Návrh mediální reformy, jako by záleželo na faktech a demokracii

Letošní srpnový seriál Uskutečnitelné utopie v Deníku Referendum přinese přehlídku myšlenek a podnětů, které by mohly vylepšit kvalitu života a změnit k lepšímu tvář společnosti. Začínáme textem šéfredaktora o médiích.

Jakub_cb

Jakub Patočka

01.08.2017 10:59

Letní seriál 2017

Uskutečnitelné Utopie


V rámci letošního srpnového seriálu vám třicítka autorů a autorek představuje každý po jednom nápadu, jehož uskutečnění by podle jejich názoru vyvolalo v českém prostředí dlouhodobě příznivé změny. Ať už vážně, nebo v lehčím duchu, hledáme odpovědi na problémy dnešní rychle se proměňující společnosti.

Související

Kdybych po jeden den disponoval parlamentní většinou a mohl ji využít ke schválení jediného zákona, prosadil bych komplexní mediální reformu sestávající z několika kroků. Než je popíšu, zastavím se u toho, proč stav českých médií považuji za jednu z hlavních příčin současné krize české demokracie.

Média neplní komunikační potřeby společnosti
Česká média nedokážou plnit komunikační potřeby naší společnosti. Je tomu tak proto, že primárně sledují finanční a politické zájmy svých vydavatelů. Bludná ideologie, podle níž se trh nejlépe postará o kvalitu a distribuci informací i názorů, přivedla česká média do stavu řádově propastně horšího, než jaký byl v roce 1992 při zániku Československa. Ostrůvky pozitivní deviace na internetu, v Reportérovi, v některých zákoutích Economie a ve veřejnoprávních médiích na celkově neutěšeném stavu mění pramálo. Hlavními architekty mediálních obsahů jsou tu dnes oligarchové, propagandisté a obchodníci s předsudky a nenávistí.

Pokud jde o média tištěná, může být ještě hůř, ale ne o mnoho: snad kdyby Economii koupili Číňané. Zanikla tu spousta titulů, práci během posledního čtvrt století ztratily stovky novinářů. A čím dál od Prahy, tím hůř. Je například strašidelnou zkušeností projít se po chodbách nádherné budovy brněnského rozhlasu zející prázdnotou. Se škrty mizela také zkušenost, lokální deníky dnes masivně využívají práci studentů, kteří nemají zkušenosti životní, profesní, mnozí zápolí i s mateřštinou. V žargonu některých kateder žurnalistiky se tomuto poskytování bezplatné pracovní síly říká „praxe“.

Navzdory práci řady schopných novinářů je třeba říct, že už během éry zahraničních vydavatelů situace nebyla dobrá a zhoršovala se. Problém tkvěl v tom, že vydavatelé neměli k české demokracii žádný niterný vztah. Prostě tu vydělávali na prodeji reklamy, k níž se přibaloval čím dál chudší obsah. V momentě, kdy se na konci zpackané a médii málo kritizované „transformace“ konsolidovala nelegitimní moc nové oligarchie, zahraniční vydavatelé jejím protagonistům zdejší tituly ochotně prodali, zcela v intencích volnotržní ideologie.

Tree-200795_960_720Internet se původně jevil jako rovnostářský prostor svobody. Nyní však přednosti jeho anarchické povahy mizí a stupňují se její zápory. Grafika Pixabay

Také v audiovizuálních médiích není situace dobrá, byť o mnoho lepší díky existenci veřejnoprávních médií. Prostředí ovšem i zde křiví média soukromá. Představa, podle které pronájem vysílacích frekvencí přináší společnosti zisk, v testu realitou absolutně neobstála. Soukromá audiovizuální média, rádia i televize, provozovaná s cílem dobývat zisk svým vlastníkům, se neosvědčila. Společnost ohlupují, depolitizují, neposkytují ji žádnou kloudnou službu, jen kořistí.

Navíc nutí ke konkurenčnímu boji na poli křiveném propagací čím dál pokleslejšího vkusu také média veřejnoprávní – a tím mrzačí i jejich kvalitu. Člověk se neubrání otázce, zda ohlupování veřejnosti produkcí komerčních audiovizuálních médií není vlastně rafinovanou mocenskou strategií: zhlouplým lidem se snáz vládne. Mediálně-politická empirická zkušenost posledního čtvrtstoletí u nás zní: zprivatizujte si tisk a většinu éteru, dočkáte se Babiše.

Samozřejmě všechno dále zkomplikoval internet. Původně se jevil jako nakažlivě rovnostářský prostor svobody: všichni mohli publikovat a každý mohl ke všemu. Organizace prostředí internetu vyhledávači a sociálními sítěmi ale postupně vedla k tomu, že přednosti jeho anarchické povahy prakticky mizí, a naopak se stupňují její zápory.

Dva jsou stěžejní. Internet jednak zásadně ubral a rozptýlil finanční zdroje, jimiž tradiční média disponovala, a jednak umožnil institucím, které nemají odpovídající prostředky a schopnosti, předstírat, jako by také dělaly novinářskou práci a přinášely podstatné poznatky.

Tak se etablují „média“, která vydělávají na tom, že lidem přinášejí nepravdivé či vyloženě lživé „zprávy“ koncipované tak, aby utvrzovaly příjemce v jejich – často nenávistných – předsudcích.

I dřív se to dělo – v bulváru. Ten měl ale tomu odpovídající status i formální úpravu. Dnes ale stoky jako Parlamentní listy či různé Ruskem sponzorované propagandistické weby typu Sputnik vytvářejí konkurenční tlak přes démona „čtenosti“ či „sledovanosti“, který pak vede k tomu, že nepravdivé či nenávistné obsahy začínají publikovat i média hlavního proudu: u nás třeba Novinky, Echo, Reflex a samozřejmě Babišovy deníky.

Navrhované řešení
Mediální reforma, kterou máme na mysli, tedy vychází ze tří premis:

  1. Volný trh se jako regulátor kvality mediálních obsahů naprosto neosvědčil, a tak by měl být jako například i ze školství, zdravotnictví, penzijního systému či veřejné dopravy i z této sféry vykázán.
  2. Proměna mediálního prostředí po vzniku internetu znamená, že končí éra, kdy kvalita zpráv byla zaručena dostatečným počtem zákazníků ochotných za ně platit. Na internetu vzniká prostředí, které nepřiměřeně zvýhodňuje nenávistné a lživé obsahy, jež lze pořizovat s mizivými náklady, oproti zprávám a obsahům kriticky osvětlujícím realitu v její mnohotvárnosti, jež mají pořizovací náklady zákonitě řádově vyšší. Jinak řečeno internet v odvěkém souboji propagandy s pravdou masivně zvýhodnil propagandu. A tak jako dnes už nikoho nenapadne, že by veřejné osvětlení mělo být předmětem volného podnikání a pokládá se všeobecně za službu garantovanou a pořizovanou státem, bude nutné akceptovat, že v novém technologickém prostředí musí stát garantovat veřejné osvětlení i nad veřejným děním, tedy začít masivně financovat svobodnou kritickou žurnalistiku.
  3. Regulace je rodná sestra svobody. Šíření nepravdivých informací vydávaných za fakta je sociálně-patologickým jevem, který společnost ohrožuje nejméně v takové míře, v jaké by ji ohrožoval deregulovaný obchod s tvrdými drogami. Naše společnost tak ostatně už mnohdy vypadá. A tomu je třeba učinit přítrž.
Převedeno do konkrétních kroků zapsaných v zákoně by to znamenalo:

