Autor článku - to je nutno mu uznat - nejen konstatuje současnou vlnu příklonu nemalých částí evropské populace k reakcionářské pravici, ale navíc klade i otázku po příčinách tohoto trendu.

Ovšem bohužel - na tuto otázku dává jen velice povrchní odpověď. Podle jeho tvrzení je tento trend prý jenom přechodným fenoménem, způsobeným jakýmsi momentálním nahromaděním specifických a momentálních krizí.

Zeptejme se ale naopak: není tento pravicově-autoritářský trend ve skutečnosti naprosto zákonitou reakcí na imanentní problémy a krize západní společnosti - tedy společnosti kapitalismu a liberální demokracie?

M. Peksa sám uvádí, že tyto krizové faktory mají jeden společný jmenovatel: totiž že mají socioekonomický charakter. Jenže: není tomu snad tak, že kapitalistická společnost je ze své nejvlastnější podstaty socioekonomicky rozpolcena do protichůdných táborů s navzájem nesmiřitelnými zájmy? Není tomu daleko spíše tak, že jenom díky poválečnému boomu (a zdánlivě nekonečně rostoucím možnostem konzumu) se podařilo tyto imanentní rozpory kapitalismu po určitou dobu překrýt - ale že ty se nevyhnutelně znovu otvírají a aktivují, jakmile se v tomto soukolí kapitalistické megaprodukce a megakonzumu něco zadrhne?...

A není tomu snad i tak, že určité části populace hledají své ideové zakotvení v těchto nacionálně-populistických hnutích proto, že systém liberální demokracie je ze své nejhlubší podstaty naprosto neschopen člověku poskytnout nějaké obsahově pozitivní ideové zakotvení? - Tam kde nejsou k dispozici pozitivní obsahy, pozitivní vize, tam toto ideové vakuum nevyhnutelně začnou vyplňovat obsahy negativní, deformované, reakcionářské.

K překonání těchto krizových tendencí tedy asi sotva postačí pouhé apely k boji proti nim. Dokud nebudou odstraněny systémové příčiny tyto reakcionářské trendy způsobující, dotud bude zápas proti nim pouze bojem proti větrným mlýnům.