V sobotu 13. ledna by se mělo rozhodnout, kdo stane v čele Pirátů na příští dva roky. Výsledek určí, kdo povede stranu do sněmovních voleb v roce 2025. Důležitosti momentu odpovídá čím dál intenzivnější střetávání několika proudů ve straně. Nedávná hlasování jsou těsná, výsledek může být do značné míry dílem náhody.

Když se po prohraných volbách roku 2021 a následných silných vnitrostranických turbulencích v lednu 2022 ustavilo nové předsednictvo, mohla si pirátská provládní skupina oddechnout — nedostal se do něj žádný rebel a vedení získalo „klid na práci“ v konzervativní pravicové vládě.

Předsednictvo Pirátů fungovalo po dva roky převážně pouze servisně. Skutečně politická agenda se za jeho mandátu nerozvíjela. Až na dva politiky ve veřejných funkcích, předsedu Ivana Bartoše a europoslance Marcela Kolaju se nikdo ze zbývající předsednické trojice nijak výrazně neprojevil.

Ačkoli šlo o udržovací provoz, přesto se vyskytly problémy i se základními věcmi, jako byla příprava stranického rozpočtu nebo neúspěšné pokusy o vznik strategie strany. Nepřekvapilo tolik, že výkon předsednické pětice byl v závěru jejího funkčního období ve stranické anketě hodnocen rozpačitě až negativně.

Nespokojenost s dosavadním způsobem vedení strany prokazatelně sílí. Zároveň se ale za dva roky nezformovala jasně formulovaná alternativa. Výsledek lednového souboje o předsednické a místopředsednické pozice tak bude nejen střetem různých stranický proudů a skupin, ale také osobních preferencí i antipatií. Ne nadarmo je ve straně volba předsednictva často označována jako Miss Sympatie.

Předseda nebo předsedkyně?

Nejvíce pozornosti přitahuje volba předsedy, kdy obhajujícího Ivana Bartoše vyzývá europoslankyně Markéta Gregorová. Získala vysokou podporu v pirátských primárkách pro volby do Evropského a dvojkou na kandidátce. Přesvědčivě reprezentuje původní pirátskou identitu bez zaváhání či sporných kompromisů.

Ivan Bartoš má sice stále pověst stranického sjednotitele, čím dál více však za sebou táhne závaží neoblíbené vlády i své časové vytíženosti, která se projevuje v nemožnosti se straně dostatečně věnovat. Jeho viditelné oslabení bylo možno vypozorovat již během krajských nominací, kdy v některých krajích získal podporu jen těsně. Někde ho předběhl i bývalý poslanec a bývalý místopředseda Vojtěch Pikal. Ten však celkem očekávatelně na konci roku svoji kandidaturu stáhl.

Výhra Gregorové by byla překvapivá, několik překvapení Česká pirátská strana v posledním roce ovšem už zažila. Jedno se odehrálo právě během primárních voleb o místa na kandidátské listině do červnových voleb do Evropského parlamentu. Tehdy nevyšel comeback bývalému poslanci Mikuláši Ferjenčíkovi, a to ani za vydatné podpory jedné ze současných nejviditelnějších pirátských tváří, kterou je ministr zahraničí Jan Lipavský.

Další překvapení následovalo začátkem listopadu, kdy byl z širšího vedení strany — Republikového výboru — odvolán Jakub Michálek (autor tohoto textu byl iniciátorem stranického referenda o Michálkově odvolání). Tyto události především signalizovaly, že dosud poměrně znatelná převaha tvůrců sněmovního úspěchu z roku 2017 se drolí a čím dál více řadových pirátů a pirátek si přeje změnu.

Trend potvrdilo i vánoční hlasování o pirátském institutu. Poražen z volby do jeho správní rady vyšel jak ministr zahraničí Lipavský, tak i dosud oblíbený Vojtěch Pikal. Naopak nečekaní vítězové byli poměrné neznámý Ivor Kollár a proslavená „startrekistka” Janka Michailidu. Ti obhájili členství v radě i přes usilovnou několikaměsíční kampaň, která je měla očernit a usvědčit z neúspěšného vedení této instituce (ve správní radě působí oba od vzniku institutu v roce 2021).