  1. Konec komerčních rádií a televizí, posílení veřejnoprávních. Rádia i televize by nadále bylo možno provozovat pouze jako neziskové instituce ve veřejném zájmu. Veřejnoprávní televize i rozhlas musí hospodařit s podstatně vyšším rozpočtem. Alespoň jedna celostátní rozhlasová stanice má sídlit v Brně.
  2. Založení několika, pěti až devíti, mediálních domů, s různými ideovými platformami: od zelených přes sociálně-demokratické, liberální až po konzervativní. Tím by byla dána pluralita mediálních obsahů. Jednotlivé podniky by se zřizovaly na nadačním principu – podobně jako existují v Německu politické nadace a jak je dnes dle takového vzoru zakládáme též u nás. Základní jmění v řádu několika miliard korun na jedno vydavatelství by samozřejmě musel vložit stát, který by se ale současně tímto aktem zbavil jakékoli možnosti ovlivňovat složení správních orgánů jednotlivých vydavatelských domů. Tím by byla zaručena jejich politická nezávislost. Správní radu každé vydavatelské „nadace“ by tvořili zástupci ideově spřízněných institucí, zhruba třetina by mohla být zahraničních: všichni by dbali především na kvalitu obsahu. Ve všech případech by byl osou produkce vydavatelství tištěný deník a multimediální web. Výnos z dostatečně vysokého základního jmění by pokrýval případnou provozní ztrátu a současně garantoval ekonomickou stabilitu všech podniků. Je to jediný a elegantní způsob, jak dnes zbavit vlivu média vlastněná oligarchy. Vstupní nemalé náklady takového projektu se záhy vrátí na prostředcích ušetřených na obsluze korupce – díky práci stovek novinářů, působících opět v roli „hlídacích psů demokracie“, a nikoli v rolích mopslíků svých vydavatelů či „štvavých pitbulů“ rozdmýchávajících předsudky čtenářů.
  3. Vznik nového regulátora, disponujícího účinnými sankcemi. Když jsem v roce 1998 dělal rozhovor s Ludvíkem Vaculíkem ke třicátému výročí československého reformního pokusu, řekl, že první článek ústavy by měl znít „Co škodí, se zakazuje“. Přesně podle tohoto kouzelně jednoduchého principu by musel fungovat nový mediální regulátor. Šíření nenávisti či šíření prokazatelně nepravdivých mediálních obsahů nemůže spadat pod ochranu svobody projevu. Je evidentním a naprostým selháním demokratického systému, pokud nebyl schopen dávno odebrat licenci organizované lhárně jménem TV Prima, pokud není schopen zlikvidovat Parlamentní listy či různé vývěry ruské propagandy, pokud dovolí Andreji Babišovi vlastnit MF Dnes a Lidové noviny, provozovat v nich hybridní stranickou propagandu a ještě se tvářit, že se jedná o normální svobodný tisk.
Demokracie potřebuje regulátora
Demokracie musí mít regulátora, který doplní masivní investice do svobodných, na politických i ekonomických tlacích nezávislých, pluralitních a kvalitních médií promyšlenými a účinnými sankcemi, jež znemožní ziskuchtivé šíření nenávisti. Zákony (na ochranu dobrého jména osobnosti nebo instituce či zakazující šíření nenávisti proti různým skupinám obyvatel), které takové konání zapovídají, máme, ale v mediální oblasti se prostě neuplatňují dostatečně široce ani účinně. Zřízení nového regulačního orgánu – mohl by nakonec zřejmě působit přinejmenším částečně i na bázi profesní autoregulace, podobně jako funguje v komorách advokátů či architektů – by to mohlo napravit.

Taková reforma by možná ještě nezaručila vítězství lásky nad nenávistí, ale vítězství pravdy nad lží by přinesla spolehlivě. Vrátila by médiím důstojnost a moc. Ušetřila by desítky miliard na obsluze korupce či na špatných politických regulacích – viz absurdní sumy odplouvající z českých dceřiných společnosti jejich zahraničním matkám. Zkultivovala by politické strany a veřejný život jako takový. Byla by to vlastně taková rekonstrukce státu, jenomže účinná.

Je to návrh mediální reformy vycházející bez příkras a vytáček z české zkušenosti posledního čtvrtstoletí. Staví také na hlubokém poznání zapsaném naším velkým předchůdcem Ferdinandem Peroutkou v Demokratickém manifestu: „Sociální vztahy mezi lidmi jsou udržovány na základě důvěryhodných slov. Když propagandista po dlouhou dobu zacházel se slovy svým způsobem, důvěryhodnost slov mizí, řeč přestává být spolehlivým komunikačním prostředkem, společnost se rozdrobuje. Pod povrchem připraven číhá chaos. Úsilí demokracie, aby slovům byl vrácen počestný obsah, aby pojmy znovu byly jasně definovány, je víc než politický boj. To je zápas o to, aby zůstalo zachováno jedno z velkých dědictví po minulých generacích – spojení lidí slovy, která odpovídají skutečnosti.“

A co si myslíte vy? Diskuse (54 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 1.Srpna 2017, 13:31:5

Bývaly časy, kdy jsem měl vlastně velice podobné představy o pozitivním dohledu státu nad zneužíváním svobody slova.

Ale nedá se nic dělat, takovéto představy jsou v naprostém rozporu s realitou. S realitou jak volného trhu potažmo kapitalismu - tak i s realitou samotného člověka.

Nedá se nic dělat, ale tudy cesta opravdu nevede.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Velmi zajímavé, uvažuji vlastně podobně Úterý, 1.Srpna 2017, 18:52:30

Ale zároveň opravdu asi neprůchodné.
Okamžitě by se - a nejen z řad tvrdé pravice - ozval rozhořčený povyk:
1. znárodňování
2. státní cenzura...

(Tohle by odmítli i středoví liberálové a la Respekt.)

Co s tím?

Mirza Hadžič - Praha 5

Úterý, 1.Srpna 2017, 21:50:40

Návrhy jsou to sympatické, ale průchodnější možná bude vyhnat oheň ohněm: pokud na lživé propagandě dnes lze vydělávat, dohled RRTV se musí zpřísnit a rozšířit na všechna média s jistou sledovaností, včetně internetových. Dohled by musel mnohem razantněji pokutovat šíření zavádějících, neověřených a nedoložených zpráv. Bulvární média typu Prima a Nova by nejspíš musela investovat do dramatického zlepšení kvality zpravodajství aby se opakovaným a vysokým pokutám vyhnuly. Média která existují pouze za účelem lživé propagandy majitelů (PL a spol.) by naopak musela RRTV zablokovat a v spolupráci s firmami jako jsou Google a Facebook, odstranit z českého prostředí. To vše se nevylučuje se státní podporou redakcím, která je na jazykově malém trhu (10 milionů český hovořících) stejnou nezbytností, jako podpora místní poezie, filmu nebo překladatelství.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Středa, 2.Srpna 2017, 13:56:26

Jakub Patočka na závěr říká, že jeho představa o mediální reformě staví na hlubokém poznání dané problematiky, jak ho vyjádřil Ferdinand Peroutka.
Já osobně si nejsem vůbec jistá, jestli by se dnes Patočkova reforma Peroutkovi líbila. Situaci by nejspíš taky viděl jako kritickou, ale že by viděl recept na nápravu v takto radikálním mocenském opatření?
Obávám se, že pozitivní efekt by byl pouze krátkodobý, protože reformou naordinovaná média by pod knutou institucionální regulace dříve nebo později zdegenerovala, zatímco nelegální nebo pololegální zóna, která by se úspěšně začala vydávat za Jánošíka, by měla čtenářské žně. Její patologické výplody by měly ještě větší vliv než teď. Zákazy a postihy by to podtrhovaly.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Co když regulátor zakáže DR? Čtvrtek, 3.Srpna 2017, 08:57:41

O státní cenzuře by nepochybně mluvil i Jakub Patočka, kdyby ten mocný regulátor usoudil, že to, co škodí, je Deník Referendum.

Podřídit veškerá média státní moci vypadá jako dobrý nápad jen dokud si představujete, že moc bude na vaší straně.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

hluboce nesouhlasím Čtvrtek, 3.Srpna 2017, 11:45:16

A musím říct, že mě velmi mrzí, že zrovna nápadem na cenzuru se začíná série "myšlenek a podnětů, které by mohly vylepšit kvalitu života a změnit k lepšímu tvář společnosti".

Pan Patočka píše: "Původně se [Internet] jevil jako nakažlivě rovnostářský prostor svobody: všichni mohli publikovat a každý mohl ke všemu."

Ano, a tak by to mohlo pokračovat, v duchu "Manifestu Kyberprostoru" (který už jsem víckrát odkazoval a udělám to znovu: https://www.eff.org/cyberspace-independence). Jenže někteří lidé, jako pan Patočka, v tom vidí spíše jakési bitevní pole, které je potřeba obsadit a nesouhlasné názory potlačovat. Naopak - tihle lidé jsou ti, co to zkazili.

Obhajoba svobody slova se přece měří právě tím, že se zastanete těch, s kterými hluboce nesouhlasíte.

Ale možná, že to pan Patočka myslí dobře. Jenže dopouští se omylu, když se domnívá, že lidé nejsou schopni rozeznat realitu a virtualitu. Ale to je přece omyl; drtivá většina lidí je schopná rozeznat kontext nějaké akce. Například, nechcete zakázat lidem, aby byli nazí doma, z obavy, že budou nazí na veřejnosti, že nerozeznají kontext, v kterém mohou být nazí. Na něco podobného naráží třeba tento komentář: https://www.youtube.com/watch?v=ohzJqq_m3uo (který zdůrazňuje, že zobrazení násilí není totéž co násilí)

Celé to je prostě velmi patronizující postoj.

Ivo Horák - Praha 3

Čtvrtek, 3.Srpna 2017, 19:30:46

Návrh Jakuba Patočky se take podle mne příliš nepovedl. Předestřené řešení je nejen nereálné, to by se dalo v rámci žánru asi přejít, ale je vlastně vyháněním čerta ďáblem. Nebo, chcete-li, ďábla čertem.

