrozila, že pokud vláda Petra Fialy schválí tři klíčové dokumenty týkající se ochrany klimatu a transformace energetiky, negativně to pocítí všichni. Vláda Petra Fialy se mediálního tlaku zalekla a odložila schvalování strategických koncepcí klimatické politiky na neurčito.

Strašení „zeleným zdražováním“ mířilo na jeden ze základních prvků architektury evropské klimatické politiky: rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami.

V reakci na mediální kampaň vystoupila řada expertů na energetickou a klimatickou politiku i zástupců klimatického hnutí, kteří obchodování s emisními povolenkami bránili jako zcela nutný a žádoucí krok vzhledem k naléhavosti klimatické krize.

Hlavní argument zastánců rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS2) zdůrazňoval, že emise skleníkových plynů nesnižujeme dostatečně rychle, tudíž je rozšíření systému emisních povolenek nezbytným krokem k udržení stabilního klimatu. Současně experti upozorňovali, že zdražení, před kterým média varovala, bude jen nepatrné — v řádech několika korun.

České a evropské nižší a střední vrstvy ovšem po dekádách rozpočtových škrtů a odbourávání sociálních systémů právem žádají lepší ekonomické a sociální podmínky, a hrozbu dalšího zdražování tak zcela pochopitelně odmítají.

Zpoplatnění emisí

Obchodování s emisními povolenkami vychází z jednoduchého principu: znečišťovatel platí. Systém záměrně zpoplatňuje činnost přispívající k rozvratu klimatu, tedy spalování fosilních paliv.

První část systému od roku 2005 zpoplatnila přibližně čtyřicet procent emisí skleníkových plynů, přičemž výnosy z povolenek následně umožnily financovat celou řadu klimatických opatření — jako například unijní Modernizační fond, ze kterého do České republiky má mezi lety 2021 a 2030 doputovat 500 miliard korun.

Nynější rozšíření obchodování s emisními povolenkami EU ETS2 (The EU Emissions Trading System 2) pokryje emise z dopravy, výstavby a užívání budov a zbylé části průmyslu, jehož emise dosud nebyly zpoplatněny. Ve výsledku se systém bude týkat takřka poloviny všech ročních emisí skleníkových plynů Evropské unie a povede ke snížení emisí v sektorech dopravy a budov o 42 procent do roku 2030.

V jádru je systém ETS2 jednoduchým cenovým signálem: zvýšená cena naznačuje, že způsoby dopravy, vytápění a dalšího užívání budov, které závisejí na spalování fosilních paliv, nejsou žádoucí. Zdražení paliv a tlak na rekonstrukce tímto způsobem postihne rozpočty domácností, dopadne na majitele nejluxusnějších SUV i ojetých automobilů, zdraží nákladní silniční dopravu a vyvolá změny v sektoru výstavby a užívání budov. Dle výpočtů ale nepůjde o razantní výkyv cen.

Analytička portálu Fakta o klimatu Kateřina Kolouchová vysvětluje: „Například litr benzínu obsahuje přibližně 650 gramů uhlíku a při jeho spálení vznikne asi 2,4 kilogramu oxidu uhličitého. Při ceně 45 eur (1 125 korun) za povolenku to znamená náklad ve výši 2,7 koruny, což k současné ceně benzínu okolo 40 korun za litr představuje 6,8 procentní nárůst.“ Kolouchová upozorňuje, že spotřební daň na benzín a daň z přidané hodnoty tvoří polovinu současné ceny benzínu. Je tedy řádově vyšší oproti očekávanému zdražení po rozšíření ETS2.

Financování dekarbonizace

Druhým pilířem systému emisních povolenek ETS2 je financování dekarbonizace. Peníze vybrané prodejem emisních povolenek se totiž nikam neztratí, ale vrátí se do ekonomiky. Studie týmu expertů vedená Alexandrem Edenem z think tanku Adelphi předpokládá, že při ceně povolenky na úrovni 45 euro dosáhnou výnosy ze systému mezi lety 2026 a 2032 až 270 miliard eur. Jde o značné množství prostředků, které mohou členské státy Evropské unie využít na širokou škálu opatření a investic v energetice, čisté dopravě, programy zateplování a oprav budov nebo mírnění společenských dopadů náročného přechodu na bezemisní ekonomiku.

