Zákaz spalovacích motorů se stal populárním námětem nedávných evropských voleb. Protože je v České republice automobilový průmysl významným zaměstnavatelem, panuje obava, aby zaměstnanci nepřišli o práci a aby ti, kdo auto potřebují ke svému živobytí, měli i v budoucnu dost prostředků na jeho provoz.

Obavy veřejnosti se odrážejí i v průzkumech: ukončení výroby spalovacích motorů odmítá 59 procent respondentů. Na druhou stranu však zároveň 75 procent dotázaných považuje klimatické změny za závažný problém.

V čem tkví rozpor? Možná v tom, že si v České republice málo uvědomujeme, že u nás vzniká dvanáct tun skleníkových plynů na osobu ročně. To je dvakrát více než světový průměr a 1,4krát více než průměr Evropské unie. V tomto ohledu patříme k nejhorším zemím na světě.

Hlavní zásluhu na našich vysokých emisích má historická provázanost průmyslu i energetiky s uhlím. Jejich emisní podíl tvoří dohromady skoro šedesát procent. Uhelným elektrárnám ale už odzvonilo. Nejen proto, že je nahrazují obnovitelné zdroje a jádro, ale také proto, že se přestávají majitelům ekonomicky vyplácet.

Status auta v naší společnosti se musí změnit

Ovšem i doprava má nezanedbatelný podíl na českých emisích skleníkových plynů, celých 16,1 procenta. Státy Evropské unie včetně České republiky se již před lety dohodly, že v rámci širokého balíku opatření se od roku 2035 proto nebudou prodávat nová auta se spalovacími motory.

Vedle toho se od roku 2027 promítnou ceny znečišťování ovzduší, na které doplácíme všichni, i do nákladů na provoz. Emisní povolenky ETS II tak už nebudou určené jen pro velké, ale i pro malé znečišťovatele. V současnosti maximálně projdete kontrolou emisí — která je často neregulérní — a máte vystaráno.

Česká vláda se ovšem k povolenkám staví obvyklým způsobem: strká hlavu do písku a doufá, že nebude muset nepopulární opatření do voleb řešit. Případně tvrdí, že se vše podaří ještě změnit. To však není s ohledem na složení Evropského parlamentu vůbec pravděpodobné. Navíc je třeba se ptát, komu by takový krok, který by ignoroval skutečnost, že globální oteplování bez podobných opatření nezastavíme, vlastně prospěl.

Namísto logického přístupu západních zemí či měst, které podporují přechod na elektromobilitu spolu se sociálními programy, máme u nás zaděláno na průšvih. Naši politici rádi zapomínají, že spalovací motory neprodraží jen unijní opatření, ale především rostoucí ceny ropy a jednoduchá matematika výrobců.

Ti už dávno tuší, že v Číně a v USA mají před nimi náskok, který budou těžko dohánět — a to bude pro evropskou ekonomiku teprve pořádný problém. České mudrování v tom nijak nepomůže. Zásadní je proto hledat řešení a využívat příležitostí.

Je pochopitelné, že se lidé nechtějí omezovat a bojí se změny. Auta dodávají pocit svobody a na venkově v současnosti často nemají alternativu. Na druhou stranu jsou luxusem, který nás všechny stojí hodně peněz i zdraví. Je na politicích, aby přechod na elektromobilitu spolu se sociálními programy prosadili správně a včas.