Pro výše uvedené bychom však neměli nevidět problém sám. Je skutečností, že stará svoboda slova, resp. tisku, jak se na Západě historicky etablovaly, není glejtem na mrzačení jiných stejně podstatných hodnot.

Když si koupím řekněme boty, jídlo v restauraci nebo potraviny v supermarketu, nekupuji nosič reklamy na související, natož nesouvisející nabídku. Kvalita a nezávadnost produktů je sledována, fungují tu četné mechanismy, mj. i kontrola ČOI. Na farmářském trhu není zajisté vždy vše úplně v pořádku, ale „prašivky“, natož muchomůrky se tam prodávat nesmějí.

Když si v supermarketu vyberu zboží, na jehož složení a kvalitu
se mohu celkem spolehnout, postojím občas u stojanů s časopisy a novinami. Zamyšleně a smutně. Nebudu zde evokovat chytlavé barevné obálky stejného ražení (dohromady od pár vydavatelů), parafrázovat iritativní titulky, bulvární sdělení ani věčné vytěžování atraktivních událostí a cizích zjištění. Víme snad všichni, o co jde.

Dospělí se těší stejné ochraně (neříkám, že vždy dostatečné) před podnikatelskou neférovostí třeba v potravinářství jako nezletilí. Jsou rovněž ušetřeni reklamního obtěžování, pořídí-li si „normální“ spotřební zboží, jen v případě mediálních produktů je tomu jinak. Proč?

Když jsou tradiční a elektronická média prostě oborem podnikání, tak, prosím, se vším všudy.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Více Moravy a Slezska ve veřejnoprávní televizi Pátek, 4.Srpna 2017, 08:58:14

Děkuji za pěkný článek. Píše se v něm, že "Alespoň jedna celostátní rozhlasová stanice má sídlit v Brně." Proč tak skromně? Alespoň jedna veřejnoprávní televize nebo celostátní stanice by měly provozovat tradiční studia v Brně a Ostravě.

O samostatné televizi v Brně svého času uvažoval jeden ředitel brněnského studia a za nevyjasněných okolností byl potom z funkce odvolán. Bylo to v době, kdy ČT v Brně točila slavné pohádky (Lotrando a Zubejda) a seriály (Četnické humoresky). Kdy se na Moravě a ve Slezsku vstávalo s "Dobrým ránem z Moravy a Slezska" a ve vysílání se střídalo brněnské studio s ostravským.

Tato "utopie" se v demokratických poměrech již začala realizovat. Proč regionální studia v Brně a Ostravě, která spádově zastupují 40% koncesionářů, dostávají jen 20% z vybraných příspěvků?

Martin Pleva - pedagog, Brno

Možná jsme ale na Patočkův návrh příliš přísní Pátek, 4.Srpna 2017, 14:04:57

Např. odlišení pravdy a lži je skutečně nezbytné.

Byl bych spíš pro zřízení nějakých mediálních soudů, samozřejmě veřejných, kde by byla strana žalující (regulátor) a žalovaná, jež by se měla právo bránit. Pokud by ale nějaké médium bylo odsouzeno, muselo by zaplatit velmi vysoké pokuty a zároveň zveřejnit tvrdé omluvy typu: Lhali jsme apod.

Problémem ovšem zůstává, že většina manipulativních zpráv není vysloveně lživých na rovině fakt, avšak je zavádějící v jejich interpretacích. Hraje si se slovy, jejich významy, konotacemi, dojmy atd. Jednoduchý a častý příklad: Nadpis vytrhne z kontextu určitou, ne příliš podstatnou informaci a zveličí ji. Čili šlo by vlastně o lingvistické souboje ze sémantiky atd.

A ještě obecněji řečeno, předpokladem by ovšem bylo rozloučit se lidovým postmodernismem, který je čirým relativismem a říká, že pravda neexistuje. Jak upozorňuje M. Hauser a vlastně i Žižek, dnešní ultrapravice je dokonale postmoderní: když může být pravda všechno, tak proč by nemohl být pravdivý rasismus?

Martin Pleva - pedagog, Brno

A ještě bych uzákonil - což by snad opravdu šlo - Pátek, 4.Srpna 2017, 14:09:45

povinnost každého média zveřejnit polemickou reakci, minimálně toho, o koho v textu jde, kdo je v něm kritizován apod.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Horákovi Pátek, 4.Srpna 2017, 16:19:30

"Když jsou tradiční a elektronická média prostě oborem podnikání, tak, prosím, se vším všudy."

S tím bych souhlasil, a je to dobrý přístup. Pokud za informaci utrácím peníze, pak se vzdávám něčeho v reálném světě, a tudíž to už není jen "virtuální" problém.

Tak to bylo mělo být - virtuální svět (Internetu) by měl být regulován na úrovni "aktuátorů", tam, kde se střetává se světem reálným.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Plevovi Pátek, 4.Srpna 2017, 16:35:13

Mně především není jasné, co vám na tom tak vadí? Co vám vadí na tom, že nějaký zoufalec na Internetu třeba popírá holokaust? Třeba u psů nám nevadí, že mají debilní názory na svět, tak proč by to mělo vadit u lidí? Jaký přesně morální problém se snaží regulace Internetu řešit?

Já myslím, že rozhodně nejsem postmodernista, spíš naopak, jako (asi?) logický pozitivista postmodernismus dost nemusím. Stejně tak třeba Noam Chomsky.

Jinak teď jsem četl článek pana Bílka na BL: https://blisty.cz/art/87659.html A upřímně řečeno, přijde mi, že státní kontrola médií představuje daleko větší problém. Nemám pocit, že Patočkův (nebo váš) návrh nějak adresuje to, co se děje v Polsku. Jinak řečeno, přijde mi, že vám s Patočkou vadí jakási "absence autorit", ale přitom příčinou toho, co se děje v Polsku a Maďarsku je naopak to, že vliv "autorit" je až příliš velký.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Od popírání holokaustu může vést cesta Pátek, 4.Srpna 2017, 21:06:27

k jeho opakování. Nemyslíte, p. Samohýle?

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Plevovi Pátek, 4.Srpna 2017, 21:18:41

Nuže, promluvme si o té cestě.

Nějaký zoufalec, říkejme mu třeba Dalibor :-), popírá holokaust. Jak způsobí jeho opakování? Třeba že začne vraždit Židy, ale máme snad zákony, které vraždění zakazují a trestají. Máme také tajné služby, které by měly chránit proti teroristickým útokům ještě, než se stanou.

V čem přesně vidíte tu hrozbu?

Ivo Horák - Praha 3

Lež se nastoluje jako světový řád Pátek, 4.Srpna 2017, 22:23:16

Uzákonění trestních sankcí za popírání holocaustu bylo v Evropě atypickým způsobem reakce na zveřejňování (historických) lží. Je celkem jasné, proč k tomu došlo. Těm, kteří genocidu přežili, měla být dána satisfakce a zajištěn klid. Nověji to ovšem vypadá, že v tomto případě bude s "normalizací" přístupu k zavádění veřejnosti třeba přinejmenším posečkat, ba možná že bude dokonce třeba tento přístup rozšířit i na další případy. Ono je totiž slovo leckdy činem, malým nebo i velkým.
Ne že by takové úpravy neznamenaly žádné nebezpečí, ale maximalistické pojetí svobody slova nejenže snižuje jeho váhu, ale působí asi nad únosnou míru směrem ke (kolektivní) nezodpovědnosti.

P.S.: Zodpovědnost za vraždu (a nejen za ni) není vždy jen na přímém vykonavateli, odsouzen bude např. i objednavatel. Je totiž zřejmé, že v určitých (připravených) podmínkách je svoboda člověka nejednat určitým způsobem podstatně snížena.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Horákovi Sobota, 5.Srpna 2017, 08:59:4

"Je celkem jasné, proč k tomu došlo."

Ano, proč k tomu došlo je jasné, ale neexistuje empirický doklad o tom, že by to bylo v předcházení holokaustu nějak účinné. Ostatně při srovnání s USA je to celkem dobře vidět.

"Ono je totiž slovo leckdy činem, malým nebo i velkým. "

No vidíte, a tady se neshodneme. Já nepovažuji slovo za čin, ani malý. Stejně jako třeba vraždu v kyberprostoru (třeba počítačové hře) nepovažuji za vraždu, ani malou.

Proto chci od pana Plevy, aby to vysvětlil, jak přesně si představuje tu cestu. Protože podle mne, morální odpovědnost za čin padá na ty, kdo ten čin spáchali, nikoli na ty, kdo je k tomu přemluvili (pokud se to přemlouvání děje ve virtuálním, nikoli fyzickém světě, tedy skutečně se používá jen slov, nikoli výhrůžek nebo pobídek a jiných akcí v reálném světě).

Druhá situace je, kdy něčí slova indikují jeho ochotu k činu. To by trestné být mělo, a také je jako vyhrožování.

