Pražští zastupitelé se dohodli, že nového primátora zvolí na zasedání 9. února 2023. Prodlužuje se tak patová situace, která začala volbami na konci září. Pokud si zastupitelstvo v únoru skutečně zvolí nového primátora, stane se tak téměř 140 dní od voleb.

I když se rada v Praze často skládala za velmi bouřlivých okolností a několikrát došlo k výměně primátora během volebního období, podobnou situaci za celou dobu existence samostatné České republiky naše hlavní město nezažilo. Dosavadní nejdelší povolební vyjednávání v Praze trvalo v roce 2006 celkem třicet osm dní a oproti dnešní situaci se jeví jako procházka růžovou zahradou. Jak postupuje nekonečné vyjednávání a dá se z tohoto zdánlivě bludného kruhu vůbec vymotat?

Již předvolební kampaň naznačila, že vyjednávání o tom, kdo určí ráz vývoje Prahy v dalších čtyřech letech, nebude nic jednoduchého. Koalice Spolu představila jako svého kandidáta na primátora Bohuslava Svobodu, zatímco Piráti postavili do předvolebního boje dosavadního primátora Zdeňka Hřiba.

U ostatních kandidátů na nejvyšší pražský post bylo dopředu jasné, že jejich šance na zvolení nejsou příliš vysoké. Kampaň proto byla z obou stran vedena relativně konfrontačně, a to i přesto, že všechny subjekty jsou součástí vládnoucí koalice v Poslanecké sněmovně. Voliči Pirátů i Spolu zároveň očekávali, že ani jedna ze stran nepůjde po volbách do společné koalice s ANO. Samotné výsledky voleb však tímto předpokladem zamíchaly.

Kdo vlastně vyhrál?

Spolu sice volby vyhrálo, zároveň je však potřeba vzít v úvahu fakt, že se jedná o slepenec tří stran. TOP 09, která ukořistila sedm mandátů, byla navíc součástí předchozí koalice. ODS, která se po volbách začala nejhlasitěji zajímat o post primátora, dokonce ve volbách oproti roku 2018 čtyři zastupitele ztratila a má jich jen devět. Nárok Bohuslava Svobody na primátorský post se tak sice opírá o fakt, že jím vedená koalice zvítězila ve volbách do pražského zastupitelstva se ziskem devatenácti mandátů, ovšem nejedná se o samostatný subjekt.

Pokud bychom nepočítali Spolu jako jeden subjekt, vyhrálo by volby ANO se čtrnácti zastupiteli a druzí by skončili Piráti se třinácti mandáty. Kartami dále míchá Praha Sobě, která má jedenáct zastupitelů a STAN s pěti zastupiteli. Ty navíc v posledních sněmovních volbách pojila koalice s Piráty a i v rámci Prahy spolu obě strany spolupracují. Výsledky tedy potvrdily trend již z předchozích voleb v roce 2018, že v Praze fungují čtyři podobně velké subjekty, z nichž si každý jde za svými zájmy.

Povolební vyjednávání začalo zostra. Zástupci koalice Spolu, z nichž nejhlasitěji hovoří předseda klubu Zdeněk Zajíček, prohlásili, že je pro ně preferovanou variantou rada na vládním půdorysu. Ve stejném duchu se vyjadřovali také Piráti a STAN. Piráti však požadovali, aby součástí rady byli také zástupci Prahy Sobě. Svůj požadavek obhajovali tím, že by se v Praze měla vytvořit vláda všech demokratických stran — stejně jako na vládní úrovni.

Už tak nepřehledný slepenec subjektů, které usilovaly o ovládnutí magistrátu, se tak rozrostl o takzvanou Alianci stability, kterou uzavřeli Piráti a Praha Sobě. Obě strany se zavázaly, že v povolebních vyjednáváních budou postupovat pouze společně. Taková koalice se však nezamlouvala Spolu, ve kterém stále vládne averze vůči lídrovi Prahy Sobě Janu Čižinskému, který dříve působil v KDU-ČSL.