EU ETS2 tak nejenže zpoplatňuje emise — jeho možná ještě důležitější rolí je výběr prostředků k financování přechodu na bezemisní ekonomiku. Podle zprávy Evropské komise o evropském trhu s emisními povolenkami jen za rok 2023 vybral systém 43,6 miliard eur, které z velké většiny putovaly do rozpočtů národních států.

ETS2 ale nese řadu zásadních systémových chyb.

První chyba systému: není alternativ

Systém emisních povolenek předpokládá, že každý člověk v Evropské unii si může volně vybrat způsob dopravy, bydlení a topení bez ohledu na jeho příjmy, společenské postavení nebo místo bydliště. Zdražení benzínu a nafty má být signálem, aby spotřebitelé vyměnili auta na spalovací pohon za elektrická auta. Zdražením uhlí a plynu pak systém pobízí k nákupu tepelného čerpadla místo topných kotlů. Ne každý ale může takové rozhodnutí udělat. Obzvláště ne v České republice zasažené stagnací po covidové pandemii, vysokou mírou inflace a největším poklesem reálných mezd zaměstnanců v Evropě.

Celá řada důležitých rozhodnutí se totiž neodehrává v prostředí evropských domácností, ale spíše v centrálách velkých energetických nebo průmyslových korporacích a přinejmenším na úrovni národních vlád.

Jednoduchý příklad: pokud k cestě z Prahy do Brna zvolíme místo auta se spalovacím motorem spoj Českých drah, bude elektrická energie v trakčním vedení pravděpodobně pocházet z významné části z elektráren uhlobarona Pavla Tykače, se kterým státem vlastněný podnik Správa železnic minulý rok uzavřel lukrativní kontrakt na dodávku energií. Běžný uživatel nemá takřka žádnou jinou možnost využít jiný, bezemisní způsob dopravy.

Žijeme tak ve světě určovaném fosilní infrastrukturou, kde jsou demokratické a veřejné instituce takřka bezbranné proti síle energetických korporací. Dokud se například ČEZ nerozhodne masivně investovat do obnovitelných zdrojů, čistou energii si většina lidí neopatří. Stejný princip platí u dopravy — nelze očekávat, že si lidé pořídí elektromobil, když se cena nejlevnějšího typu Dacia Spring pohybuje na stejné cenové hladině jako nový model benzinové Fabie Škody Auto.

Rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami má v důsledku zdražování motivovat k přechodu na čistší alternativy, avšak reálných možností alternativní mobility je pomálu. V sektoru bydlení pak hledání alternativ často znamená rozsáhlé rekonstrukce domů a výměnu tepelného systému.

Fakticky tak hrozí, že se naplní varování analytiků Wendela Tria a Jörgeho Mühlenhoffa, kteří v hodnocení EU ETS2 vypracovaném pro nadaci německých Zelených Heinrich Böll Stiftung uvedli: „Dodavatelé fosilních paliv přenesou dodatečné náklady na emisní povolenky na své zákazníky, což povede k očekávanému zvýšení účtů domácností za energii.“ V situaci chybějících alternativ se tak řada domácností nevyhne těmto přeneseným nákladům a místo fosilních korporací za povolenku zaplatí běžní Evropané.

Druhá chyba systému: nerovné dopady

Zcela logicky pak dopad třeba i nepatrného zvýšení cen pocítí především nízko a středněpříjmové domácnosti. Právě ty v mnoha případech bydlí v nezateplených domech bez centrálního vytápění a mají složitý nebo neexistující přístup k hromadné dopravě, a to mimo jiné v důsledku dekád rušení regionálních vlakových tratí a privatizace autobusových linek.

Podle výzkumu agentury STEM, který si zadalo ministerstvo životního prostředí, opatření související se zavedením EU ETS2 „mají potenciál skutečně zasáhnout rozpočty domácností, a i přesáhnout případnou úroveň míry, kdy se je domácnost schopna s dodatečným nákladem vypořádat úplně, či v dostatečné kvalitě tak, aby změna nijak neovlivnila jejich životní úroveň nebo způsob života.“ Tři procenta českých domácností se podle výzkumu STEM již nyní potýkají s dopravní chudobou, tedy situací, kdy je jim prakticky znemožněna cesta za prací, vzděláním nebo lékařskou péčí.