Ale popírání holokaustu jako takové nespadá pod ani jedno z těchto schémat.

Píšete: "Ne že by takové úpravy neznamenaly žádné nebezpečí, ale maximalistické pojetí svobody slova nejenže snižuje jeho váhu, ale působí asi nad únosnou míru směrem ke (kolektivní) nezodpovědnosti." Rád bych pochopil, v čem podle vás je ta kolektivní nezodpovědnost. Já si myslím, že je to prostě vůči lidem příliš patronizující postoj.

Ivo Horák - Praha 3

Reakce Sobota, 5.Srpna 2017, 10:20:6

Myslím, že slovo (slovní vyjádření) může být činem. Kdyby tomu tak nebylo, měli by pravdu ti, kteří by nás nejraději poslali všechny k lopatě, ale vlastně i takové slovo by mohl být čin, ledaže by nás mlčky vzali každého za límec.

Vyřčené slovo může mít důsledky, neseme za něj odpovědnost, i když většinou ne trestní. Vy samozřejmě, pane Samohýle, můžete to slovo "většinou" vypustit, ale je otázkou, zda to platí opravdu za všech okolností.

Moje (naše) nespokojenost třeba s prezidentem Zemanem není založena pouze na odmítání jeho činů v úzkém slova smyslu, ale neméně na jeho vyjádřeních. Jeho slova mají dopad a mohou vést ke kolektivní nezodpovědnosti. Není zajisté patronizující postojem, trvám-li na tom, že prezident má mluvit zodpovědně, uvážlivě, nepopulisticky, že nemá popuzovat a rozdělovat. Má se takový můj nárok týkat jenom prezidenta? Mám souhlasit s takovým pojetím svobody slova, které má potenciál učinit z hodnotné diskuse něco jako souboj gangů přelepovačů plakátů.

K tématu holocaustu se příp. vrátím v pondělí.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 5.Srpna 2017, 11:54:39

Ta myšlenka mediálního dozoru by mohla mít reálnou šanci jedině tak řečeno u "lidí dobré vůle". Kdy by tedy naprostá většina společnosti sdílela společné přesvědčení, že je mravní povinností mluvit pravdu; jakož i společné přesvědčení, co to ta pravda vlastně je.

Jenže současná společnost se vlastně nedokáže bezvýhradně shodnout ani na tom, že vražda je mravně zavrženíhodný čin (viz zástupy obdivovatelů - a obdivovatelek - vraha Kajínka). Tím méně by pak byla schopna se dohodnout na pravdě.

Petrasek Milan - penzista

Jak dosáhnout zájmu o skutečná veřejnoprávní media Sobota, 5.Srpna 2017, 12:03:43

ve společnosti, ve které je prvotním měřítkem zištnost zaštítěná veličinou metafyzického rozměru.
Domnívám se že i v takovémto prostředí je možné dosáhnout smlouvy mezi zástupci neomezeného způsobu mediální činnosti za účelem ryze komerčních zájmů, a zástupci zájmů širšího společenského dosahu/významu.
Jednostranná přesycenost, kdy (slovy J.P) hlavními architekty mediálních obsahů jsou tu dnes oligarchové, propagandisté a obchodníci s předsudky a nenávistí..., vyvolává již i nadpartajně sdílené obavy, že epocha neoliberálního kapitalismu rapidně směňuje do doby temna.
Podporu skutečně komerčně nezávislých medií i ze strany konzervativních elit proto považuji za reálnou.
A to natolik, že projekt realizace skutečných veřejnoprávních medií lze nasadit i ve volebních šarvátkách....bych si pomyslel.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 6.Srpna 2017, 10:28:25

Což o to, nějaká ta veřejnoprávní média tu jsou, a zpravodajství České televize je celkem vzato relativně objektivní a vyvážené.

Ale co to všechno pomůže, když naprostá většina národa se místo seriózního zpravodajství nechá nechá krmit zpravodajským bulvárem?

Bylo by samozřejmě bohulibým počinem založit i nějaké veřejnoprávní noviny; k čemu by to ale bylo, kdyby si je (téměř) nikdo nekupoval?...

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Veřejnoprávní noviny, Neděle, 6.Srpna 2017, 11:13:17

aby je někdo četl, by musely být zadarmo.
Týdeník 5plus2 je při nákladu 800 tisíc výtisků pokaždé rozebraný za chvilku. Snad by se takto podařilo ke čtenářům propašovat i špetku solidní publicistiky. Pan Babiš by mohl veřejnoprávnímu subjektu poradit, jak to zvládnout po finanční a organizační stránce.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Co by opravdu pomohlo Neděle, 6.Srpna 2017, 12:00:34

Regulace zákazy má své meze, to, co navrhuje Jakub Patočka by brzy narazilo na ústavu i obecné právní předpisy, nehledě na to, že soukromá média jsou sice u nás osina v zadku, ale třeba v Polsku a částečně v Rusku svobodu projevu zachraňují.

Pomohlo by ale, kdyby stát ve veřejném zájmu podporoval žurnalistické projekty. Žurnalistika není možná bez novinářů a ti se dnes těžko uživí, protože nikdo zatím nepřišel na způsob, jak monetarizovat čtení internetového obsahu. Názorové články leckdo zadarmo napíše, ale repartování, investigace atd vyžaduje profesionální novináře a těch celosvětově ubývá. V poslední prezidentské kampani se ukázalo, že v USA skoro nejsou žádní novináři mimo metropolitní oblasti na východním pobřeží a v Kalifornii, tím pádem situaci na venkově nikdo nerozuměl. Ještě před dvaceti lety to tak nebylo.

Kdyby novináři nebyli tak existenčně ohrožení, mohli by také snáze říkat ďáblovi (tedy Babišovi) ne.

Petrasek Milan - penzista

Jde o stupeň úsilí o nepoplatnost trhu veřejnoprávních, Neděle, 6.Srpna 2017, 12:15:38

což lze i odposlechnout.
Příkladně srovnáním Deutschladfunk a ČRoPlus. Rozdílnost úsilí je patrná již jen výskytem Marktschreier/trhovecké dikce a agresivního ozvučení vstupů.
Seriózní ČRo tím hýří a budí dojem soupeření s bulvárem mylným způsobem - akceptací kolbiště kam vůbec nepatří.
Nejde přeci o okouzlení Babišovských, ale o hygienu menšiny.
O něco takového se povětšinou snaží Deutschlandfunk, maje popravdě nesrovnatelně mohutnější kulturní i finanční zázemí.
A možná i právě proto .......bych dodal.

Mirza Hadžič - Praha 5

Pondělí, 7.Srpna 2017, 09:47:54

Se svobodou slova a právem občanů na informovanost je to podobné jako s topením karcinogenními PET láhvemi. Svoboda slova důsledně garantovaná všem a bez omezení zkrátka znamená, že společnost bude špatně informovaná, nebo dokonce záměrně dezinformovaná. Oligarchové mají čím dál silnější megafony, kterým přehlušují svědomité novináře. Oligarchové tak jen využívají zaručenou (téměř) neomezenou svobodu slova.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 7.Srpna 2017, 10:59:25

No ano, pane Petrasku, ten "závod ke dnu" veřejnoprávních médií s bulvárem je skutečně úděsný, právě z toho důvodu svého času ředitel České televize Dvořák popravil do té doby výborný hlavní zpravodajský blok a udělal z něj prakticky kabaret, takže jako jediný obsáhlý a přitom seriózní zdroj informací zbývají jenom zprávy ve 23 hodin na "Čtyřiadvacítce". Pokud je ovšem zase jednou nezruší kvůli nějaké víceméně marginální události, o které se cítí povinni právě ve stylu bulváru referovat stále dokola celé hodiny.

To srovnání s Deutschlandfunkem: to je právě rozdíl ve všeobecné politické kultuře. Tady jen málo pomůže vytvořit veřejná média jako taková, pokud samotná společnost není vyzrálá natolik, aby alespoň její vzdělanější část dávala přednost serióznosti před bulvárem.

A ostatně v Německu jsou k mání i soukromá média (noviny), která jsou seriózní, a lidé si je kupují i za nemalé peníze.

Na straně druhé bych zase ani ta západní "seriózní" média a jejich reálnou úlohu nijak nepřeceňoval. "Serióznost" nemusí ještě zdaleka znamenat "pravdivost", v hlubokém a intenzivním smyslu.

Tato údajná serióznost může ve skutečnosti totiž znamenat faktickou hodnotovou sterilitu: jejich průměrný konzument se velice snadno a rád spokojí s pocitem, že obdržel v zásadě objektivní informace, a tím pro něj končí veškerý jeho pocit odpovědnosti za stav tohoto světa.

