Viděno z Moravy: tož proč se vlastně s Nacherem nedomluví Hřib s Čižinským?

Jakub Patočka

Piráti v Praze zasluhují za svůj postup obdiv, nikoli kritiku. Arogantní výpady na jejich adresu jsou pochopitelné v rámci mocenského boje ze strany představitelů SPOLU, ale jsou absurdní od novinářů bojujících proti vlivu Babiše a ANO.

Tak jako v Brně (na snímku) strany SPOLU bez uzardění vstoupily do koalic s podobně obludnými představiteli politického hnutí ANO ve všech krajských městech na Moravě i ve většině českých. Principiálně nepřijatelné by koalice s ANO ale měly být všude, nejen v Praze... anebo ani tam ne. Foto Facebook Markéta Vaňková

Pražská Pirátská strana je terčem kritiky za to, že údajně znemožnila vznik koalice na pražském magistrátu. Prý svým umíněným bazírováním na účasti svého dosavadního partnera z pražské koalice — hnutí Praha sobě vedeného Janem Čižinským — v podstatě nutí trojkoalici SPOLU, kopírující stejnojmenný blok ODS-TOP 09-KDU-ČSL, jenž vyhrál loňské sněmovní volby, dohodnout se s Babišovým ANO.

Na adresu Pirátů, a zejména na hlavu jejich lídra, dosavadního pražského primátora Zdeňka Hřiba, z prostředí koalice Spolu či jejich stoupenců prší nevybíravá slova — prý „zatoužil po moci“, „nechoval se racionálně“, „kladl si ultimáta“, „choval se arogantně“ a podobně. Pražští pravicoví politici si tak zřejmě snaží získat jeho náklonnost. Jak už to ovšem často chodí, silácké řeči představitelů trojice pravicových stran pouze maskují realitu: po celou dobu šlo o mocenský spor s ideovým základem, v němž Piráti prostě odmítli kapitulovat.

A to jim neslouží k hanbě, nýbrž ke cti. Jedná se o příklad zásadovosti v české politice dnes bohužel jen zřídka vídané.

Že na Piráty útočí představitelé tří stran sdružených ve Spolu, je přitom v rámci strategie mocenského zápasu pochopitelné. Že na ně ale útočí i komentátoři médií, jež za hlavní hrozbu jindy právem označují Babišovo ANO, nad tím zůstává rozum stát. Je to přece trojkoalice SPOLU, kdo vyhrožuje uzavřením pražské koalice s ANO a kdo v tomto směru podniká kroky.

Nikoli Hřib a Čižinský, jejichž kluby by na to také měly hlasů dost, ba dokonce — na rozdíl od Spolu — pohodlně dost. Pražští komentátoři od Fóra 24 přes Aktuálně až po Echo by si tedy měli srovnat mířidla.

Spor v Praze má ideový základ

Především je třeba vyjít z toho, že spor v Praze má principiálně ideový základ. Pražská ODS, TOP 09 a do velké míry i KDU-ČSL jsou tam stranami spjatými s korupčně-klientelistickým pojetím politiky, jak se tu formovalo od devadesátých let. Jsou to strany napojené na zájmy developerů, stavebních firem a jiného velkého kapitálu, jemuž jsou připraveny za různá „protiplnění“ sloužit.

Piráti i Čižinského Praha sobě jsou produkty občanského odporu proti takovému pojetí politiky. STAN je kapitola sama pro sebe, poněvadž se v něm vyskytují oba dva typy politických sklonů. Ovšem stávající předseda Rakušan je přesně tím typem politika, který v Kolíně vyrostl na tvořivém odporu k politice institucionalizované korupce, jak ji tu v 90. letech minulého století a v první dekádě století tohoto etablovala ODS a postupem času do značné míry i ČSSD — a samozřejmě další menší pravicové strany.

Byl to právě tento typ politiky, který vydláždil cestu k nástupu nesnášenlivých a prolhaných populistů. Nejprve Věcí veřejných, následně Babišova ANO a Okamurovy SPD.

Také STAN v Praze krátce před volbami postihla korupční aféra, na kterou ovšem dokázala Rakušanova strana na české poměry vcelku příkladně zareagovat. Pro samostatnou kandidátku STAN byl v Praze zisk nad pět procent zajisté úspěchem. Co však je pro povolební aritmetiku ještě mnohem podstatnější, charakter STAN se v Praze po předvolebním otřesu změnil tak, že nyní svým kulturně-politickým profilem patří mnohem spíše do Hřibova a Čižinského tábora než do bloku aliance Spolu.

