Hospodu do každé dědiny!
Zuzana VlasatáJestliže vinou EET zaniklo několik set hospod, je evidentní, že pravidla byla nastavena špatně. Pod čarou ponoru se ocitli ti nejchudší, nejslabší: malé hospody na malých vesnicích, sloužící spíše jako sociální služba než ziskový podnik.
Ve městě, zvlášť ve velkém, to tak člověku nedojde, ale hospoda je opravdu veliký vynález. Místo, kde se zaplétají skutečné, nevirtuální sociální sítě. V Brně, když zavře jeden podnik, byť oblíbený, vyroste jiný. Možná ještě lepší.
Na venkově je to však smutek. Z dětství si pamatuji pořekadlo, že ke každé vesnici patří kostel a hospoda. Když jsme však letos projížděli republiku po tři měsíce křížem krážem s knihou Žlutý baron a filmem Selský rozum, viděla jsem těch vesnic, kde není ani hospoda, ba ani žádný obchod, hromadu.
Jednou jsme se například pozdě večer vraceli domů přes Vysočinu a na silnici ležela čerstvě sražená srna. Můj otec-myslivec mi do telefonu poradil, abychom zastavili v nejbližší vesnici v hospodě, že tam bude jistě sedět myslivec, který se o ni postará…
Máme ještě v poměrně živém duchu, jak fungovaly hospody pod správou MNV a dnešní obecní zastupitelstva se těší největší důvěře obyvatel. V zastupitelstvech a radách těch nejmenší obcí je dnes největší potenciál občanské společnosti.
Výjimky z EET jsou jako každé jiné výjimky vždy obtížné. Je to jen další z ukazatelů, že platit daně musí všichni bez rozdílu.
Souhlasím rovněž s konstatováním rozdílů mezi jednotlivými obcemi a městy. (Pamatuji, jak mě před několika lety skoro šokovala nedostatečná nabídka restaurací v Kolíně, a to ještě více po poznání městeček na Vysočině, třeba Proseče.)
Mám rád, když jsou hospody a restaurace tradiční. Potěší mě, když narazím na nějakou, kde se zastavil čas a dokonce i ceny (ještě větší zázrak), nebo když mají nepřehlédnutelný místní kolorit. V případech takových kulturních zařízení svého druhu, by měl být aktivován vhodný mechanismus, který by umožnil jejich další existenci.
Svůj díl odpovědnosti mají ovšem také místní. I jim se leckdy poněkud zvýšily příjmy a nemusí se to projevovat jen tím důslednějším dojížděním autem za nákupy a do restaurací jinde (a separací od domácích doma v sedačkách a u lednic).
Pamatuji si, jak jsem v sedmdesátých letech přišel k večeru do Volar (a to to je prosím město) a toužil po tom dát si alespoň pivo a buřta. Nebylo tam vůbec nic, ani to pivo, ulice úplně pusté. Co dělali tamní obyvatelé? Nejspíš byli zalezlí a dívali se na jeden ze dvou kanálů československé televize. Nebo se tam dala chytit televize z Bavorska?