Tato "objektivita a serióznost" může být také jenom velice pohodlné uspávátko.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Samohýle, Pondělí, 7.Srpna 2017, 15:03:21

rozhlédněte se kolem sebe.
Když lidé tisíckrát čtou nebo kolem sebe slyší, jací jsou muslimové bestie - pak si snadno pomyslí, že přece není nic špatného na tom, nějakému muslimovi nebo muslimce dát po hubě - což se už děje - a nebo dokonce něco i víc...

Když vás budu neustále k něčemu vyzývat, tak to nakonec velmi pravděpodobně uděláte. A když ještě jiní politici vykřikují o právu, ba nutnosti nosit zbraň a bránit se...

Petrasek Milan - penzista

Tato "objektivita a serióznost" může být také jenom velice pohodlné uspávátko. Pondělí, 7.Srpna 2017, 20:39:16

Plně souhlasím pane Poláčku, ale takhle
hořekujeme na jiné etáži a pohledu na rozvrat pokusu o liberální demokracii.

Petrasek Milan - penzista

Protože to nepohodlné není slyšet: Pondělí, 7.Srpna 2017, 21:03:7

Demokratie kann nur funktionieren, wenn jeder weiß, dass das eigene Wohlergehen untrennbar mit dem der Gesellschaft zusammenhängt".........Deutschlandfunk
Demokracie může fungovat jenom tehdy, když většině je známé že jeho zdraví a blaho je neodlučitelné od společenské koherence.

Ivo Horák - Praha 3

Slovo není z obliga Úterý, 8.Srpna 2017, 10:21:36

Ve vazbě na svůj příslib (sliby se mají plnit nejen o vánocích) a na poznámku pana Plevy k panu Samohýlovi se chci ještě vyjádřit k svobodě slova, resp. k její absolutizaci vs. limitování.
Nejsem stoupencem takového směřování Západu, které by nás ohledně lidských práv a svobod (vč. svobody slova) vedlo ve stopách zemí ekonomicky sice dnes zdatných, ale v politice dosud nám méně poplatných, žárlivě střežících mocenský status quo a schopnost kontroly společnosti.
Na druhé straně nebuďmě namyšlení, naše individuální svoboda sice vyrostla ze starého kořání, není však nějakým samozřejmým atributem poměrů v Evropě a v místech, kde Evropané převládli. Uvědomme si jasně, jaké hrůzy se před několika generacemi na našem kontinentě dály a připusťme, že to nebylo bez jisté návaznosti na zavedení demokratičtějších poměrů (všeobecné volební právo) a změn v šíření informací.
Popírání holocaustu máme tak nějak za morálně závadné a vesměs asi právem. Je to však především preventivní opatrnost, která stojí za zatržením pokusů ambiciózních dobrodruhů vsadit doopravdy znovu na již (minimálně) jednou použitý recept. Role řekněme takového Stürmeru nepřestává být varováním i pro současnost a i odpůrce trestu smrti neřekne, že Julius Streicher byl popraven v důsledku naprostého excesu. Staré i novější pogromy, stejně jako holocaust s krycím názvem konečné řešení povstaly ze substrátu dlouhodobě bez rizika připravovaného. Beztrestné lhaní a cynické navozování obsesí a stupňování ničivých emocí, stavící na minulých precedentech, posouvá jinak nemyslitelné do sféry možného, ba skoro nutného, protože zdánlivě nezbytného.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 8.Srpna 2017, 11:24:6

V Německu je v politice v obdobných případech značně frekventovaný výrok z Bible: "Wehret den Anfängen!" ČIli: Braňte počátkům!

A jsou tím míněny zrovna takové případy, kde se počíná vzmáhat nějaké takové nové hnutí skrývající se za vzletná hesla, ale ve skutečnosti plné nenávisti a zloby, zaměřené proti "těm co nejsou s námi". A kteří tuto svou nenávist napřed ventilují samozřejmě jenom verbálně. Je to takový průzkum bojem: oni tím testují, jak daleko až mohou zajít, co všechno jim bude povoleno, než někde narazí na hranici. A čím více prostoru je jim tady na počátku povolen, tím více samozřejmě mohou růst, a tím více labilních duší mohou získávat na svou stranu. A jestliže pak někdy zesílí tak, že se stanou reálnou hrozbou, pak už je velice obtížné pokoušet se je zase zatlačit zpátky.

Takže: Wehret den Anfängen!

Josef Poláček - Manuální pracovník

Demokracie jako vstupní brána totality Úterý, 8.Srpna 2017, 11:29:26

Pane Horáku, já jsem si až při Vašem posledním příspěvku uvědomil (nevím jestli jste to tak sám myslel), že v Německu se fašismus respektive nacismus dostal k moci vlastně jenom a pouze díky demokracii.

Protože kdyby tu přetrvala dejme tomu monarchie, pak je opravdu krajně nepravděpodobné, že by ten monarcha byl ochoten riskovat rozklad svého vlastního státu tím, že by k moci povolal takového zjevného extremistu jako byl Hitler.

Jenom a jedině v důsledku toho, že v opětovně opakovaných volbách Hitlerova NSDAP znovu a znovu byla voličstvem určována za nejsilnější politickou stranu, prezidentu Hindenburgovi (ačkoli sám osobně Hitlerem naprosto pohrdal), nakonec nezbylo nic jiného, nežli ho ustanovit kancléřem. Se všemi známými důsledky.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 8.Srpna 2017, 11:37:57

Pane Petrasku, možná se skutečně jedná o různé "etáže" demokracie; nicméně jak nás učí architektura, v rámci jedné budovy nakonec tak nějak všechno souvisí se všem. A jedno patro docela určitě s druhým.

Ta současná liberální demokracie je totiž ohrožována na životě právě a pouze proto, že je tak "uspávací". Že je tak nicotná, bezobsažná, a vysloveně "nudná".

Kdyby tato demokracie opravdu za něco stála, kdyby se s ní většina národa dokázala vnitřně identifikovat, kdyby většina národa mohla mít oprávněný pocit že tato demokracie je tady opravdu pro ni, a není jenom odcizeným mechanismem tou vládou lidu pouze zašťitujícím svou vlastní samovládu - v takovém případě zdravé a živoucí demokracie by se prostě nenašel nikdo, kdo by ji mohl účinně ohrožovat.

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi Úterý, 8.Srpna 2017, 12:34:10

Myslím, že nemáte pravdu. Lidé u nás čtou, jací jsou muslimové bestie přinejmenším od vydání Anti al-Koranu, zlí folkoví písničkáři -- které právě v tomto případě nevolala komunistická věrchuška k politicko-korektní odpovědnosti -- revitalizovali moravskou baladu, ve které se zpívá: "Peče se děťátko jak ryba, pak ho ten zlý Turčín posnídá" atd.

Za xenofobní a antiislamistické nálady nemůže svoboda internetu, resp. projevy této svobody ve formy nenávistných výkřiků pod články či šíření anticikánských a antiislamských blábolů prostřednictvím přeposílaných mailů. Ty jsou spíše symptomy těchto nálad. Internetové bubliny nejsou z hlediska publika o mnoho větší, než býval letákový a minoritní tisk (např. ten český antisemitský za 1. republiky), dokonce vesměs nepřesahují rozměr komunity kolem jedné větší hospody.

Mnohem přesvědčivěji působí téze o rozpadu společenské koheze čili o selhání elit (jak já to slovo nerad).

V konkrétní rovině u nás se jedná za

a) o selhání veřejnoprávních medií a vyšší (nebulvární) žurnalistiky a jejích etických norem. Jiné než otevřeně či potenciálně antiislamistické a anticikánské redakční politiky dnes v solidní podobě najdeme jen v pár minoritních týdenících a několika e-zinech.

b) o selhání části politické elity, v čele s prezidentem a ministrem vnitra (zároveň místopředsedou údajně levicové strany). Pokud může prezident demokratické republiky s ústavou jasně deklarující náboženskou neutralitu vyslovit ona proslulá slova o dědičné méněcennosti muslimů, aniž by čelil ústavní žalobě (podle §65, 2), sotva se mohu divit, že se dříve ve společnosti nevyslovitelné excesivní výroky objevují na netu a v nebulvárních novinách.

c) o selhání sluníčkářské intelektuální elity, která nezná jinou odpověď než kvákání o politické korektnosti a místo toho, aby nabízela silnou alternativu, se tak spokojuje s naprostou defenzivou.

Ono je ovšem mnohem jednodušší volat po cenzuře internetu. Sice by se tím nic nezměnilo, ale vypadá to jako prosazovali něco zásadního. Dobré je také požadovat rozšíření hodin mediální gramotnosti a hodin o kulturní a náboženské rozmanitosti na základní škole -- nejlépe na prvním stupni a na druhém na úkor matematiky, češtiny nebo angličtiny. Opět se sice nic nespraví, ale vypadá to akčně.

