Na kole po Praze jsem začal jezdit za první covidové uzávěry. Do té doby jsem si myslel, že to prostě není možné. Příliš aut a hustá doprava, moc úzké ulice, zkrátka „na kole po městě se jezdit nedá“.

Když ale jarní ulice, náměstí, mosty a náplavky náhle osiřely, dalo se jezdit úplně všude. A tak první cyklistická zkušenost s městským centrem a ježděním po městě byla rovnou z říše snů.

Po dvou a půl roce pravidelného dopravování se na kole po Praze jsem dospěl k několika poznatkům. Pražští cyklisté se, nepřekvapivě, pohybují většinou tam, kde mají lepší podmínky. Některé čtvrti jsou zkrátka pro jízdu na kole vhodnější než jiné a těžko se s tím dá něco zásadního pořídit. V Holešovicích se jezdí na kole lépe než na Vinohradech, a ani při nejlepší politické vůli, která dnes na Praze 2 ovšem chybí, se to příliš nezmění.