Pozornost médií se v době komunálních voleb obrací k největším městům České republiky. Praha, Brno, Plzeň a Ostrava získávají přední místo na titulních stránkách novin. V politických stranách pak probíhají velké diskuze o tom, koho ve zmíněných městech navrhnout na post primátora či primátorky.

Na jednu stranu je to správně. Velká města praskají ve švech, je potřeba najít pro lidi nejen dostupné bydlení, ale zároveň i zajistit, aby život v nich byl pro všechny obyvatele důstojný. Navíc v pěti největších městech České republiky žije zhruba 2 260 000 obyvatel, tedy téměř jedna čtvrtina lidí v naší zemi.

Stranou zájmu pak stojí menší města a obce. Sám pocházím z jednoho takového, z pětitisícové Jilemnice — města, kterému se přezdívá „brána do Krkonoš“ a které posledních pár let zažívá silný odliv obyvatel. Z města, které počátkem dvacátého století profitovalo ze slávy lyžařských závodů a turismu. Dnes živoří, protože mladí lidé odcházejí a vracejí se do něj až na stáří. A takových měst a obcí, kterým ubývají obyvatelé v produktivním věku, jsou stovky.

Odliv mladých lidí z menších obcí a měst je pochopitelný — chtějí získat vysokoškolské vzdělání. Problematické ale je, že se nevracejí, protože ve větších městech mají lepší příležitosti zužitkovat své znalosti a nachází tam lepší možnosti kulturního vyžití i větší variabilitu životního stylu. Dokáží jim menší města konkurovat?

Nedokáží — ale mohou vytvořit prostředí, které bude pro mladé lidi, kteří uvažují, kde zakotvit po studiích, přívětivé a atraktivní. Místo, kam se budou chtít vrátit a kde budou chtít zůstat. Města a obce by proto měly zřizovat startovací obecní byty, které těmto lidem pronajmou — ne pouze nabízet parcely pro stavění domů, které si dnes mladí lidé nemohou dovolit. Města a obce by se také měly zasadit o kvalifikované pracovní pozice, které tito lidé budou moci zastávat.

Jistě, ne v každém městě nebo obci může být továrna na počítačové čipy. Ale napomoci lepší dostupnosti a vytváření pracovních míst může efektivní meziměstská doprava a cyklostezky mezi jednotlivými obcemi. Obce tak ve spolupráci s kraji mohou vytvářet malé spolupracující aglomerace.

Samosprávy by také měly podporovat podnikatele — bez nich je město prázdné a bez života. Restaurace, obchody a další podniky udržují město v pohybu. Obce a kraje by se také měly zasadit o kvalitu a dostupnost škol, které umožní lidem i mimo centra vychovat potomky a nebát se o jejich budoucnost.

Všechny tyto věci jdou spolu ruku v ruce: Pracovní pozice se neobejdou bez škol, školy nebudeme mít bez dostupného a přitom kvalitního bydlení. Síť cyklostezek je k ničemu, když po ní není kam dojíždět. Je proto potřeba všechny prvky budovat současně a s ohledem na vzájemnou propojenost.

Pokud se o to nebudou menší města a obce snažit, pokles počtu obyvatel bude pokračovat. Mladí lidé se budou přesouvat do větších měst za lepšími příležitostmi a „okrajové části“ budou upadat. Je na současných i budoucích zastupitelích a zastupitelkách, aby se tímto problémem zabývali a snažili se předcházet jeho prohlubování. Jinak nebudou mít brzy ani koho zastupovat.