Skupina COOP nedávno oznámila, že uvažuje o uzavření tisícovky ze svých celkem 2700 prodejen, které jsou dlouhodobě ztrátové a které si už nemůže dovolit dotovat z vlastních prostředků. Tento krok skupiny COOP potvrzuje trend, který u nás dlouhodobě panuje. Každý rokem totiž u nás ukončí provoz 300 nízkometrážních prodejen. Za posledních 20 let tak u nás zavřelo 6000 prodejen, což se týká především vesnic, ve kterých následkem toho klesá životní úroveň jejich obyvatel. Nejvíce na uzavírání vesnických prodejen doplácejí rodiny s dětmi a důchodci spolu se všemi těmi, kteří z různých důvodů nemohou jezdit za nákupem jinam.

Tento dlouhodobý trend uzavírání venkovských prodejen signalizuje dvě skutečnosti. Za prvé, že se dlouhodobě prohlubují příkopy mezi životní úrovní ve městech a na venkově. Za druhé, že ani současný, téměř pětiprocentní ekonomický růst tyto příkopy není schopen zmenšovat, ba co více, zřejmě je ještě prohlubuje, jelikož je nerovnoměrný. Města (a zdaleka ne všechna a ve stejné míře) bohatnou a rozvíjejí se mnohem rychleji než venkov, který spíše stagnuje a svým postupným vylidňováním upadá. Venkov tak přestává být schopen generovat dostatečnou kupní sílu nutnou k zajištění rentability vesnických prodejen a jejich provozování soukromníky, což je jedním z projevů nízké ceny práce u nás.

Provoz prodejen se soukromníkům už nevyplácí v obcích, které mají méně než 900 obyvatel. Jestliže se však na vesnicích nevyplatí soukromníkům provozovat prodejny, vůbec to neznamená, že by se tyto vesnice měly či musely obejít bez prodejen. Prodejny jednoduše přestanou být provozovány za účelem zisku soukromníky, ale budou provozovány obcemi jako veřejná služba.

Vesnické obchody jako veřejná služba

Obchody na vesnicích plní důležitou společenskou funkci, a pokud zaniknou, znamená to ještě větší prohloubení problémů venkova. Sníží se tím životní úroveň v obci, která se stává méně atraktivním místem k životu, mladí lidé mají o důvod více se z ní odstěhovat. Lidé, kteří by se za jiných podmínek chtěli přistěhovat, mají o důvod více se zde neusídlit. Zachování venkovských prodejen tak znamená stabilizaci venkova a opatření proti prohlubování jeho problémů. Oboje můžeme pokládat za veřejný zájem, který legitimizuje provozování obchodů obcemi jako veřejnou službu v situaci, když se tu soukromý prodejce neuživí.

Některé obce se touto cestou už vydaly. Za příklad takové obce můžeme považovat Milotice nad Opavou. Tato obec se po osmi letech od uzavření místní prodejny rozhodla odkoupit a zrekonstruovat budovu původní prodejny a znovu ji otevřít a pronajmout ji obchodníkovi za symbolickou jednu korunu.

Problém uzavírání venkovských prodejen a jejich provozování obcemi jako veřejnou službu začíná reflektovat i vláda. Tento rok v červnu schválila plány podporující obslužnost venkova, v jehož rámci se zmiňuje možnost prodeje potravin na partnerských pobočkách pošty. Ministerstvo zemědělství navrhovalo označit za určitých podmínek provoz potravinové obslužnosti v obcích majících méně než tisíc obyvatel za veřejnou službu a poskytnout finance k jejich dotování. Návrh z ministerstva zemědělství hodlal obcím s méně než 200 obyvatel poskytnout dotaci ve výši 216 tisíc korun ročně, obcím do 500 obyvatel 135 tisíc ročně a obcím s méně než 800 obyvateli 54 tisíc ročně. Tento návrh se nyní ocitá v meziresortovém připomínkovém řízení a definitivní podobu mu dá zřejmě až nová vláda.

Obecní prodejny jako faktor místního rozvoje

Obcemi provozované prodejny však mohou mimo zásadní funkce potravinové obslužnosti plnit ještě jednu podstatnou funkci z hlediska místního a regionálního rozvoje. Mohou totiž nabízet k prodeji sortiment místních producentů (například malých farmářů), kteří narážejí na problémy s distribucí v rámci běžných obchodních sítí a jsou drceni jejich cenovými politikami stlačujícími podíl na celkové ceně producentů na minimum a maximalizující marže prodejců.

Jelikož primárním cílem prodejen provozovaných obcemi není zisk (což neznamená, že musí jimi provozovaný obchod nutně prodělávat, stačí, aby příjmy odpovídaly nákladům obce s vedením obchodu), ale veřejná služba, nemusí stlačovat podíl producentů na celkové ceně zboží na minimum. Takto by obecní prodejny mohly podporovat místní producenty a umožnit jim dále se rozvíjet, investovat, rozšiřovat produkci i počet zaměstnanců a zvyšovat jejich mzdy. V důsledku toho by se pak zvyšovala i místní životní úroveň.

Obcím provozujícím prodejny nic nebrání, aby spolu navzájem spolupracovaly nebo aby vytvořily nový obchodní řetězec, jehož prostřednictvím by mohly snižovat náklady provozování jednotlivých prodejen a ještě více podporovat regionální ekonomiku. Obcemi provozované prodejny tedy nejsou pouze řešením krize potravinové obslužnosti v malých obcích, ale mohou sehrát důležitou roli při ekonomickém rozvoji regionů a zvyšování jejich životní úrovně.