Viděno z Moravy: tož proč se vlastně s Nacherem nedomluví Hřib s Čižinským?
Jakub PatočkaPiráti v Praze zasluhují za svůj postup obdiv, nikoli kritiku. Arogantní výpady na jejich adresu jsou pochopitelné v rámci mocenského boje ze strany představitelů SPOLU, ale jsou absurdní od novinářů bojujících proti vlivu Babiše a ANO.
Pražská Pirátská strana je terčem kritiky za to, že údajně znemožnila vznik koalice na pražském magistrátu. Prý svým umíněným bazírováním na účasti svého dosavadního partnera z pražské koalice — hnutí Praha sobě vedeného Janem Čižinským — v podstatě nutí trojkoalici SPOLU, kopírující stejnojmenný blok ODS-TOP 09-KDU-ČSL, jenž vyhrál loňské sněmovní volby, dohodnout se s Babišovým ANO.
Na adresu Pirátů, a zejména na hlavu jejich lídra, dosavadního pražského primátora Zdeňka Hřiba, z prostředí koalice Spolu či jejich stoupenců prší nevybíravá slova — prý „zatoužil po moci“, „nechoval se racionálně“, „kladl si ultimáta“, „choval se arogantně“ a podobně. Pražští pravicoví politici si tak zřejmě snaží získat jeho náklonnost. Jak už to ovšem často chodí, silácké řeči představitelů trojice pravicových stran pouze maskují realitu: po celou dobu šlo o mocenský spor s ideovým základem, v němž Piráti prostě odmítli kapitulovat.
A to jim neslouží k hanbě, nýbrž ke cti. Jedná se o příklad zásadovosti v české politice dnes bohužel jen zřídka vídané.
Že na Piráty útočí představitelé tří stran sdružených ve Spolu, je přitom v rámci strategie mocenského zápasu pochopitelné. Že na ně ale útočí i komentátoři médií, jež za hlavní hrozbu jindy právem označují Babišovo ANO, nad tím zůstává rozum stát. Je to přece trojkoalice SPOLU, kdo vyhrožuje uzavřením pražské koalice s ANO a kdo v tomto směru podniká kroky.
Nikoli Hřib a Čižinský, jejichž kluby by na to také měly hlasů dost, ba dokonce — na rozdíl od Spolu — pohodlně dost. Pražští komentátoři od Fóra 24 přes Aktuálně až po Echo by si tedy měli srovnat mířidla.
Spor v Praze má ideový základ
Především je třeba vyjít z toho, že spor v Praze má principiálně ideový základ. Pražská ODS, TOP 09 a do velké míry i KDU-ČSL jsou tam stranami spjatými s korupčně-klientelistickým pojetím politiky, jak se tu formovalo od devadesátých let. Jsou to strany napojené na zájmy developerů, stavebních firem a jiného velkého kapitálu, jemuž jsou připraveny za různá „protiplnění“ sloužit.
Piráti i Čižinského Praha sobě jsou produkty občanského odporu proti takovému pojetí politiky. STAN je kapitola sama pro sebe, poněvadž se v něm vyskytují oba dva typy politických sklonů. Ovšem stávající předseda Rakušan je přesně tím typem politika, který v Kolíně vyrostl na tvořivém odporu k politice institucionalizované korupce, jak ji tu v 90. letech minulého století a v první dekádě století tohoto etablovala ODS a postupem času do značné míry i ČSSD — a samozřejmě další menší pravicové strany.
Byl to právě tento typ politiky, který vydláždil cestu k nástupu nesnášenlivých a prolhaných populistů. Nejprve Věcí veřejných, následně Babišova ANO a Okamurovy SPD.
Také STAN v Praze krátce před volbami postihla korupční aféra, na kterou ovšem dokázala Rakušanova strana na české poměry vcelku příkladně zareagovat. Pro samostatnou kandidátku STAN byl v Praze zisk nad pět procent zajisté úspěchem. Co však je pro povolební aritmetiku ještě mnohem podstatnější, charakter STAN se v Praze po předvolebním otřesu změnil tak, že nyní svým kulturně-politickým profilem patří mnohem spíše do Hřibova a Čižinského tábora než do bloku aliance Spolu.
Připomeňme si, kolik jednotlivé kandidátní listiny v Praze získaly mandátů:
Zcela logický a vnější mimopražský hlas směrem do poměrně uzavřené metropole uzavřené země. Když se podíváme na sousední hlavní města - v Berlíně rudozelená koalice, ve Vídni rudo-bílá, v Bratislavě i Varšavě levicoví liberálové, v Budapešti zelení liberálové. Spojení Pirátů-Praha sobě s ANO by bylo ideově logičtější, ale nevím, zda je logické z pohledu klientelistického systému, který je (nejen, ale hlavně) v Praze již desetiletí nastaven.
Z té poměrně uzavřené metropole -- ano, jsou bodré zemědělské oblasti, kde lidé vědí, že se občas musí hrabat v hnoji, aby vyrostlo něco užitečného, dobrého a třeba i hezkého.
A my, nafoukaní, elitářští měšťáci, odtržení od rodné kopky hnoje, se předsudečně domníváme, že protože něco dobře funguje v agrokultuře, ještě to nemusí být prospěšné v politice.
Řečeno banálně -- nejde o to, jak ideově jsou rozkročené koalice, slušný člověk nespolupracuje s korupční pakáží a vyděrači tak pitomými, že si ani neumí spočítat karty v ruce.