Studie energetické chudoby z Ostravské univerzity pak uvádí, že čtyřicet procent českých domácností bydlí v budovách, jejichž energetická náročnost je vysoká. Platby skrze emisní povolenky za paliva se tak u nízko a středněpříjmových domácností setkávají s inflačními tlaky a poklesem reálných mezd. Vcelku to vytváří situaci, ve které se velká část českého obyvatelstva jednoduše nemůže rozhodnout pro realizaci zásadních investic do renovací a zateplení domů, výměny kotle, nákup solárních panelů a pořízení elektromobilu.

A jsou to přitom příslušníci bohatších vrstev, jejichž životní styl a podnikatelské aktivity vedou k nepoměrně většímu množství emisí skleníkových plynů, než tomu je u většiny evropské populace. Podle organizace Oxfam „deset procent nejbohatších obyvatel Evropské unie vypouští do ovzduší tolik emisí jako polovina obyvatel Unie s nejnižšími příjmy.“

Zvýšení cen tak bude pro každého stejné, nízkopříjmová domácnost pocítí zdražení litru benzinu o dvě koruny podstatně výrazněji než bohatá domácnost. Dopady systému jsou tedy nerovné, ačkoli aktivity bohatší menšiny jsou spojeny s větším podílem evropských emisí.

„Mírnění společenský dopadů“

Architektura systému ETS2 se s uvedenými problémy pokouší částečně vypořádat. Prvním zmírňujícím mechanismem je kontrola ceny povolenky. Když cena povolenky rychle a výrazně stoupne nebo když překročí hranici 45 eur, automaticky se do systému uvolní další povolenky, čímž se cena srazí dolů. Tím systém teoreticky znemožňuje černý scénář s cenou povolenky kolem čtyř set eur, kterými strašil Křetínského Blesk během letní mediální kampaně.

Druhým opatřením mírnícím dopady je zřízení speciálního „sociálně klimatického fondu“, do něhož je nasměřována celá čtvrtina výnosů z prodeje povolenek. Prostředky ve fondu mají sloužit k cílené, krátkodobé i dlouhodobé podpoře nejzranitelnějších domácností, které typicky vlastní starší vozy a vytápějí domy vlastními kotly na uhlí, zemní plyn, topné oleje nebo jiná fosilní paliva.

Opatření financovaná ze sociálně klimatického fondu si členské země Evropské unie navrhují samy — do léta roku 2025 mají předložit Evropské komisi „sociálně klimatické plány“. „Ty mohou zahrnovat jak přímou podporu příjmů domácností, tak dlouhodobé strukturální investice včetně renovace budov nebo podpory pro nové projekty obnovitelných zdrojů energie a další opatření,“ uvádějí v materiálu Asociace pro mezinárodní otázky analytici Kristina Zindulková a Jan Svoboda.

Například v Rakousku, dosud jediné zemi, která opatření v rámci EU ETS2 už schválila, se z výnosů z prodeje povolenek má financovat například „Klimabonus“ — speciální platba pro všechny obyvatele Rakouska výhodná pro lidi žijící mimo velká města. Těm vláda posílá poštou až 290 eur, zatímco například obyvatelé centrálních okrsků Vídně dostanou 145 eur. Rakouská vláda rovněž dlouhodobě nabízí „KlimaTicket“ — výhodnou jízdenku na všechny prostředky hromadné dopravy od železnice po městskou dopravu financovanou právě výnosy z obchodování s povolenkami.

Po dvou dekádách zkušeností s přerozdělováním evropských prostředků českým státem nelze mít velká očekávání, že by podpora směřovala přímo k těm, kteří jí opravdu potřebují. Až příliš dobře známe politiky ODS nebo politického hnutí ANO Andreje Babiše, kteří brojí proti „rozdávání“ peněz chudým. O to těžší je představit si, že stát by zaplatil plnou cenu za renovaci domu nízkopříjmové domácnosti nebo přispěl na větší část ceny elektromobilu pro ty, kteří se ze svého bydliště jinak nedostanou.