Ostatně, je to také bezpečnější, oni by se na nás ti mocní mohli zlobit, že kritizujeme.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Profante, Středa, 9.Srpna 2017, 11:48:12

ale co tedy chcete dělat, jestliže ony redakce si sledují, jak sám píšete, svou vlastní politiku, která je přinejmenším potencionálně a skrytě antiislámská a anticikánská. Přihlížet tomu?

Selhání politiků je jasná věc jak facka. Ale zase, co s tím? Musejí přijít jiní, noví politici? Ale ti přece nemohou uspět, dokud bude veřejný diskurz ovládán xenofobními médii. Čili začarovaný kruh.

Takže ne Patočkovu reformu, která by zůstala nepochopena a v důsledku, ačkoli je myšlena dobře, by nadělala víc škody než užitku, ale menší postupné kroky. Myslet si, že v dnešní době, kdy každý může neodpovědně na internet napsat cokoli, to půjde bez regulací, je naivní. Kam nás dovedl neregulovaný finanční trh? Kam dospějeme, pokud potrumpovsku přestaneme určitými regulacemi bojovat proti klimatickým změnám? A tak bychom mohli pokračovat. S médii je to stejné.

A jinak pro posílení mediální výchovy jsem a jsem pro povinnou maturitu z občanské výchovy (jakéhosi občansko-společenského základu) na všech typech škol.

Martin Profant - Praha 7

Martinu Plevovi Středa, 9.Srpna 2017, 13:00:51

Reagoval jsem pouze na Vaší diskusi s Janem Samohýlem o internetu, nikoli na Patočkův návrh.

Rozumná mediální reforma by podle mého názoru musela začít od veřejnoprávních medií. Přestat s pověrou, že je nesmíme kritizovat, protože by toho jinak využili ti či oni k jejich zrušení a privatizaci. Jsou tu desítky vyzkoušených opatření, která by pomohla, ale to je na dlouhý článek.
Dále potřebujeme přeorat ustanovování a postavení rad, které zdegenerovali v alibistické zařízení politické reprezentace.
Nakopat politikům zadek, když místo revitalizace ČTK a jejích funkci vytvářejí podivné orgány v rámci ministerstev atd.

Jste pro regulaci internetu, fajn. Takže buď te tak hodný a vysvětlete, co si pod tím Vy, na rozdíl ode mě a Jana Samohýla v té oblasti nenaivní, protože zřejmě hluboce zasvěcený, kromě administrativních zákazů představujete.

Jste pro mediální výchovu? Zase, budu rád, když se dozvím, jak má taková výchova vedená v lepším případě absolventy našich pedagogických škol* vypadat ve třídě, kde devadesát procent žáků nečte noviny ani od týden, osmdesát procent se neposlouchá televizní ani rozhlasové zpravodajství, nikdo nečte internetové zpravodajství -- a to Vám nabízím stav na gymnáziu, nikoliv na prvním stupni, o kterém jsem psal já.

*Nedávno jsem měl příležitost zeptat se studentů posledního ročníku jedné z pedagogických fakult (s příslušným zaměřením) na to, jak by interpretovali Godardův výrok o vyváženosti zpravodajství: "pět minut pro Hitlera a pět minut pro židy". Nedalo mi to a pak jsem se také zeptal, kdo to byl Godard -- odpovědi byly v obou případech ... zajímavé.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Maturita z občanské výchovy Čtvrtek, 10.Srpna 2017, 10:59:24

Pane Plevo, mám sice naprosté pochopení pro Vaši snahu ve společnosti (v daném případě v jejím dorostu) obnovit vědomí občanské odpovědnosti, respektive občanskosti vůbec; ale nějaká "maturita z občanské výchovy" by bylo asi to poslední, čím by bylo možno dosáhnout daného cíle.

Já jsem svého času ještě takovouto "občanskou výchovu" zažil; a bylo to s odstupem to nejpříšernější, co bylo možno možno v rámci tehdejší výuky zažít. A už v druhém měsíci mého gymnaziálního studia jsem z něho byl bezmála opět vyloučen, neboť ředitelka školy (nový, "zdravý" kádr po provedených čistkách v době normalizace) mě přistihla, co jsem si o těchto hodinách občanské výchovy zapisoval do sešitu.

Takováto maturita z "občanské výchovy" by nesestávala z ničeho jiného, nežli že studenti by se k ní nazpaměť nabiflovali všechny ty vzletné fráze o údajné "vládě lidu" a podobně; aby hned příští den po maturitě všechny tyto prázdné floskule zase pustili z hlavy.

Občanskost, opravdu odpovědný - a niterně pociťovaný - vztah k věcem veřejným, tomu opravdu nelze přivést mladého člověka nějakým školním předmětem - když je tento vztah v samotné společnosti víceméně mrtvý.

Tady bych spíše sázel na tu Vaši strategii "malých kroků": zabraňovat jakémukoli dalšímu rozkladu občanského vědomí všude, kde je to jen možné.

Ale konec konců je tento boj marný, dokud nevznikne nějaká nová, opravdu nosná státní idea - kdy by se tedy i docela "obyčejný" člověk mohl skutečně ztotožnit se svým státem, kdy by mohl mít oprávněný pocit že je to jeho stát, a že tento stát má - vypůjčme si vůdčí heslo roku osmašedesátého - "lidskou tvář".

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Profantovi Čtvrtek, 10.Srpna 2017, 12:03:8

S tím argumentem proti mediální výchově, že studenti nečtou noviny, je to přece stejné, jako kdyby někdo řekl, že nemá smysl současná maturitní zkouška z češtiny, kdy se - na rozdíl od minulých generací - maturuje z četby, když přece spousta mladých uměleckou literaturu nečte nebo jen brak...
A přesto byla nová maturita zavedena - a myslím, že působí pozitivně v tom smyslu, že přece jen vede a trošku i nutí studenty, aby četli víc a kvalitnější obsahy - a snad nad nimi i přemýšleli, i když to neplatí samozřejmě o všech a mnozí pochopitelně švindlují, stahují si obsahy děl z internetu apod., ale přece jen. Mluvím i ze své zkušenosti češtináře, který podle nové maturity zkoušel od jejího počátku.
Takže když mladí lidé nesledují média - no tak je budou aspoň sledovat ve škole nebo v rámci přípravy na výuku a hlavně o nich budou a začnou (aspoň trošku víc) přemýšlet. Ostatně mediální výchova není nic nového, už dávno v RVP obsažena je, ale realizuje se často a mnohde jen formálně, což je chyba, kterou by bylo potřeba napravit.

Regulace internetu: Už dnes jsou vysloveně nenávistné obsahy trestné, problémem ovšem zůstává, že nejsou dostatečně důsledně stíhány. A jinak říkám, pro lživé, urážlivé nebo silně manipulativní zprávy by mohly být zřízeny ony mediální soudy (což by zase navazovalo na to, co už dnes máme, např. žaloby na ochranu cti).

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Čtvrtek, 10.Srpna 2017, 12:15:57

nemůžete přece vycházet ze svých zkušeností z minulého režimu. Víte vůbec, že občanská výchova je dávno povinný předmět v základním vzdělávání - a že na středních školách už skoro 30 let existuje předmět zvaný ZSV, z něhož např. na gymnáziích maturují kvanta studentů?

Problémem ovšem je, že i tito maturanti ze ZSV se nadrtí šílené hory faktografie ze "všech společenských věd" a už moc energie na přemýšlení a tvorbu vlastích názorů jim nezbývá. Onen maturitní předmět, o němž mluvím a který by se samozřejmě mohl jmenovat jinak než občanská výchova, by byl pojat prakticky a měl by člověku poskytnout hlavní orientaci ve společnosti, v níž žije: jak funguje stát, právo, ekonomika, politika, elementární znalosti z psychologie apod. Každý by měl např. vědět, jaké se platí daně, co je trestné atd. Protože každý bude v této společnosti žít. A tento občanský základ by samozřejmě mohl být - u zájemců - nahrazen oním teoretičtějším předmětem ZSV.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 11.Srpna 2017, 10:38:26

No právě přesně o to mi šlo, pane Plevo: o ten rozdíl mezi občanskou výchovou formální, a mezi takovou, která by mohla mít skutečný potenciál k výchově a k vedení mladé generace k pocitu občanské odpovědnosti, a občanské zralosti vůbec.

Jenže: tady se staví ta základní otázka, jak by současný režim takovouto skutečně kvalitní a odpovědnou výchovu k občanskosti mohl vůbec provozovat a podporovat. Protože tento režim je přesně naopak založen právě jenom na té "angažovanosti" čistě formální: aby to napohled vypadalo jako že "vládne lid, jménem lidu a pro lid", ale ve skutečnosti aby za touto vznešenou fasádou mohly probíhat skryté, ale o to reálnější boje zájmových skupin o moc a prebendy. A aby jim ten "lid" příliš mnoho nefoukal do kaše.

