↗

Janka gate byla do značné míry zástupný konflikt. Jednalo se spíše o pokus skrz skandalizační kampaň dosáhnout toho, co se nepodařilo během zpackané změny stanov — zbavit stranu všeho trochu vybočujícího a nastolit postupně pořádek. Foto FB Česká pirátská strana

Sotva skončilo hlasování o odvolání Jany Michailidu z širšího vedení Pirátů, spustil se na pirátském fóru členský podnět k zahájení dalšího stranického referenda. Tentokrát se má hlasovat o ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi (ODS), kolem něhož se opakovaně objevují různá podezření. Iniciativa stranu zatím viditelně nepolarizuje, ale naopak sjednocuje, potenciální výjimkou však jsou ti členové, kteří jsou na vládě ODS různou měrou závislí.

Po svém odvolání z Republikového výboru poskytla Michailidu rozhovor Lidovým novinám, ve kterém mimo jiné uvedla: „Myslím, že Piráti proti systému vlastně stále jdou. Vybočujeme v kontextu tradiční politiky, kdy snoubíme robustní přímou demokracii […] s významným vnitrostranickým odborným zázemím. Tuto výjimečnou kombinaci nevidím u žádné z jiných politických stran, které znám. To, kde jsme antisystémovost skutečně odhodili, je PR a reálná politika.“

Můžeme přitakat, Piráti se hodně změnili navenek, ale pirátské srdce jim ještě stále tluče a jedním z důkazů je právě zmiňovaná „robustní přímá demokracie“, myšleno vnitrostranická. Jejím prostřednictvím lze ovšem občas dosáhnout i na vládu. Byli jsme toho svědky v kauze Turów či šéfa rozvědky Mlejnka. Premiér Petr Fiala (ODS) sice poznamenal, že Piráti mají v rámci své vnitrostranické demokracie opakovaně nějaké ankety, což na koalici žádný vliv nemá, ale právě z Mlejnkova případu víme, že tomu tak být nemusí.

Mlejnek byl nakonec odvolán a jeho konec uspíšil právě podnět na vyvolání pirátského referenda k jeho kauze. Zda se tak může stát u Blažka nevíme, vzhledem k jeho politické síle je to ale spíš nepravděpodobné. Pravděpodobnější je paradoxně to, že z vlády poletí Piráti.

Referendum o Jance

Jestliže kritika ministra spravedlnosti stranu staví do šiku, hlasování o Michailidu je nadále příčinou sporů. Ačkoli někteří apologeti normalizace strany hlásali na sociálních sítích totální vítězství nad „komunistickými piráty“, realita tomu neodpovídá. Poměr hlasů byl spíše těsný (53 vs 47 %) a mimo jiné připomněl, že ve straně stále neexistuje shoda nad změnou stanov.

Pohořel nad ní i letošní pirátský sněm. Opakovaně těsný poměr hlasů by opět na změnu stanov nestačil, a to i při nebývale zvýšeném zájmu členské základny způsobené mediální zájmem právě o kauzu Michailidu.

Dostáváme se tak k tomu, že Janka gate byla do značné míry zástupný konflikt. Při jejím odvolání z republikového výboru šlo spíše o symboliku, pozice nebyla zásadní ani významná. Zvláště když po jarní volbě nového složení výboru získali převahu stoupenci Jakuba Michálka. Jednalo se tudíž spíše o pokus skrz skandalizační kampaň dosáhnout toho, co se nepodařilo během zpackané změny stanov — zbavit stranu všeho trochu vybočujícího a nastolit postupně pořádek.

To se ale nepovedlo ani napodruhé. I kvůli tomu, že do skupiny odpůrců Jančina odvolání se postavili nejen zastánci levicových konceptů, ale třeba i autentičtí zastánci pravice, volnomyšlenkáři a další, kterým se například nelíbil hon na čarodějnice ani potlačování svobody myšlení a projevu ani omezování názorové plurality ve stranických poměrech.

Tato skupina je nadále silná a vypořádat se s ní nebude snadné. Pokud by tedy konflikt pokračoval s nezměněnou intenzitou, může to mít pro stranu jako celek neblahé následky v podobě odchodu části členstva a pádů volebních preferencí. Že to není planý scénář, naznačuje vzpoura středočeského kraje, který se na protest rozhodl Michailidu nominovat do výboru znovu, tentokrát za svůj kraj.

Neklidné léto a horký podzim

Stručně shrnuto: situace je nejistá a turbulentní. Další linie konfliktů přitom vzniká kolem evropských primárek, ve kterých se přiostřilo po nominaci bývalého poslance Mikuláše Ferjenčíka, který stranu prokazatelně silně polarizuje. I po téměř čtrnácti dnech od nominace má tak Ferjenčík výrazně více hlasů proti než pro, což je unikátní.

Ferjenčík je zosobněním volební prohry PirStanu, problematické mediální politiky, za kterou byl dlouhá léta zodpovědný, ale i symbolem účelového překračování dohodnutých pravidel, kterými zkouší opakovaně manipulovat vnitrostranické poměry. Má však podporu nejvyšších představitelů strany, počínaje ministrem zahraničí Janem Lipavským či exprimátorem Zdeňkem Hřibem. Zda to bude stačit na přední místo v primárních volbách, je opět těžko zodpověditelná otázka.

Do toho začínají prosakovat informace o přešlapech stranických špiček, jako je případ konzervativního poradce Olgy Richterové.

Vše tak nasvědčuje tomu, že toto léto u Pirátů klidné nebude. V září je naplánována volba prvních míst na eurokandidátce. Její složení a výběr osobností, jež ve volbě získají od stranické základny legitimitu, mohou nepřímo určit směr, jimž se strana v nejbližším období vydá. V lednu se pak bude volit nové předsednictvo včetně předsedy. To stranu povede i do sněmovních voleb 2025. A horký tak bude u Pirátů i podzim.