Rozhlédneme-li se dnes po české krajině, spatříme s největší pravděpodobností lány nekončící pšenice, ječmene, řepky nebo kukuřice. Tyto čtyři plodiny se pěstují na rozlehlých plochách a zabírají více než sedmdesát procent zdejší úrodné půdy. Česká krajina následkem toho přichází o svůj charakteristický ráz, v minulosti vytvářený mozaikou menších polí. Pro pěstování jiných druhů, například brambor, zeleniny a ovoce, zůstává čím dál menší prostor a my jsme proto závislí na potravinách z dovozu.

Když chodili čeští a němečtí romantici v 18. století obdivovat krajinu Českého středohoří, připomínal jim tento kraj pozemský ráj. Pojmenování ostatně tehdy této části země přináleželo — než v polovině 19. století čeští vlastenci přesídlili Český ráj do Pojizeří, nacházel se „Paradies von Böhmen“ právě zde. Mácha, Goethe nebo Humboldt touto krajinou pravidelně putovali, okouzleni souladem lidské činnosti a okolní přírody. Z vrcholků sopečného pohoří obdivovali drobná políčka a ovocné sady, které krajinu rozčlenily na malé, nepravidelné kousky a s četnými vískami spoluutvářely malebnost kraje.