Je tomu dva roky, co poslanci drtivě zamítli senátorský návrh speciálního zákona o Národním parku Šumava, který předložil senátor Tomáš Jirsa (ODS) s početnou skupinou svých kolegů a který byl šitý na míru developerům a spekulantům s pozemky. A je to tu znova, jen v mnohem větším rozsahu. Hnutí DUHA spustilo výzvu poslancům, aby zamítli další pokus senátorů rozparcelovat a vytěžit, tentokrát už nejen Šumavu, ale i další naše národní parky. Za deset dní ji podepsalo přes 10 tisíc občanů a podpisy dále přibývají.

Ministerstvo životního prostředí v roce 2015 připravilo a s obcemi, vědci i nevládními organizacemi projednalo novelu zákona o ochraně přírody, která zpřesňovala pravidla pro všechny naše národní parky. Novelu odsouhlasila vláda a po poslaneckých úpravách ji v prosinci loňského roku 121 hlasy schválila i poslanecká sněmovna. Novela jasně deklaruje, že cílem národních parků je ochrana nerušeného vývoje přírody na jejich převažující ploše a zpřesňuje režim jednotlivých zón ochrany přírody. A zejména po doplnění poslaneckého návrhu Jiřího Junka (KDU-ČSL) úplně zakazuje rozprodej státních pozemků v národních parcích.

Poslanci bohužel neschválili pozměňovací návrh, který do bližších ochranných podmínek jednotlivých národních parků doplňoval, do kdy má být dosaženo cíle ponechat alespoň polovinu rozlohy národního parku přírodě. Tento důležitý návrh podpořili poslanci TOP 09, KDU-ČSL, Úsvitu a z poslanců ČSSD Robin Böhnisch a Václav Zemek. To bohužel nestačilo, a tak zůstává cíl ochrany nerušeného vývoje přírody na převažující ploše národních parků v novele jen jako deklarace.

Poslanecká sněmovna jednala o novele neuvěřitelného jeden a půl roku. Uspořádala pro poslance k tématu veřejný seminář. Poslanecký garanční Výbor pro životní prostředí probíral novelu paragraf po paragrafu na několika kulatých stolech se zástupci ministerstva životního prostředí, národních parků, obcí národních parků, vědců i nevládních organizací a Regionální rozvojové agentury Šumava. Zatímco nevládní organizace zde předkládaly poslancům konkrétní návrhy úprav a pozměňovací návrhy, které by novelu vylepšily a odstranily její dílčí nedostatky, zástupce Svazu obcí NP Šumava Antonín Schubert vystupoval kriticky, ale žádný konkrétní návrh na doplnění novely, který by otevřeně diskutoval, nepřednesl.

S neuvěřitelným pozměňovacím návrhem pak přišel už mimo otevřenou diskusi člen Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj poslanec Jan Klán (KSČM). Navrhl rozšířit možnost rozprodat veřejné pozemky v národních parcích v celé takzvané zóně kulturní krajiny, která bude obsahovat zastavěná a zastavitelná území obcí a také trvale obhospodařované lesy, louky a pole. Navrhl zrušit v celé zóně kulturní krajiny předkupní právo státu na pozemky, které se jejich majitel rozhodne prodat, čili zabránit státu, aby pozemky vykoupil pro ochranu přírody a krajiny. Navrhl také zrušit paragraf novely, který říká, že orgány územního plánování a stavební úřady, které povolují stavby, mají vykonávat svoji činnost s respektem k ochraně přírody v národních parcích. Pozměňovací návrh mu předal právě starosta obce Modrava Antonín Schubert. Poté, co Jan Klán zjistil, že fakticky navrhuje privatizaci půdy v národních parcích, pozměňovací návrhy stáhl.

Konec národních parků v Čechách

Novela ale narazila v Senátu. Jejímu schválení v předložené podobě se intenzivně snažili zabránit například senátoři Jan Látka (ČSSD), Jan Veleba (SPO) a senátoři ODS. Nakonec senátoři o dva hlasy schválili sadu třiceti pozměňovacích návrhů nového senátora Jaroslava Větrovského (ANO). Jejich usnesení popírá smysl národních parků, vypouští dlouhodobý cíl chránit v nich nerušený vývoj přírody na převažující rozloze a místo toho chce na velké části jejich plochy (zejména NP Šumava a NP Krkonoše) otevřít cestu zástavbě a většinu lesů převést do režimu trvalého hospodaření a těžby dřeva.

Za uznání základních principů existence a fungování národních parků a rozumný postup marně apelovali senátoři Jitka Seitlová (KDU-ČSL a SZ), Eva Syková (ČSSD), Václav Hampl (KDU-ČSL a SZ), Zdeněk Berka (ČSSD), Václav Chaloupek (nez.), Petr Orel (KDU-ČSL a SZ), Zdeněk Papoušek (KDU-ČSL) či Jan Žaloudík (za ČSSD). Tentokrát i ministr Richard Brabec (ANO) označil schválený návrh za konec národních parků v Čechách.