Jedna z hlavních tváří pražské TOP 09 Jiří Pospíšil označil Alianci dokonce za „podvod na voličích“, protože nešlo o volební koalici jako v případě Spolu. Pirátům a spol. naopak vadila případná účast Jana Wolfa z KDU-ČSL, který byl obžalován kvůli kauze manipulací se sportovními dotacemi. Podobný problém měli s Bohuslavem Svobodou, který by byl pouze neuvolněným primátorem, protože by měl k této práci další dva úvazky.

Případná koalice vládních stran a Prahy Sobě představuje takzvanou nadměrnou ideovou koalici. Jde o vzkaz voličům, že strany drží pospolu, a zároveň pomáhá udržovat dobré vztahy mezi jednotlivými stranami a politiky. Takové spojení není obvyklé, protože snižuje počet křesel v radě, která na každou stranu připadnou.

Na druhou stranu však právě na komunální úrovni, především v menších městech nebo obcích, k podobným koalicím dochází relativně často. Rozdíl mezi Prahou a menšími municipalitami je však v tom, že pražské zastupitelstvo je výrazně větší a jeho členové se častěji obměňují. Jedná se tak o mnohem více konkurenční prostředí — a odpor k nadměrné koalici je toho důkazem.

Po měsíci vyjednávání se situace začala vyjasňovat. Na zasedání zastupitelstva, které se konalo 3. listopadu, byly omezeny kompetence dosluhující rady města. Zasloužili se o to zastupitelé Spolu ve spolupráci s ANO a SPD. Ti protlačili usnesení, podle kterého musí každému rozhodnutí radních o majetkoprávních úkonech předcházet projednání věci v kontrolním výboru. Jeho šéfem byl zvolen šéf pražského ANO Ondřej Prokop. Finanční výbor, který je další významnou součástí vedení města, pak obsadil Zdeněk Kovářík z ODS. Jeho posvěcení nyní potřebuje rada v případě, že by její rozhodnutí mělo přímý či nepřímý vliv na městský rozpočet. Jednalo se o určitou ukázku toho, že Spolu teoreticky k vládnutí Piráty ani STAN nepotřebuje.

Aliance stability následně přišla s nabídkou, že Spolu dostane funkci primátora, ovšem trojlístek Piráti, Praha Sobě a STAN by si ponechal většinu v radě. V Praze má rada jedenáct členů a její funkce v rámci města by se dala přirovnat k vládě. Návrh vycházel z toho, že by žádná ze stran neměla mít zároveň většinu v radě i post primátora. Spolu však tento návrh odmítlo a nadále trvalo na primátoru Svobodovi a na tom, že jako vítěz voleb by měli jeho zastupitelé tvořit v radě většinu.

S blížícím se dalším zasedáním zastupitelstva, které bylo domluveno na 15. prosince, nabírala jednání na obrátkách. Týden před zasedáním vystoupili v médiích jak Zdeněk Hřib, tak Bohuslav Svoboda. Shodli se na tom, že jednání nedopadla úspěšně, a dokonce panovala shoda i na tom, proč k tomu došlo.

Křehkost většiny o jeden hlas

Spolu totiž rezolutně odmítlo cokoliv jiného než to, že by drželo zároveň pozici primátora i většinu v radě, s čímž se druhá strana nesmířila. Svoboda dále uvedl, že se na blížícím zasedání zastupitelstva pokusí prosadit menšinovou radu a požádá o podporu všechny strany, které byly na magistrát zvoleny.

Jednalo se především o hozenou rukavici směrem k ANO. Obě strany by společně dokázaly vytvořit nejtěsnější možnou většinu třiatřiceti z pětašedesáti zastupitelů. V začátcích vyjednávání takové variantě bránily především dvě věci. První z nich fakt, že především na celostátní úrovni Spolu proti ANO silně vystupuje a takové spojení by se lídrům koalice příliš nezamlouvalo.

Druhá věc je pak čistě pragmatická. Nejtěsnější možná většina totiž příliš dobře nefunguje ani na celostátní úrovni, natož na úrovni komunální. Jednotliví zastupitelé ne vždy hlasují podle zájmů svých stran, a navíc ani uvnitř Spolu nepanuje tak silná shoda na jednotlivých tématech, jakou její lídři prezentují navenek. Jednalo se tak o variantu, kterou stvořilo až zmar z dlouhého vyjednávání a musela by se pravděpodobně často opírat o hlasy tří zastupitelů SPD.