Připomeňme si, kolik jednotlivé kandidátní listiny v Praze získaly mandátů:

  • Spolu 19
  • ANO 2011 14
  • Piráti 13
  • Praha sobě 11
  • STAN 5
  • SPD 3

V celém sporu o to, zda bude součástí koalice i Praha sobě, nešlo tedy po celou dobu o nic jiného než o kontrolu nad reálnou mocí v Praze. Jedině za předpokladu, že by Čižinského Praha sobě byla z koalice eliminována, dávala by početní smysl poslední — prý velkorysá — nabídka koalice Spolu adresovaná Pirátům, podle níž by strany Spolu měly v radě 6 mandátů (ODS 3, TOP 09 2, KDU-ČSL 1), Piráti 4 a STAN 1.

Hřib a jeho Piráti na to ovšem nemohli přistoupit, hned ze tří důvodů. Za prvé, pochopitelně nemohou zradit Čižinského Prahu sobě, když už se domluvili na společném postupu. Těžce by se jim to vymstilo, cejch zrádců by na jejich značce ulpěl i celostátně. Za druhé, koalice Spolu samozřejmě dobře ví, že reálně by při rozhodování Piráty v radě k ničemu nepotřebovala, neboť jejich čtyři hlasy by nic nezablokovaly, a to ani s jedním ze STAN.

A konečně za třetí, pro Piráty by takové řešení obsahovalo riziko, že svým profilem jim podobná Praha sobě bude získávat všechny benefity nejsilnější občanské opoziční alternativy, zatímco Hřib a spol. by nesli spoluodpovědnost za pravicově-kořistnickou politiku nové radnice, na jejímž ovlivňování by se reálně nemohli podílet jinak než kosmeticky. To jim mimochodem po celou dobu hrozí i na celostátní úrovni, kde jsou však parametry přece jen ještě v lecčems jiné. Trojici pravicových stran v Praze by se dokonce náramně hodilo, kdyby jim Piráti se svým pořád ještě velmi solidním kreditem dělali prostě jenom fíkový list.

Piráti by za to získali jedinou věc — placené posty. Když tak dnes představitelé koalice Spolu pronášejí zhrzené a pohrdlivé výroky na adresu Pirátů, vlastně tím říkají mnohem více o sobě nežli o nich — sami by přece nad takovou nabídkou neváhali, protože přístup do funkcí a jejich využívání obvykle i v jiném než veřejném zájmu je pro mnohé z nich pravým smyslem působení v politice.

Že na tuto hru i pod často nechutným tlakem zabedněných médií pražští Piráti odmítli přistoupit, je ve skutečnosti jeden z nejpříznivějších úkazů po českých komunálních volbách a také nadějí, že si Pirátská strana udrží zásadový étos, jenž z ní stále činí jeden z nejpříznivějších činitelů v české politice. S podobnou motivací možná bude muset dříve, než si teď myslíme, opustit i vládní koalici, pro jejíž udržení nejsou její mandáty nezbytné.

Ale vážně: co kdyby se přece jen s Nacherem domluvili Hřib s Čižinským?

Je naprostým stavěním věcí z nohou na hlavu, když pražská média podrobují kritice Piráty za to, že odmítají zradit svého spojence Prahu sobě a kapitulovat, namísto toho, aby soustředěné a systematické kritice podrobovaly bezzásadové účelové koalice, které vznikly v krajských i dalších statutárních městech napříč republikou. Domlouvá se s lídrem ANO Nacherem na spolupráci Spolu, anebo Hřib s Čižinským? …leč máte pravdu, proč vlastně ne?

Nepochybujme přece, že by se s ním mohli dohodnout. Vždyť by to od nich vyžadovalo dozajista ústupky menší, než k jakým byli ochotni ve vztahu k trojbloku Spolu. Vezmeme-li jako fakt vytesaný do kamene, že Piráti a Praha sobě společně vytvořili jednotný blok, pak mají společně 24 mandátů, spolu s pěti mandáty STAN tedy celkem o deset víc, než celé Spolu!

Jejich nabídka, že si mandáty rozdělí v poměru 5 (Piráti a Praha sobě), 5 (Spolu) a 1 STAN, přičemž menšinovému Spolu by zůstal i post primátora, byla ve skutečnosti tím suverénně nejvelkorysejším návrhem na stole. Spolu ho hamižně — sem to slovo skutečně patří — odmítlo prostě jen proto, že po celou dobu vyjednávání nechtělo nic míň než vše, ze kterého bylo ochotno dát jen drobky: buď placené funkce Pirátům, nebo nějaký snadno vyjednatelný podíl na kořisti Nacherovu ANO.

S politickým hnutím ANO se v tomto ohledu jedná vždy pohodlně, protože jeho přístup k politice je principiálně přístupem držitele akcií v obchodní korporaci. Akceptuje svůj podíl, který odpovídá jeho váze.

