Deník Referendum Domov

Literatura může být dobrá i špatná, braková i vysoká, do literatury se vejde rodokaps i antický epos. Nepřijde mi posuzovat, proč a co chce člověk zrovna číst, když sahá po knize. Neodsuzuji nikoho, kdo bere do rukou detektivku, když je zmožen po dlouhém pracovním dni. A nevyzdvihuji čtenáře hexametrů, když jim nerozumí a bere si je do kavárny jako doplněk k extravagantnímu saku.

Kdybych měl ale na jeden den k disposici oddanou parlamentní většinu (protože beztak nemohu v demokratickém parlamentu cokoli prosadit během jednoho dne), vedl bych v takovém parlamentu celodenní debatu o kultuře.

K čemu je. Jak vypadá, když je národní a když ji chceme národní hájit. Jak vypadá, když jako proletář nemá vlast a v překladech a tlumočeních a odkazech se přelévá ze země do země, z jazyka do jazyka a z díla do díla.

A na závěr, až by mi všichni poslanci a všechny poslankyně řekli a řekly, co zrovna čtou, co čtou jejich děti a rodiče, co kdo z nich schovává pod sněmovní lavicí, uložil bych usnesením úkol ministru vnitra. Jaký? Aby uložil řediteli České pošty, aby ten uložil někomu v oddělení obchodních podmínek a ceníků, aby lidé knihy v České republice mohli posílat Českou poštou zadarmo.

Utopie to zdaleka není úplná. Hned v první zemi na Západ od nás na poště můžete podat knižní zásilku. Musí být v obálce, kterou lze otevřít. Případně také můžete knihu do obálky na poště u okénka vložit. A platíte za její poslání do půl kila euro a do kila euro šedesát pět. Za balíček s kamením, peřím nebo botami platíte celá čtyři eura na přepážce anebo necelá čtyři eura, když si balíček ofrankujete na internetu předem. Neposíláte tedy knihu zcela zdarma, ale i tak o dost levněji než ono peří.

Alespoň jednu knihu přečtou každý rok skoro čtyři pětiny všech zletilých lidí v České republice. Foto cdn.techpp.com

V tom by byla změna u nás, v zemi, která by v parlamentní debatě došla ke shodě (parlamentní většina by byla oddaná i v tomto), že péči o představivost, rozhled a jazyk veřejnosti je prvním úkolem zákonodárného sboru. Anebo jinak, protože kniha je znak kultury a protože nepřísluší poště rozhodovat, zda právě ta a ta literatura je vhodná pro toho a toho adresáta. Pošta hodnotu přenáší.

Nezastírám nijak, že cílem akce je rozhovořit lidi ve frontách u přepážek a ve dvoranách poštovních hal. Žádné vpadlé oči nad obálkami s modrými, červenými, zelenými nebo fialovými pruhy. Ale: Copak to posíláte, pane? A: To jsou snad kompletní velikánovy spisy, že paní? Prostě, kolik důvodů k rozhovoru by na takové poště vznikalo, kdyby se knihy k přepážce nosily v otevřených obálkách. – A to jsem ještě nečetl. Nechcete to raději poslat mně? Kromě lidí by pak měla radost i knihkupectví i zásilkové obchody s knihami. Kulturní provoz by v jedné své významné části zlevnil.

Z výzkumů navíc vím, že alespoň jednu knihu přečtou každý rok skoro čtyři pětiny všech zletilých lidí v České republice. Takže i populističtější návrh najdete takhle před volbami jen obtížně. Zájemcům z politiky ho prodám levně. Poste restante atd.

Drobné další úpravy by mohly následovat. Třeba nulová DPH na knihy a tisk. Nová budova Národní knihovny. Zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, aby se řeklo, že kultura, která si na sebe nevydělá, si zaslouží podporu z eráru přinejmenším od té doby, kdy ji nedotují šlechtičtí mecenáši. A že i všeobecný nárok na kulturu je znakem, který spoluutváříí prospívající zemi, protože posiluje mezi lidmi rovnost.