Zapomněli jsme na venkov
Jiří HlavenkaVenkov nespasí další dotace ani opravené chodníky a silnice. Pomohla by mu paradoxně opatření, která stojí minimum peněz. Zato ale často obnášejí hodně práce a přemýšlení, a do toho se zatím žádné vládě nechtělo.
Všechny české vlády, všechny do jedné — od Klause k Topolánkovi a Nečasovi, od Zemana k Paroubkovi — mají v čele seznamu svých hříchů ten, kterého si nejspíš ani nejsou vědomi. Čtvrtstoletí zapomínání na venkov.
Nedivím se tomu vůbec u Václava Klause. Do jeho zjednodušeného vnímání společnosti, ve kterém „žádná společnost neexistuje“ (Tchatcherová) a vše vyřeší volný trh, se to nemělo šanci vejít. Jeho následovníci z ODS jím byli příliš ovlivněni, takže z tohoto schématu také nevyšli.
Více se tomu divím u sociálně-demokratických vlád. Tam bylo možná lepší vcítění se do problému, ale řešení bylo vlastně „ódéesácké“: tak jim tam narveme nějaké peníze a bude. Socdem je nakonec stejně technokratická jako ODS; kde ODS získávala voliče důrazem na egoismus, ČSSD rozdávala pastelky s tím, že to přece musí stačit.
Všechny tyto vlády do jedné zapomněly, co je skutečným cílem dnešního státu: pomáhat vytvářet „dobré lidské společenství“, soudržnou společnost. Volný trh si poradí s lecčím, ale s tímto ne.
Že nikoho nenapadne zkoumat, proč asi.
Venkov, na který zapomněl Zeman.
Popravdě, on nezapomněl, jen se mu asi do takového havlistického doupěte moc nechtělo.