Okurková sezóna se letos nekonala. Politický provoz jako by se přes léto nezastavil. Lemovalo ho i nemalé množství skandálů. Jedním z dominantních je vleklá kauza ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS), v níž svoji roli hrají i Piráti. Jak záležitost dopadne, zatím jasné není.

Mračna se nad vlivným ministrem spravedlnosti a současně silným stranickým hráčem, kterému je připisován nejen vznik vlády, ale i snad zrod Petra Fialy (ODS) coby fíkového listu „nové“ ODS, stahovala dlouho. Pohár přetekl po Blažkově schůzce se Zemanovým mužem Martinem Nejedlým, a především po jeho reakcích, které zachytili novináři Seznam Zpráv.

Právě osoba Martina Nejedlého, který je vykreslován jako prostředník ruských zájmů, nastartovala již dlouho zadržovanou naštvanost nad Blažkovýmí nekonečnými dobrodružstvími. Po nestandardním chování kolem různých soudních kauz a po brněnských aférách, včetně té, v níž figurovala primátorka a její byt, přibyl prvek bezpečnostní a proruský. A ten se z jasných důvodů neodpouští.

Pirátská hlasování

Účast Blažka ve vládě vzbudila mezi Piráty diskuze již před vstupem do vlády. Ta byla zakončena zhruba s tím, že si ho Fiala ohlídá. Odhad to byl naivní. Sílící nespokojenost s opakovanými aférami a kontroverzemi kolem ministra spravedlnosti vyvrcholila u Pirátů v červnu, kdy se několik řadových členů připravovalo spustit celostranické referendum.

Podnět nakonec s jejich souhlasem uchopila europoslankyně Markéta Gregorová, která měla s Blažkem své zkušenosti i jako zastupitelka brněnského magistrátu v letech 2018 až 2019. Blažek se snažil kontrovat, že se na něm chce zviditelnit. Pravdou ovšem je, že referendum by bylo spuštěno i bez její účasti. Členský podnět a hlasování prošlo rychle a hladce, po dlouhé době se strana neštěpila. Na vymezení se proti Blažkovi byla široká shoda.

Usnesení přitom nechávalo prostor vládním poslancům a ministrům a k ničemu přímo nezavazovalo. Vedení strany ovšem nebylo schopno apel přetavit v nic konkrétního, a aktivita tak vyzněla do ztracena. Kauza s Nejedlým dále motivovala již tak roztrpčeného členstvo. Navržené usnesení je tentokrát konkrétnější a vládnímu týmu ukládá „aby v rámci svých možností navrhli okamžité odvolání Pavla Blažka z postu ministra spravedlnosti.“ Hlasování je naplánováno na víkend 15. až 18. září.

V průběhu tohoto členského podnětu se ovšem jeho inciátor Pavel Tauer rozhodl pro ještě tvrdší postup a spustil další podnět, který již v případě setrvání Blažka ve funkci požaduje odchod Pirátské strany z vlády. K takovému postupu je již členská základna rezervovanější a aktuálně má podnět více hlasů proti než pro. Hlasování ovšem může běžet až tři měsíce a pokud se objeví nějaké další informace o negativním působení Pavla Blažka, nelze vyloučit, že podnět získá podporu a že členská základna skutečně nařídí svým poslancům a ministrům vládu opustit.

Komplikovaná demokracie

Media a komentátoři sice postupem času specifické nastavení a fungování vnitřních pravidel Pirátů začínají chápat, v české sterilním politickém prostředí to však bude ještě delší proces. Stav, kdy strany zastupuje několik lídrů či nějak výrazných stranických osobností a prostí stranící jsou vykázáni do role stafáže, je pohodlný jak pro politické hlavouny, tak pro mediální provoz.

V kritice referend tak zaznívá, že Piráti hlasují moc často či že jejich hlasování nemají žádný dopad a podobně. Nebo se neodlišuje základní věc a sice, že něco vyžaduje členská základna a plnění zadání je pak na reprezentantech strany. U konkrétní kauzy je přitom názorně vidět, že reprezentanti strany zadání prvního výsledku referenda dostatečně neplní.

Proto strana přistupuje k přísnějšímu zadání. Tento postup je možná trochu zdlouhavý, ale těžko ho můžeme označit za politicky nedospělý či unáhlený. Naopak. Signalizuje nám spíše rozpor mezi vedením strany a očekáváním řadových členů a členek.

Osobní ambice a vládní závaží

Není překvapením, že hlavní odpor proti ukončení vládního angažmá zní především z pozic těch, kteří z vládních míst profitují. Ministr zahraničí Jan Lipavský označil v rozhovoru pro deník Právo případný odchod Pirátů z vlády za rituální sebevraždu. V jeho případě by to byla téměř pravda, přišel by snad o vše a v podstatě by se stal řadovým členem. Nezůstal by ani poslancem.

A tím se dostáváme k hlavnímu aktuálního problému — straně zoufale chybějí osobnosti schopné stranu vést a vidět dál než jen za obzor jednoho volebního období. Původně aktivistická a protestně laděná strana se postupně stala především příležitostí pro ty, pro které je prioritou budování vlastní kariéry. Že přitom kvůli jejich osobním ambicím půjde strana ke dnu, je trápí pramálo. Jednak jsou schopni si namlouvat, že se tak nestane, jednak vědí, že po ministerských angažmá se už s velkou pravděpodobností uchytí v další establishmentových nebo korporátních strukturách.

Případný pád stranických preferencí pak odnesou především nižší patra stranických struktur. V loňských komunálních volbách se sice zatáčka ještě vybrat podařila, ale to se již nemusí opakovat v těch krajských. Hodně také naznačí volby květnové evropské. Pokud by v nich strana utrpěla špatný výsledek, logicky to poznamená i podzimní volby krajské a ty předznamenají i volby sněmovní v roce 2025.

Přesto je komunální pirátské patro v klidu a spoléhá, že to nějak (tj. dobře) dopadne. Hlasem na poušti je tak kritika jediného pirátského hejtmana Rudolfa Špotáka z Plzeňského kraje: „Jsem přesvědčen, že pokud nejsme schopni prosadit zásadní digitalizaci našeho státu, která by měla být symbolem potřebného šetření, pak ve vládě nemůžeme zůstat. V opačném případě musí vedení strany počítat s tím, že v krajských volbách příští rok dostaneme nakládačku.“

Posádky bez kapitánů

Bylo by malým zázrakem, kdyby zrovna Pirátská strana vzešla z účasti na jedné z nejméně oblíbených vlád v historii nepoškozena. Kauza Blažek dává Pirátům velmi dobrý důvod z vlády odejít. Jestli ho propásnou, nemusí se opakovat. Nic však nenasvědčuje tomu, že u většiny předních osobností strany převažovala snaha vidět dlouhodobé přínosy nad krátkodobými výhodami. Pokud se situace bude dál vyhrocovat, hrozí přejít v jednu z dalších šavlovaček v již tak dost rozbouřené straně.

Řečeno námořnickým žargonem, posádky pirátských lodí jsou v celkem dobré kondici a jsou připraveny vyplout z vládních přístavů na volné moře. Chybí jim ovšem kapitáni i kapitánky. Ti současní vesele hodují ve vládních krčmách, kam je za prebendy přizvalo námořnictvo královské. Pirátské plachetnice jsou tak pevně připoutány k nepřátelským lodím, které se pomalu začínají potápět. Hrozí, že s sebou stáhnou ke dnu i ty pirátské. Vypukne vzpoura, z níž vstanou noví kapitáni?