Jestliže chtěl senátorský návrh z roku 2014 převést do třetí, nejméně chráněné zóny, kde je možné již jen pouhou změnou územního plánu stavět další sídla, jen pozemky v okolí obcí, nový senátorský návrh tuto plochu rozšiřuje v případě NP Šumava prakticky na polovinu jeho rozlohy.

Návrh senátora Jaroslava Větrovského obsahoval i body, které by umožnily rozprodej státních pozemků v celé zóně kulturní krajiny a zakázaly státu vykupovat pozemky pro ochranu přírody, identické s těmi, které v poslanecké sněmovně předložil a vzápětí stáhl poslanec Jan Klán. Ty však senátoři nakonec nepodpořili.

Osobní motivace

Senátor Větrovský ve svém projevu poděkoval za přípravu pozměňovacího návrhu zástupci obcí a krajů a za podporu senátoru Tomáši Jirsovi z Hluboké nad Vltavou, jehož dlouhodobá snaha tak došla naplnění.

Osobní motivaci k podpoře návrhu formuloval mimo jiné i senátor Jan Veleba (SPO): „Já jsem osobně v Šumavě byl hodně nebo jsem hodně zapojen. Stálo mě to mnoho sil, stálo mě to mnoho nervů, stálo mě to mnoho hmotných prostředků, protože jsem prohrál všechny soudy s aktivisty a se zelenými vědci. A chci tady podpořit komplexní návrh kolegy Větrovského….“

Zatímco poslanci o novele diskutovali a upravovali ji rok a půl, senátoři ji úplně překopali za jediný měsíc. Odhlédneme-li od věcné zoufalosti jejich návrhu, technická kvalita stojí také za zmínku. Většina bodů pozměňovacího návrhu senátora Větrovského je nekompatibilní se zbytkem novely. Senátor Větrovský například prosadil zrušení dlouhodobých cílů národních parků, zčásti některé nahradil definováním účelu jejich zřízení.

Na cíle národních parků se ovšem odvolávají jiná ustanovení v zákoně. Například klíčový paragraf o poslání národních parků říká: „Posláním národních parků je naplňovat dlouhodobé cíle ochrany národních parků a také umožnit využití území národních parků k trvale udržitelnému rozvoji, ke vzdělávání, výchově, výzkumu a k přírodě šetrnému turistickému využití, a to způsoby, které nejsou v rozporu s dlouhodobými cíli ochrany národního parku“. Jak může zákon fungovat, když senátoři tyto cíle národních parků zruší?

Jiným, dosti humorným příkladem je přesun zákazu používání biocidů mimo zastavěná a zastavitelná území obcí do jiného paragrafu, přičemž tvůrce pozměňovacího návrhu opomněl, že zákaz by neměl platit v budovách, takže uživatelé stovek obývaných domů nebo rekreačních chalup mimo intravilány obcí (týká se zejména NP Krkonoše a NP Šumava) nebudou moci hubit doma například mravence nebo vosy či aplikovat přípravky proti blechám a klíšťatům u svých psů.

Uschlé lesy, vyschlá krajina?

Jaké argumenty senátory „přesvědčily“ ke schválení návrhu? Senátoři Jirsa, Látka, Větrovský i Štěch strašili uschlými lesy a vyschlou krajinou, ačkoliv tyto mýty vědci už dávno vyvrátili. Tomáš Jirsa uvedl, že „na Šumavě jsou tisíce hektarů lesa, které se neobnovují“. Svým kolegům lhal. Podle podrobného monitoringu přitom na Šumavě není jediná lesní plocha, kde bychom nenašli přirozené zmlazení. Průměrná hustota mladých stromků vyšších než 20 cm je 3500 ks/ha. Senátor Jan Látka to ale ostatním senátorům vysvětlil tím, že ty mladé stromky někdo po nocích tajně vysadil: „Myslím si, že mnozí místní obyvatelé by mohli hovořit o tom zmlazení, o tom samovolném, jak si příroda poradila sama, kdy se tedy pod jistým vedením NP Šumava vysazovalo po nocích“.

Podle senátorů má však být cílem pozměňovacích návrhů především posílení práv obcí oproti návrhu zákona schváleného poslaneckou sněmovnou. Podle senátora Veleby totiž „nebere zřetel na ty, kteří na Šumavě žijí“. Senátor Větrovský doslova uvedl, že „dochází k omezení práv obcí ve srovnávání se stávajícím zněním zákona“. Předseda Senátu Milan Štěch zase soudí, „že na Šumavě vítězí zájem jakési skupiny lidí, kteří mají idealistické představy a zapomínají na to, že tam žijí a mají žít lidé, kteří mají mít srovnatelné podmínky s ostatními“. A senátor Látka prohlásil, že mu jde „o šumavské lidi, kteří se kvůli špatným zákonům ze svých domovů stěhovat nechtějí“.