Hlasování bylo těsné, rozhodovaly téměř jednotky hlasů, což je další důkazem, že nástroje a techniky, který dosavadní pirátský establishment používal k udržování svých mocenských pozic, přestávají fungovat. Výsledek nejsledovanější vnitrostranické události, kterou bude volba předsedy, zůstává samozřejmě otázkou, přesto nelze nevidět významné posuny v názorech a preferencích členské základny.

Jiní piráti

Ve svém patnáctém roce existence se původně protestní strana zformovaná v idealistické obraně „nového světa” Internetu posunula poměrně logicky na progresivní linii, kdy chce prosazovat změny, které budou ku prospěchu většině společnosti — od zlepšení vzdělávání přes moderně fungující stát až po nutné kroky reagující na klimatickou změnu. To konečně ukázaly i některé nově zformulované programové cíle ve stanovách, které byly schváleny v září 2023.

Důležitým tématem, které se dostává stále více do popředí, je emancipace žen. Nedávno se ve straně strhla šarvátka při pokusu prosadit zipový systém při sestavování europoslanecké kandidátky, pověstné kvóty. Návrh sice vzbudil odpor a neprošel, současně ale ukázal, že jde o věc, která „ve straně ajťáků” stále více rezonuje a má výraznou podporu. Pirátští konzervativci v této věci sice ještě tentokrát vyhráli, jasné ovšem je, že tlak na vstřícnější postoje k emancipačním tendencím bude, podobně jako v celé společnosti, sílit.

Ženské směřování dobře reprezentuje právě Markéta Gregorová, zatímco Ivan Bartoš často takticky veřejně neříká tak ani tak, aby si nezadal, což začíná být vnímáno spíše jako problematické.

Do volby o místopředsednická místa se také letos hlásí více žen než mužů a některé z nich mají zřejmě větší šance uspět než jejich mužské protějšky. Nevíme jak se zachovají dva kandidáti na předsedu, zda budou po volbě předsedy usilovat i o místopředsednický post. Pomineme-li je, favoritkami na první místopředsedkyni jsou hned tři ženy: Klára Kocmanová, Jana Holomčík Leitnerová a Dominika Michailidu. Konkurovat jim může současný první místopředseda Marcel Kolaja, ovšem po dvouletém působení v této funkci má ztíženou pozici.

Z dalších mužských kandidátů, kterými jsou Mikuláš Peksa, Mikuláš Ferjenčík, Lukáš Hejduk, Albert Štěrba a Jakub Wolf, má zřejmě největší šance Peksa. U ostatních je otázkou, zda vůbec nějaké místopředsednické místo získají. Ostatní kandidátky, jako je obhajující Hana Hajnová, Jana Skopalíková, Tereza Vovesová a Markéta Monsportová mají šance buď vyšší, nebo stejné. Může se tak stát, že v novém předsednictvu bude převaha ženského elementu, což samo o sobě ještě nemusí být zárukou kvalitativní změny, ale jistým příslibem akcentace jiných priorit a přístupů to bezesporu bude. Jména kandidátů a kandidátek a jejich nominace a kandidátské řeči si můžete prostudovat zde.

V očekávání voleb 2025

Vedle hodnotových zápasů můžeme ve straně pozorovat již i souboj o plánované sněmovní volby v roce 2025, který se projeví svým způsobem právě ve volbě předsednictva. Primárky na kandidátky do poslaneckých lavic začnou sice nejspíše na podzim 2024, ale formování sil a hlasovacích skupin probíhá již nyní.

S napětím je sledována situace především v Praze, kde se postupně etablovala vrstva komunálních politiků, která si brousí zuby na politický vzestup a na zásluhy dosavadních sněmovních matadorů nebudou zřejmě příliš brát zřetel.

Kraje budou mít sice své vlastní půtky, ale ty těžko dosáhnou intenzity a pozornosti, jako je tomu v Praze. Když započteme očekávání nejistých výsledků v letošních evropských a krajských volbách, vstupují Piráti do poměrně bouřlivého období. Jak se s ním vyrovnají a v jaké kondici z něho vyjdou, je otázka spíše pro věštce než politické komentátory. Pirátský organismus je v českých poměrech opravdu velmi specifický.