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi Sobota, 12.Srpna 2017, 10:12:37

Ano, existuje ZSV, tedy základy společenských věd. Problém není v tom, že se maturanti "nadrtí šílené hory faktografie" ze všech společenských věd. Nenadrtí, průměrné faktografické znalosti maturanta v této oblasti jsou velmi malé.

Problém je, že učitel, který by žákům dokázal proměnit tu hromadu mrtvých a prázdných pouček v něco srozumitelného a dokonce mimořádně se dotýkajícího jejich života -- např. biflování definice rozlišení mezi davem, nahodilou skupinou a sousedským společenstvím, abych namátkou šáhl do otázek Cermatu- -- se v českém školství vyskytuje asi tak často jako panna v bordelu.
O tom, jak dopadnou základy filosofie nebo sociologie vyučované s ohledem na testy Cermatu nemluvě.

Proč by měli patnáctiletí lidé víc přemýšlet o mediích, protože je ve škole donutíte přečíst určité penzum článků a shlédnout pár vysílacích relací? Ale hlavně, co to bude mít společného s mediální gramotností?

Aby bylo jasno, jsem přesvědčen, že gymnasium by mělo -- a vím, že by mohlo --připravit své absolventy nejen nenaivně číst média, ale také kultivovaně do nich psát. Jen nevidím spojitost s tím alibistickým předmětem, kde učitel učí to, neví co a chce od žáků, aby znali, co on neumí.


Josef Poláček - Manuální pracovník

Testy z filozofie Sobota, 12.Srpna 2017, 11:42:47

Tak přesně na tohle jsem narazil už před několika lety, na jednom mém diskusním fóru s filozofickou tématikou.

Přišel tam jednou poněkud zoufalý dotaz od jedné mladé studentky, s tím že mají psát - tuším že na gymnáziu - nějaké testy z filozofie, a že ona si s jednou otázkou neví rady.

Mé pocity byly v tu chvíli přece jenom rozpolcené: na jednu stranu jsem musel ocenit, že - na rozdíl od časů v socialismu - se nyní už na školách středního stupně studenti seznamují alespoň se základy filozofického myšlení.

Ale, na straně druhé - vyučovat právě tomuto filozofickému myšlení prostřednictvím nějakých t e s t ů - tak to je přímo filozofická zvrhlost.

Zkuste si jenom představit, jak svého času Platón ve své Akademii svým studentům rozdává archy papíru s předtištěnými otázkami typu: "Zaškrtněte zda Diogenés z Apolónie byl a/ přívrženec atomismu; b/ přívrženec pythagorejství; c/ praktikující lékař."

Platón se svými žáky v prvé řadě prostě ž i l tou filozofií, filozofickým myšlením a uvažováním každodenně řešili otázky bytí lidského i bytí kosmického; ale docela určitě se tam nevykytovaly testy na zaškrtnutí a/ nebo b/.

Takováto "výuka" filozofie je naprosto přesně ten alibismus, o kterém píše pan Profant: předstírá se že se něčemu opravdu vyučuje, a přitom to končí jenom u naprosto mechanického, bezduchého biflování, kdy pravé jádro věci zůstává beznadějně pohřbeno pod nánosem stupidního balastu.

Než něco takového, je daleko lepší tu filozofii nevyučovat vůbec; pak aspoň studenti nemohou propadnout té iluzi, jako by o dané věci už opravdu něco věděli.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Ne všichni učitelé jsou tak špatní, p. Profante Sobota, 12.Srpna 2017, 14:08:47

Stačilo by školství a výuku odbyrokratizovat a ona by se kreativita uvolnila i u učitelů.
Hlavně si myslím, že je třeba dělat aspoň něco - a vy jste bohužel, pokud jsem si všiml, nepřišel s žádným návrhem.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Sobota, 12.Srpna 2017, 14:10:41

filozofie by jistě měla patřit do ZSV, nikoli do toho občanského základu, o němž mluvím. Nemá smysl trápit budoucí zdravotní sestřičky nebo automechaniky (ti mají taky maturitu) s Platonem...

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi Sobota, 12.Srpna 2017, 14:49:19

Nikde jsem nenapsal, že jsou učitelé špatní.
Oni jen neumí učit ZSV. Na tom není nic divného, Já bych to neuměl taky. Abyste vysvětlil slušně obsah ZSV na úrovni odpovídající např. tomu, co kdysi Jaroslava Pešková s kolektivem dala dohromady jako středoškolský přehled, potřebuje docela slušné znalosti čtyř navzájem odlišných vědeckých disciplín. U každé z nich těsně pod úrovní odborného magisterského studia.

Zkuste např. deseti svých kolegů zeptat na zásadní limity, které omezují srovnatelnost HDP v různých zemích. Z toho sice nikdo maturanty nezkouší, ale pokud mám ten pojem vysvětlit užitečně pro neekonomy, musím to sakra dobře znát.

(A je to ten přehled -- o kterém jsme svého času s paní profesorkou hodně přátelsky přeli --, mnohem příčetnější varianta než to, co je v RVP a neporovnatelně příčetnější varianta vůči tomu blbství, které vydestilujete z testových potratů Cermatu)

Nemluvě o dotaci. Podívejte se do francouzských učebnic pro lycea na předmět filosofie a na počet hodin, které tomu věnují.

Nevím, jak by Vám v této situaci pomohla debyrokratizace, i když uznávám, že to je jaksi povinný nářek a výmluva každého českého učitele.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Sobota, 12.Srpna 2017, 14:54:34

Kdysi jsem se problémy s výukou filosofie na střední škole pokusil vysvětlit pro Letní školu v Olomouci (tedy pro plénum středoškolských učitelů). Byla to popularizační přednáška, ale myslím, že meritum z ní jde poznat. najdete ji ve sborníku na

https://drive.google.com/file/d/0B-2Lj5tUJuC3amNzNEthRXVDLWc/view?usp=sharing

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 13.Srpna 2017, 09:18:50

Však já jsem taky nijak nepožadoval, pane Plevo, aby výuka filozofie byla součástí hodin občanské nauky. Reagoval jsem na pana Profanta s jeho zmínkou o formalismu a alibismu ve výuce obecně.

I když - když už jste to zmínil - fakticky by právě tohle měl být cílový stav (totiž to včlenění filozofie do občanské výchovy), bez hlubšího (a to znamená filozofického) poznání společenských a dějinných procesů a struktur není vposledku možný ani skutečně vědomý a odpovědný postoj občanský.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kdy - a jak - zasvěcovat do tajů filozofie? Neděle, 13.Srpna 2017, 11:10:14

Vzácný text, pane Profante, máte mé plné uznání. Zdá se, že názorově máme k sobě přece jenom daleko blíže, nežli jak by se mohlo zdát na základě zdejších polemik, které mají - už ze své povahy - to jedno specifikum, že se fokusují pravidelně na to, co je rozdílné (a tedy přinejmenším latentně konfliktní), nežli na to, co je společné a spojující.

V zásadě nemám, co bych k Vašem vývodům v oné přednášce mohl dodat; v dané věci jste tam vyslovil víceméně všechno potřebné. (Do jaké míry Vaše myšlenky byly tehdejším publikem akceptovány respektive jim vůbec bylo porozuměno, si ovšem netroufám odhadovat.)

Zastavil bych se tedy blíže jenom u jednoho jediného - ovšem klíčového - bodu: kdy vlastně vůbec (mladé) lidi začít vyučovat filozofii; a jakým způsobem.

Profesor Stephan Otto na mnichovské univerzitě (jedinečný znalec dialektiky) při svých přednáškách znovu a znovu připomínal výrok Aristotela, že "mladý člověk by neměl studovat filozofii - protože ještě nemá dostatek životních zkušeností, aby dokázal spojit obecné s jednotlivým". Přičemž u Řeků platil - a vlastně dodnes platí - za "mladého" každý pod třicet, či dokonce čtyřicet let!

Tento Aristotelův požadavek je skutečně klíčový; neboť kdo se začne učit filozofii dříve, nežli si nashromáždí onen dostatek životních zkušeností - ten se sotva může dokázat vyhnout té pasti, že se filozofii bude učit stejným způsobem jako matematiku nebo fyziku. To znamená: bude sice třeba naprosto precizně vědět co napsal Platón a Aristoteles a Hegel - ale tyto znalosti u něj zůstanou jenom na čistě abstraktní úrovni, a nikdy jejich prostřednictvím nedokáže uchopit sám živoucí svět.

Právě z těchto důvodů jsem na tom filozofickém fóru zastával názor, že filozofie by se na středních školách neměla vyučovat vůbec.

