Znečišťovatel a uživatel platí. Pravidlo, z něhož auta nesmí mít výjimku

Gabriela Lněničková

Automobily dnes do značné míry určují pravidla pohybu, podobu krajiny i funkci ekonomiky. V Evropě si už uvědomují, že člověk nesmí být podřízen autu. V první řadě přestaňme individuální automobilovou dopravu zvýhodňovat.

Evropské dokumenty i vědecké studie jednoznačně doporučují internalizovat externí náklady silniční dopravy a uplatňovat zásadu „znečišťovatel a uživatel platí“. Foto FB Praha 3

Dvacáté století znamenalo obrovský rozmach individuální automobilové dopravy. Úspěšně se rozvíjel automobilový průmysl, rekordním tempem se stavěly nové silnice a dálnice, bouraly se celé městské čtvrti, aby se uvolnil prostor pro motorová vozidla. Městské plánování se podřídilo jejich nárokům.

Auto se stalo symbolem statusu a svobody. S rostoucí životní úrovní a klesající cenou si ho mohlo pořídit čím dál více lidí.

Od „autohujerství“ k udržitelné dopravě 21. století

V západní Evropě začalo nadšení pro auta chladnout už v sedmdesátých letech. Důvodem byly jak dopady ropné krize, tak hlavně přímé negativní důsledky automobilové dopravy. Časté — a v řadě případů smrtelné — nehody, znečištěné ovzduší, hluk a obrovský zábor veřejného prostoru nejen pro jízdu, ale i pro parkování vedly ke střízlivějšímu a kritičtějšímu pohledu na automobilovou dopravu. V některých velkých městech se konaly demonstrace za zvýšení bezpečnosti provozu. V Amsterdamu se zapsaly dějin do pod názvem „Zastavte vraždění dětí“ („Stop de Kindermoord“).

×