Tím se dostáváme k turbulentním událostem minulého týdne, ve kterých se křehkost jednoho hlasu projevila naplno. Před samotným zasedáním se zdálo jasné, že vznikne menšinová vláda Spolu, tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, kterou svými hlasy podpoří ANO. Podle šéfa pražské ODS Marka Bendy, byly požadavky ANO přijatelné a mělo se jednat o překlenovací řešení, které by vydrželo do dalšího zasedání v únoru. Poskytlo by prostor pro další vyjednávání koalice buď s ANO, nebo na vládním půdorysu. Nabídka směrovala i k hnutí STAN, které však tento projekt odmítlo podpořit.

Protože by se na zastupitelstvu zvolila jen část rady, nechalo si Spolu na ministerstvu vnitra zkontrolovat, zda by i přesto mohli pražští zastupitelé zvolit Bohuslava Svobodu primátorem. Spolu a ANO by jej zvolili jako jediného nového člena rady, aniž by volili dalších deset radních. V takovém případě by se dosavadní primátor a jeho náměstci měli stát řadovými členy rady.

Vnitro tento postup posvětilo, ovšem hned nato se k problému začali vyjadřovat právníci, kteří stanoviska ministerstva označili za nelogické především proto, že by nový primátor buď stál mimo radu, nebo by byla rada náhle dvanáctičlenná. Dosluhující primátor Hřib pak tento postup označil za „zradu na voličích“, čímž napodobil Pospíšilovo vyjádření směrem k Alianci stability.

Zda by takové řešení dávalo smysl či nikoliv a zda by přežilo případné napadení u soudu, jsou však již otázky minulých dní. Projevila se totiž křehkost jednohlasé většiny, kdy volbu Bohuslava Svobody nepodpořila radní a senátorka Hana Kordová Marvanová. Pro tu byla nepřijatelná podpora hnutí ANO.

Nejdelší vyjednávání v novodobé historii o to, kdo povede Prahu, tak nadále pokračuje. Za první téměř tři měsíce vyjednávání se z velké části vyjasnily pozice jednotlivých stran. Spolu se dále drží plánu na obsazení postu primátora i šesti z jedenácti míst v radě města.

Tento požadavek odvíjí explicitně od vítězství ve volbách a největšího počtu zastupitelů. Trochu skrytě pak od faktu, že by teoreticky mohlo dát dohromady koalici s ANO, která však dostala povážlivé trhliny nejednotným hlasováním na posledním zastupitelstvu.

Piráti již víceméně rezignovali na snahu udržet Zdeňka Hřiba na postu primátora. Dále si však stojí za tím, že by Spolu nemělo mít většinu v radě. Nevzdávají se ani spolupráce s Prahou Sobě, se kterou dále drží médii částečně pozapomenutou Alianci stability. Pražská buňka STAN sice působí více ochotná ke spolupráci se Spolu za cenu určitých ústupků, ovšem ani pro ni není přípustná spolupráce s ANO. Šance, že by se Spolu podařilo přesvědčit STAN o společné koalici s ANO se tak nejeví příliš pravděpodobně.

Zdá se tedy, že jednání o zastupitelstvu v Praze je nadále zablokované a nemusí se vyřešit ani do dalšího zasedání zastupitelstva. Už nyní je jasné, že nepůjde vytvořit radu a zvolit primátora bez toho, aby jedna ze stran výrazně ustoupila ze svých pozic.

V tomto kontextu bude také zajímavé sledovat, zda do sestavování koalice výrazněji nezasáhne celostátní vedení Spolu. Fakt, že se vládní koalice nedokáže domluvit na společné vládě v Praze totiž nepůsobí vůbec dobrým dojmem. Něco takového se nedá omluvit ani dlouho omílanou pravdou, že komunální politika je specifickou disciplínou a s politikou celostátní toho nemá mnoho společného.