Oproti tomu ovšem stojí zase ten fakt, že filozofické myšlení je to zcela nejzákladnější, a že jenom ono může zprostředkovávat možnost hlubšího porozumění všemu ostatnímu. A že tedy nějaké základní porozumění filozofii je bezpodmínečně zapotřebí zprostředkovat právě už těm středoškolákům; neboť pro mnohé z nich je to vlastně jediná příležitost se alespoň k těmto základům nějakým způsobem dostat.

Váš návrh, pane Profante, byl o tom, pozornost - apriori nepozorných - středoškoláků získat tím, že se budou vyprávět příběhy, anekdoty ze života velkých myslitelů. (Pro nezasvěcené: "anekdoty" ve vztahu k velkým osobnostem antiky naprosto nemusí znamenat jenom jakési povrchní "vtipy"; nýbrž je to poněkud odlehčený způsob, jak nahlédnout do způsobu myšlení a osobních postojů oněch velikánů.)

Měl bych poněkud alternativní návrh: pro mě bylo svého času opravdovým objevem, jak hluboký filozofický význam a obsah měl právě řecký mýtus. A ta nejstarší řecká filozofie se tak jako tak od mýtu, od života a činů bohů vůbec nedá odtrhnout. Ty mýtické příběhy jsou dozajista - pokud jsou dobře podány - i dnes poutavé a strhující; a když se nenásilnou formou přiblíží i jejich filozofický význam, mohla by právě toto být ta nejlepší cesta, jak i středoškolákům zprostředkovat ta základní filozofická témata.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Profantovi Neděle, 13.Srpna 2017, 11:14:5

Váš příspěvek v tom sborníku jsem si se zájmem přečetl, je výborný.

Otázka je, co se vlastně na střední škole vůbec učit dá tak, aby to nepřesahovalo možnosti nejen studentů, ale i učitelů.

Do jakých detailů zacházet? Jaká je únosná myšlenková náročnost? Dvě odlišné otázky. Dá se například na střední škole učit kvantová fyzika tak, aby tomu někdo opravdu rozuměl?

Příklad s otázkou srovnatelnosti DPH či správného překladu názvu Platónovy Ústavy je asi spíš otázka zacházení do detailů ten obecný princip by snad alespoň gymnazisté pochopit mohli.

Výuka filosofie na francouzském lyceu: profesor sám lyceem prošel a následně dalším elitním vzděláváním, které je součástí velmi specifické francouzské kultury a společnosti. Představu, co by měl student znát, nevytvořil profesor sám, ale celé generace. To u nás není. Dobrý učitel řekněme filosofie by nutně učil z vlastního zaujetí daného vlastní historií, každý jinak, a nebylo by co testovat a zkoušet, což je dnes u nás hlavním smyslem vzdělávání.

Petrasek Milan - penzista

Obecné principy lze předložit v pochopitelné formě Neděle, 13.Srpna 2017, 14:34:20

nelze ale vyloučit jejich ignoraci a zneužívání.
Věčnou nesnází nezůstává ani tak vlastní zaujetí i dobrého učitele, ale stupeň znepokojující výpovědi, které nabízí hledajícímu adeptu občanství v liberálně demokratickém režimu.
Jak na to když i tací jako Heidegger, Jaspers a spol. v tom plavali .....bych dodal.

Martin Pleva - pedagog, Brno

K p. Profantovi Pondělí, 14.Srpna 2017, 07:33:45

Jistě, bylo by možné rozdělit ZSV do několika samostatných předmětů s různými, specializovanými vyučujícími. Ale myslím, že se to míjí s meritem věci.

Já si prostě myslím, že mladí lidé nejsou na život v této společnosti dostatečně připraveni. Svou dezorientaci řeší pak buď tím, že se stáhnou do soukromí a o veřejné věci se nezajímají, nebo tím, že se nechají oblbnout kdejakým kejklířem (v tomto za nimi ovšem bohužel nezaostávají ani starší lidé).

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Já bych byla spokojenější, Pondělí, 14.Srpna 2017, 09:07:6

kdybych věděla, že maturanti odcházejí ze školy vybaveni alespoň základním povědomím o naší ústavě, právním řádu a správě věcí veřejných. Denně totiž narážím na to, kolik lidí netuší, jaká mají práva, natož jakým způsobem je mohou uplatňovat.
Málokdo u nás taky například ví, že je právo trestní a právo civilní a jaký je mezi nimi rozdíl, skoro nikdo nemá ponětí o vztahu obcí a státní správy a o kompetencích obcí v samostatné působnosti.
Tohle všechno a spoustu dalších věcí, včetně práva na informace, by středoškoláci i učňové mohli vstřebat za pomoci praktických cvičení, kdy by možná šli mnohým úředníkům na nervy, ale prospěch by z toho nakonec měli všichni.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

pro paní Zemanovou Pondělí, 14.Srpna 2017, 11:06:2

Mluvíte mi z duše. Často narážím na nevědomost v základních věcech jako je třeba rozdělení moci na soudní, výkonnou a zákonodárnou.
Občanskou nauku jsem absolvoval v osmdesátých letech a to na ZŠ a pak SOU a kupodivu jsme se tyhle věci učili. Dokonce jsme absolvovali na SOU přednášku experta ministerstva spravedlnosti na téma Penologie. Dodnes si pamatuju jeho odmítavý postoj k trestu smrti, který mě tehdy překvapil.
A i u těch občanských práv se někdy divím jak malé je o nich povědomí. Můj známý, který se po škole deset let živil jako OSVČ a pak nastoupil do trvalého pracovního poměru, se hrozně divil a nerozuměl nároku na placenou dovolenou. A to má VŠ vzdělání.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Když v tom plavali i Heidegger a Jaspers... Pondělí, 14.Srpna 2017, 12:53:47

On ten základní problém bude právě v těch "obecných principech", pane Petrasku.

Tyto "obecné principy", i když jsou (žákům) vyloženy bezprostředně dostatečně, jsou nicméně samy o sobě krajně nedostatečné.

Zdá se že v diskusi teď převládl ten tenor, že se jedná jenom o to naučil žáky dostatečně nějaké základní občanské vzdělanosti a orientovanosti.

Podle všeho v českých poměrech není zaručena ani tato výuka k této zcela základní občanské orientovanosti; to pak ovšem velice snadno vede k té zcela obecně sdílené iluzi, že tady naprosto postačí k této z á k l a d n í občanské vzdělanosti vychovat, a tím že už bude dílo hotovo.

Ve skutečnosti tato "základní" občanská vzdělanost a vědomost neposkytuje naprosto žádnou - občanskou, ale i ideovou - orientaci hlubší; a právě proto pak dochází k tomu "zneužívání" jak zprava tak i zleva. Zkrátka, když se nenajde nikdo kdo by - nejen mladé a dospívající - generaci dokázal zprostředkovat schopnost překročit tu propast mezi levicí a pravicí, pak se v tom vždycky znovu bude "plavat". Ať už tím či oním směrem.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Úterý, 15.Srpna 2017, 15:58:39

Děkuji.

Kvantová fyzika se na střední škole učit nedá a také neučí. ve dvou předmětech se výuka na několika místech dotkne okrajově některých jejich témat.

Představu, co by měl žák znát, vytvářejí vždy celé generace -- a každá generaci ji nově přetváří. Já na tu francouzskou zkušenost odkazoval pana Plevu, protože je tam vidět, jak si na stále ještě hodně výběrové formě školy s neporovnatelně větší hodinovou dotací předmětu filosofie nekladou některé cíle, které se dnes běžně objevují v české výuce ZSV.

My jsme tu měli tradici brutálně přerušenou a to hned dvakrát. A místo toho, abychom vážně uvažovali, co lze obnovit a co je třeba zavést nově, co patří do občanské výchovy, co dějepisu a literatuře (a co na gymnasium a co obecně k maturitnímu vzdělání) a jaká by měla být synergie těchto předmětů, obhajujeme nárok ZSV být maturitním předmětem -- a to pro maturitu, která by měla být jednotná na gymnasiu i na učilišti.

Pochopitelně, první co bychom měli udělat, je vybrat onu část, které lze učit věcně, jakousi výchovu k ústavnosti". Základní ústavní pořádek, principy, listina práv a svobod, volební systémy a formy politické odpovědnosti zprostředkovávané stranami, základní principy vztahu EU a národního státu, mezinárodní organizace a mezinárodní smlouvy. Patřili by sem také ty ekonomické kategorie, které naše veřejná sféra používá k sebereflexi (HDP, růst, jednotlivé typy úrokových vazeb, inflace, veřejný a státní dluh apod.),určitě státní rozpočet, jeho struktura a význam.
Ono to samo dá na dotaci dnešních ZSV a učit by se to určitě mělo. Samozřejmě, bylo by ideální, aby se tu kromě biflování dosáhlo i pochopení, ale byl bych pro hodně realistický přístup.

Základy filosofie, sociologie a psychologie (vše dnes v ZSV) bych osobně odsunul jen do výběrových seminářů na gymnasiích a lyceích.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.