Každá vláda chce učinit pokud možno nevratné kroky, které by odrážely její přesvědčení. V případě státních lesů se to podařilo ODS, přesněji řečeno ministru zemědělství Ivanu Fuksovi. V roce 2011 pod jeho vedením vznikl dokument Koncepce ministerstva zemědělství k hospodářské politice státního podniku Lesy České republiky od roku 2012. Dokumentu se obecně říká Dřevěná kniha.

Dosud platí a od doby jejího vzniku v ní byly učiněny spíše jen kosmetické úpravy. Text nijak neskrývá svá politická východiska. Najdeme v něm mimo jiné větu: „Analýza potvrzuje, že stejně jako v jiných oblastech — lesnictví nevyjímaje — není stát dobrým podnikatelem a odborníkem.“

Poté, co státní podnik Lesy České republiky v restitucích předal církvi asi 140.000 hektarů lesního majetku, poklesla jím obhospodařovaná plocha pod 1,3 milionu hektarů. K tomu státní podnik spravuje téměř čtyřicet tisíc kilometrů vodních toků a bystřin. Roční těžby se pohybují v běžných letech průměrně okolo sedmi až osmi milionů kubických metrů dřeva.

Státní podnik Lesy České republiky tak hospodaří na zhruba pětačtyřiceti procentech celkové výměry lesa v České republice. Zbytek kromě církví patří fyzickým osobám a obcím.

Péče o lesy bez vztahu k nim

Protože stát podle ideologického východiska Dřevěné knihy neumí a nemá hospodařit sám, ponechal si ve svých lesích pouze kontrolní funkci. Řídí se zákonem o veřejných zakázkách, veškeré činnosti včetně prodeje soutěží formou takzvané komplexní zakázky.

Území je rozděleno na pět celků, vítězné firmy na vysoutěžené ploše pracují pět let. Doba, kdy jednotlivé firmy začaly, je odlišná, podobně jako u voleb do Senátu. Kdyby tedy chtěl někdo s takto nastaveným systémem něco dělat, potřeboval by k tomu čas přesahující volební období, a to i v případě, že by vláda vydržela celé čtyři roky, což u nás rozhodně není pravidlem.

Komplexní zakázka znamená, že vítězná firma dřevo vytěží, odveze, prodá a vzniklé plochy osází novými stromky. Na problémy s komplexními zakázkami upozorňovala svého času odborná veřejnost, ozývaly se občanské organizace a ekologové.

Dřevěnou knihu naopak hájilo Ministerstvo zemědělství. Hodila se velkým dřevařským společnostem, které u nás mají německé, rakouské a skandinávské vlastníky. Prakticky celý zbytek pomyslného spektra, od malých pil, přes výrobce nábytku, až po profesní organizace v lesnictví, byl proti takto nastavenému systému.

Dřevená kniha se rozhodla uplatnit systém hospodaření nazývaný P, to jest „při pni nebo u pařezu“. Prodej celého cyklu zpracování dřeva se děje u stojících stromů. Okolní i vzdálenější země s výjimkou Belgie uplatňují systém OM, to jest „odvozní místo“. V tomto systému prodej dřeva realizuje sám majitel. V Belgii jsou pro přímý prodej nepříznivě nastavené daně, proto dřevo prodává ten, kdo si je nastojato koupil.

Výpočty, kolik stát na zvoleném systému tratí, se liší. Bakalářská práce Vojtěcha Fialy obhájená v Brně v roce 2012 se věnovala zhodnocení vlivu Dřevěné knihy na hospodaření státního podniku Lesů České republiky z hlediska prodeje dřeva. Autor konstatuje, že v roce 2010 byl zisk z prodeje dřeva o jedenáct procent vyšší při způsobu prodeje z odvozního místa, než ze způsobu prodeje u pařezu. Napadá východiska komise Ministerstva zemědělství a navrhuje zrušit Dřevěnou knihu i z důvodů čistě ekonomických.

Hospodářský výsledek Lesů České republiky se pohybuje okolo tři a půl miliardy korun ročně. Současné komentáře k nevýhodnosti stávajícího systému vycházejí z několika argumentů. Když dřevo se slevou a v předstihu prodáte, nemůžete dobře reagovat na vývoj trhu. Neustále se vracejí podezření, že revírníci neohlídají množství odváženého dřeva. Že tedy v tendrech zvítězí nejlevnější firmy, ty ale pak odvážejí z lesa víc, než přiznávají. Po pěti letech fungování systému je jasné, že Zákon o veřejných zakázkách, kde hlavním kritériem je cena, nedostatečně pokrývá ekologický a sociální rozměr lesního hospodaření.

Systém vyhovuje pouze velkým firmám, které mají politický vliv. Firmy odmítnuté v jednom cyklu mají možnost ucházet se o další zakázky. Všichni jsou tedy motivováni k tomu, aby nedělali potíže, a to i v případě, že zrovna neuspějí. Systém naopak vůbec nezohledňuje vzdálenost sídla firmy od místa, kde se budou práce provádět, což zcela rozbíjí vazbu na místní komunity.

V lese je nový systém podle lidí, kteří zde pracují celý život, hodně znát. Mluví o plundrování, necitlivém přístupu k nové výsadbě, o přetrhání vazeb lidí k lesu. Nový systém péči o les odlidštil. A lesy tím trpí.

Systém Babiš a lesy

Náš původní zájem o problematiku lesů vycházel z poznání Systému Babiš. Jmenuje se tak už i na úrovni Evropského parlamentu ekonomicko-politická strategie, na kterou pravděpodobně máme v Evropské unii monopol.

Ne že by jinde nebyli oligarchové. Právě v České republice se ale podařilo nechat Evropskou unii platit miliardové sumy původně určené malým zemědělcům oligarchovi, který se chystá stát premiérem. Unie si tak financuje politickou sílu, která zcela odporuje jejím hodnotám.

V domácím prostředí systém Babiš funguje na základě nepřátelských převzetí firem a vytváří ekonomicko-mocenský monopol. Stát pak není řízen jako firma, ale stává se firemní pobočkou.