Pražská ODS po celou dobu nijak neskrývá svou afinitu k ANO, které je jí v onom městě svou podstatou bližší než Piráti a Praha sobě. Také dosavadní koaliční partneři Pirátů a Prahy sobě upřednostňují koalici s ODS tolerovanou ANO — ba dokonce možná i rasisty v SPD, bez nichž by měli většinu jen jediného hlasu — před pokračováním současné koalice, které by aritmeticky bezproblémově vycházelo. S ohledem na to by tak možná pro Prahu bylo vůbec nejlepší, kdyby se Čižinský s Hřibem vydali za Nacherem zjistit, zda by jeho „cena“ nebyla „přijatelná“.

Trojkoalice Piráti, Praha sobě, ANO, by měla v pětašedesátičlenném zastupitelstvu pohodlnou většinu osmatřiceti mandátů. Vůbec by se nejednalo o tom, že by Hřib zůstal primátorem. A Piráti a Praha sobě by v městské radě také měli pohodlnou většinu.

Nadále trváme na tom, že pouštět ANO k jakémukoli podílu na moci kdekoli a kdykoli je nepřijatelné. Ale viděno bez dalšího kontextu by pro Prahu takováto konstalace byla nyní zdaleka tím nejlepším, co by ji mohlo potkat.

Nelíbí se vám to? Máte pravdu, ale mluví z vás pokrytectví a pragocentrimus

Už slyším ty hlasy zprava zleva o „Patočkovi, který se zbláznil“, protože nejprve tu roky ze všech sil bojuje proti ANO a Babišovi a jejich jakémukoli podílu na moci, aby pak pobízel reprezentanty občanské společnosti v Praze k uzavření koalice s pražskými reprezentanty skutečně hluboce odpudivého mediálně-politicko-ekonomického konglomerátu MafrANOfert. Tak si o tom pojďme promluvit.

Ne, nijak jsme neslevili ze svých nároků, jen máme za to, že stejná pravidla by měla platit pro všechny. Nemáme tu dvě kategorie občanů, lepší ty, kteří žijí v Praze, a potom ty horší ostatní, kteří žijí jinde a musí se spokojit s nižší kvalitou politické kultury.

Lidé v Brně, v Olomouci, v Ostravě, ve Zlíně, v Jihlavě (tam všude je k hluboké hanbě jeho partnerů ANO ve vládní koalici), ba ani v žádném z krajských měst v Čechách si nezasluhují žít pod veřejnou správou, na níž se vinou roztěkané pozornosti pražských médií kladou nižší nároky, než na jakých se trvá pro metropoli. Jen ať se Čižinský a Hřib a třebas i pražský STAN domluví s Nacherem — a ať potom trvají na tom, že téma koalic s ANO na nižší než republikové úrovni se má řešit celostátně, etickým kodexem, k jehož dodržování se zaváží všechny demokratické strany. Když se jim to podaří prosadit, budou je milovat nejen Pražané, ale celá republika.

Milí pražští protibabišovští kolegové, proč je vám to jedno? Proč nežádáte s veškerou vehemencí, jakou věnujete komunální politice v Praze, aby si demokratické strany stanovily etický kodex zapovídající všude za jasných pravidel spolupráci s ANO i SPD nejméně od úrovně statutárních měst výše?

Ať s ním demokratické strany povinně rozpustí koalice na úrovni krajů a ve všech statutárních městech! Vždyť všechny bez výjimky jsou urážkou demokratické politické kultury. Až to budete chtít a konfrontovat s tím představitele vládní pětky při každé příležitosti, pak si můžeme pokonverzovat o nepřijatelnosti koalice Piráti-Praha sobě-STAN-ANO v Praze.

Než se to stane, než se všech pět vládních stran k takovému kodexu, který bude implikovat zrušení stranických organizací a individuálního členství pro každý případ uzavření koalice s ANO, dopracuje, jsou tance Spolu a jemu poplatných novinářů v Praze jen festivalem falše a pokrytectví. Ve skutečnosti totiž výlupci jako Jiří Pospíšil a Bohuslav Svoboda jsou s ANO dávno domluvení. A aby neměli v magistrátním zastupitelstvu většinu jen pouhého jednoho hlasu, nepochybně už něco upekli i s rasisty z SPD — jen si počkejme na pašalíky, které se tím směrem budou přihrávat.

Protože jinak, kdyby pražským pánům ve Spolu tolik záleželo na tom, aby ANO nemohlo být u moci, nabízel by se tu přece vznik mnohem legitimnější menšinové vlády… Jak už jsme si řekli, Piráti, Praha sobě a STAN mají společně devětadvacet mandátů, Spolu jich má o deset méně… A Spolu, které vládne s ANO všude, kam se jenom v republice podíváte, až hanba, by tedy mělo menšinovou koalici Čižinského s Hřibem podpořit.

