„Venkov potřebuje komunitní prostory, soukromá restaurační zařízení to ale nejsou,“ psala nedávno na těchto stránkách ve svém textu Tesknění po české hospodě má kolegyně Gaby Khazalová. V závěru článku připojuje výzvu: „Hledejme místa přístupná všem, ženám, dětem i seniorům.“ Rozhodl jsem se ji vyslyšet a zkusit hledat. Ostatně jeden nápad mi vrtá v hlavě už dlouho.

Zatímco z vesnic mizí obchody s potravinami, pobočky pošty a nově také ve větší míře hospody s odkazem na zavedení EET a protikuřáckého zákona, na jednu instituci se většinou zapomíná. Tou je obecní knihovna. Ačkoli ze všech jmenovaných možná působí nejstrnulejším dojmem a příliš nevybízí k setkávání, nemůže posloužit právě ona k budování komunitního života?

Řada knihoven k tomu spěje. Nechtějí zůstat jen místem k výpůjčce knih, když si čím dál více lidí pořizuje texty knih na internetu a ukládá si je do lehoučké čtečky. Aby se smysl knihoven neztrácel, začínají vedle půjčování mnohem více podtrhávat svůj úděl veřejné instituce. „Současná knihovna by měla poskytovat moderní služby, sloužit jako místo setkávání, nabízet zdroje a otevřený prostor pro vzdělávání, kulturu a osobní rozvoj — natož budoucí,“ předkládá vizi moderních knihoven Zdeňka Chadimová, ředitelka té v Dačicích.