Práva obcí

Podívejme se tedy na ta práva obcí. Srovnáte-li současný zákon o ochraně přírody a novelu schválenou poslaneckou sněmovnou, nenajdete jediné ustanovení, které by nějak zhoršovalo práva obcí. Jedině ve způsobu projednávání zásadních dokumentů, jako je třeba zonace v Radě parku. Novela přiznává povinnost správ národních parků dohodnout je nejen s obcemi zastoupenými v Radě, ale také s ostatními členy Rady, například vědci či zástupci místních podnikatelů. Tuto velkou nespravedlnost, že hlas vědců získá v Radě parku vůbec nějakou váhu, uvádí předkladatel Větrovský jako jediný příklad poškození práv obcí.

A jak senátorský návrh ve skutečnosti posiluje práva obcí, krom toho, že při projednávání důležitých dokumentů zase vyřazuje ze hry ostatní členy Rady? Nijak. Jeho podstata spočívá v tom, že změnou definice jednotlivých zón ochrany přírody bude většina rozlohy národních parků (snad s výjimkou NP Podyjí) zařazena do nejméně chráněné zóny kulturní krajiny, jejímž cílem už nemá být trvalé zemědělské nebo lesní hospodaření, ale rozvoj obcí. A o to jde. Co je to rozvoj obcí, se nedozvíme, ale příklad „Špindlu“ v Krkonošském národním parku to celkem jasně ukazuje. S procesními právy obcí to nemá nic společného. Právy obcí a lidmi na Šumavě se jen rétoricky úspěšně šermuje.

Jak by si takový rozvoj národních parků prakticky představoval, předestřel předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD): „Já v posledních letech poměrně dost jezdím na soukromé dovolené do Rakouska a do Německa, zejména do podalpských a alpských oblastí. A musím říct, že mají štěstí. Oni toho kůrovce tam asi nemají, nebo já jsem na něj nikdy nenarazil. Ale zato jsem narazil na to, že prakticky na každém kroku jsou lanovky, vyjedete nahoru a je tam velmi turistický ruch a je tam velmi velké množství nabídky sportovního využití tohoto přírodního bohatství“. Jenže to pan předseda Senátu nebyl v německém nebo rakouském národním parku. Pro celou senátní debatu je jeho příměr příznačný — část senátorů evidentně vůbec netuší, že národní parky nevyhlašujeme kvůli rozvoji obcí, ale proto, abychom uchránili alespoň 1,5 % země pro přírodu samu. Ale i pro nás — pro naše poznání a prožitek divoké přírody.

Řešit problémy nejbohatších obcí

Míra pozornosti, jakou zaujímá v politické debatě údajná potřeba pomáhat šumavským, nyní i všem obcím národních parků, bije do očí. Tyto obce mají přitom díky národním parkům mnohem větší příjmy než srovnatelné obce parkům vzdálenější. Když si vyhledáte žebříček nejbohatších obcí v republice, zjistíte, že v první desítce se nacházejí čtyři obce v národních parcích, z toho tři v tom šumavském. Většina obcí, které leží uvnitř NP Šumava, přesahuje ročními příjmy 50 tisíc korun na obyvatele. Proč se politici intenzivně zabývají problémy nejbohatších obcí a neřeší je v těch nejchudších? A proč chtějí zničit harmonickou krajinu a potenciál pro divokou přírodu, za kterou většina návštěvníků, kteří přinášejí do regionu peníze, do národních parků jezdí?

Na Šumavě se stavební parcely prodávají za 1000 korun za metr čtvereční a více. Obec Modrava je prodává za 3500 korun za metr čtvereční. Podle dat ČSÚ najdeme největší boom nové výstavby domů a bytů v přepočtu na obyvatele v Národním parku Šumava, v Národním parku Krkonoše a v okolí Prahy:

2005—2015 podle obcí (počet dokončených bytů na 1000 obyvatel). Zdroj: ČSÚ

Tomu mají sloužit národní parky? A pro koho se tam staví? Data ukazují, že na Šumavě počet obyvatel v obcích národního parku nestoupá. Místní obyvatelé většinou na předražené stavební pozemky nemají peníze. Zato pro bohatou vrstvu lidí z Prahy, Plzně, Českých Budějovic i dalších měst se letní sídlo v Národním parku Šumava stalo otázkou prestiže. Toho se chytli spekulanti s pozemky. V Národním parku Šumava část pozemků již dříve získali lidé blízcí ODS, realitní, developerské a stavební firmy i některé advokátní kanceláře. Teď je potřeba jen dosáhnout převodu zemědělské půdy na stavební parcely. Případně zajistit výstavbu na pozemcích v majetku státu. A tomu senátorský návrh otevírá dvířka.