↗

Janka gate byla do značné míry zástupný konflikt. Jednalo se spíše o pokus skrz skandalizační kampaň dosáhnout toho, co se nepodařilo během zpackané změny stanov — zbavit stranu všeho trochu vybočujícího a nastolit postupně pořádek. Foto FB Česká pirátská strana

Sotva skončilo hlasování o odvolání Jany Michailidu z širšího vedení Pirátů, spustil se na pirátském fóru členský podnět k zahájení dalšího stranického referenda. Tentokrát se má hlasovat o ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi (ODS), kolem něhož se opakovaně objevují různá podezření. Iniciativa stranu zatím viditelně nepolarizuje, ale naopak sjednocuje, potenciální výjimkou však jsou ti členové, kteří jsou na vládě ODS různou měrou závislí.

Po svém odvolání z Republikového výboru poskytla Michailidu rozhovor Lidovým novinám, ve kterém mimo jiné uvedla: „Myslím, že Piráti proti systému vlastně stále jdou. Vybočujeme v kontextu tradiční politiky, kdy snoubíme robustní přímou demokracii […] s významným vnitrostranickým odborným zázemím. Tuto výjimečnou kombinaci nevidím u žádné z jiných politických stran, které znám. To, kde jsme antisystémovost skutečně odhodili, je PR a reálná politika.“

Můžeme přitakat, Piráti se hodně změnili navenek, ale pirátské srdce jim ještě stále tluče a jedním z důkazů je právě zmiňovaná „robustní přímá demokracie“, myšleno vnitrostranická. Jejím prostřednictvím lze ovšem občas dosáhnout i na vládu. Byli jsme toho svědky v kauze Turów či šéfa rozvědky Mlejnka. Premiér Petr Fiala (ODS) sice poznamenal, že Piráti mají v rámci své vnitrostranické demokracie opakovaně nějaké ankety, což na koalici žádný vliv nemá, ale právě z Mlejnkova případu víme, že tomu tak být nemusí.