Hřib a Čižinský se mohou stát vzory pro obrodu zdejší komunální politiky

Hřib s Čižinským tedy až dosud udělali všechno správně, ale nadchází etapa, která bude ještě mnohem důležitější. Vzhledem k tomu, že akce s Nacherem, kterou jim doporučujeme, nejspíše nedopadne, je před nimi jiná cesta, potenciálně ovšem ještě mnohem úctyhodnější.

Bude potřeba, aby ukázali, jak lze na komunální úrovni provádět tvořivou opozici, která povede ke vzniku jejich většiny nejpozději za čtyři roky. Není přitom vyloučeno, že se to stane dřív, protože celé těleso Spolu je vnitřně nesourodé a jistě ne všichni v něm budou připraveni krýt tendence k pravicově kořistnické politice. Ale to je jiná otázka.

Zásadní je, že na komunální úroveň se prostě musí vrátit politika, která z ní do velké míry zmizela po uzavření svými důsledky obludné opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD v roce 1998. O dopadech tohoto cynického mocenského paktu mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem, dvěma ze tří nejtemnějších postav české polistopadové politiky, na nižší politické úrovně se málo mluví.

Do té doby se tu ctila zásada koalic a opozic i na nižších úrovních — celkem zákonitě se o různé věci vedly spory s ideovým základem, tak jako je tomu nyní i v Praze. Ale Zeman s Klausem dali najevo (ne, že by se ODS v tom učila něco nového), že v zájmu podílu na moci je jakákoli bezprincipiálnost omluvitelná.

To se přeložilo na komunální úroveň tím nejcyničtějším způsobem — tak začaly vznikat koalice „Národní fronty“ zahrnující ODS, ČSSD, KDU-ČSL i aktuálně existující strany „pravé pravicové pravice“ od ODA, přes Unii svobody až po Top 09. Vznikaly tak radniční většiny, v nichž nešlo o jakékoli ideje, ale o rozdělení pašalíků a placených postů, protože „chodníky přece nejsou pravicové ani levicové“. To tu samozřejmě diskreditovalo politiku jako obor už od komunální úrovně a i to se pochopitelně promítlo do jejího celkového úpadku.

Jenomže i na komunální úrovni jsou principiální dilemata, vesměs v základu odvozená z největšího konfliktu dneška — zda svou politikou sloužíte kapitálu, korporacím, oligarchii, anebo lidem, přírodě, demokracii. Obě kategorie samozřejmě obsahují různé odstíny. Ale s tím vědomím lze říci, že Hřib s Čižinským se nyní zachovali jako profesionálové demokratické politiky, kteří prostě nepůjdou dělat okrašlovací spolek krajně problematické pražské pravici.

Jedině z takto ideově ukotvené a ambiciózně pojímané komunální politiky mohou vyrůstat osobnosti, v nichž spočívá naděje, že česká demokracie obstojí v těžkých zkouškách, jež před námi leží. Mnozí Piráti nebo Jan Čižinský či Vít Rakušan jsou toho zářnými příklady.

Teď je tedy zapotřebí, aby Čižinský s Hřibem a jejich politické ansámbly během příštích čtyř let dokázali pražskou pravici porazit. Jistě to nebude možné bez schopnosti najít vhodná témata a organizovat hnutí zdola, třeba i za nějaká místní referenda — jedno takové přece nastartovalo Čižinského kariéru. Podaří-li se jim být stejně schopnou opozicí, jako nyní byli zásadovými vyjednavači, zaslouží se o demokracii jako málokdo mezi námi.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse
DU
December 13, 2022 v 8.59
Souhlasím s názorem

Zcela logický a vnější mimopražský hlas směrem do poměrně uzavřené metropole uzavřené země. Když se podíváme na sousední hlavní města - v Berlíně rudozelená koalice, ve Vídni rudo-bílá, v Bratislavě i Varšavě levicoví liberálové, v Budapešti zelení liberálové. Spojení Pirátů-Praha sobě s ANO by bylo ideově logičtější, ale nevím, zda je logické z pohledu klientelistického systému, který je (nejen, ale hlavně) v Praze již desetiletí nastaven.

PK
December 14, 2022 v 18.45

Myslím, že tady někdo nepochopil ironii. Přívrženci ANO ostatně nejsou z nejbystřejších, že ne.

MP
December 17, 2022 v 10.32
Davidovi Ungerovi

Z té poměrně uzavřené metropole -- ano, jsou bodré zemědělské oblasti, kde lidé vědí, že se občas musí hrabat v hnoji, aby vyrostlo něco užitečného, dobrého a třeba i hezkého.

A my, nafoukaní, elitářští měšťáci, odtržení od rodné kopky hnoje, se předsudečně domníváme, že protože něco dobře funguje v agrokultuře, ještě to nemusí být prospěšné v politice.

Řečeno banálně -- nejde o to, jak ideově jsou rozkročené koalice, slušný člověk nespolupracuje s korupční pakáží a vyděrači tak pitomými, že si ani neumí spočítat karty v ruce.