Třetí chyba systému: rozporuplnost

Ambice mírnit sociální dopady zpoplatnění emisí je možná chvályhodná, je však koneckonců v rozporu s povahou povolenkového systému. Jeho cílem totiž je snižování emisí skrze zdražení emisně náročných aktivit. Čím vyšší tedy bude cena za povolenku, tím větší tlak na změnu ETS2 vyvine. Alespoň teoreticky by to pak vedlo k výraznějšímu snížení emisí a výběru většího množství prostředků na dekarbonizaci.

Citelné navýšení cen povolenky ale zavedením zmírňujících sociálních opatření systém znemožňuje. Výsledkem je riziko, že ETS2 nesrazí emise skleníkových plynů dostatečně — a zároveň, jak bylo výše popsáno, jeho dopad přesunou fosilní korporace na koncové spotřebitele.

Skutečnou absurditou pak je, že peníze vybrané ze zdražování paliv mohou jít prostřednictvím nejrůznějších evropských fondů zpět velkým energetickým korporacím. Jak zjistila analýza Centra pro dopravu a energetiku, přesně tak totiž bylo českými úřady rozděleno přibližně dvacet dva miliard korun z Modernizačního fondu Evropské unie na projekty využívající fosilní zemní plyn. Mezi největší beneficienty programu na dekarbonizaci teplárenství je tak fosilní energetická společnost Veolia.

Alternativa

Jaká je alternativa politiky „mírnění dopadů“, když i malá změna může pro domácnosti v těžkých životních podmínkách působit hrozivě? Místo zeleného utahování opasků je nutné rámovat potřebnou změnu posílením jistot, zárukami, že se situace středních a nízkopříjmových skupin nezhorší.

V dopravě to znamená vybudování dostatečně robustní sítě dostupné, levné a čisté veřejné dopravy skrze veřejné investice a posílení nabídky levných menších elektroaut tam, kde hromadná doprava nebude dostupná.

V sektoru budov je to složitější. V situaci obecné krize bydlení musí mezi klimatická opatření patřit i posílení práv nájemníků, zavedení regulovaného nájemného, ale také budování městských a družstevních bytů tak, jak to navrhuje například organizace Re-set.

Zásadní otázkou je, kde na taková opatření vzít prostředky. Systém ETS2 sice dokáže značné prostředky mobilizovat, ale přichází s nimi pozdě. Místo výnosů z emisí je proto nyní třeba financovat sociálně klimatická opatření způsobem, pro který se již jednou Evropská unie odhodlala — formou společného dluhu. Skrze unijní dluhopisy a celou řadu dalších kapitálových nástrojů jsou již nyní financována opatření postcovidové pomoci zasaženým státům na zotavení a modernizaci ekonomiky.

O získání dalších prostředků lze uvažovat například pomocí většího zdanění zisků fosilních korporací, uhlíkové daně z luxusní spotřeby a obecně daní z bohatství. Navýšení společného evropského dluhu je ale v současné politické situaci takřka neprůchozí, o společné evropské daňové politice, která by vyžadovala širší změny ve fungování Unie jako takové ani nemluvě.

To ale neznamená, že klimatické hnutí a expertní komunita nemůže takové kroky požadovat a zabývat se jimi. Nedává totiž smysl z pozice klimatického hnutí současnou klimatickou politiku bezvýhradně podporovat a bránit ji proti útokům evropské krajní pravice, když má zcela zjevné chyby, jejichž důsledky dopadají především na nižší a střední třídy.

Systém emisních povolenek má tedy možná správný cíl: snížení emisí. Je ale zcela mylné se domnívat, že lze snížit emise prostřednictvím pobídek byznysu, zatímco budeme přehlížet sociální problematiku. V přicházejícím klimatickém rozvratu totiž nebude místo pro velké zisky energetických, dopravních nebo realitních korporací. Půjde o to zajistit základní, důstojné životní podmínky pro všechny. K tomu nabízí systém ETS2 pouze slabé nástroje.

Text vznikl s podporou Heinrich Böll Stiftung Praha.