Vliv krajní pravice v Evropě roste. Musíme se jí rázně postavit
Mikuláš PeksaV Evropě sílí podpora krajní pravice, jež nabízí falešně snadná řešení všech krizí. Přibývá zemí, kde mělo její vítězství devastující dopad na demokratické instituce. Evropa se musí spojit v boji s tímto nebezpečím.
Wilders, Orbán, Meloniová. Zatímco tito krajněpravicoví vůdci v posledních letech zvítězili ve volbách a většina z nich sedí ve vládě, jiní, jako je Le Penová, Okamura nebo Chrupalla, si už brousí zuby na to, až se jim taková příležitost také naskytne.
V Evropě totiž za poslední roky výrazně vzrostla podpora krajní pravice. Ve Francii už druhé prezidentské volby vyústily v duel Macrona a Marine Le Penové, v Rakousku krajně pravicová FPÖ pohodlně vede ve volebních průzkumech a v Německu, které si neustále připomíná svou nacistickou minulost, se už půl roku v průzkumech drží na druhém místě krajněpravicová AfD, jež v Sasku dokonce získala prvního starostu.
Autor článku - to je nutno mu uznat - nejen konstatuje současnou vlnu příklonu nemalých částí evropské populace k reakcionářské pravici, ale navíc klade i otázku po příčinách tohoto trendu.
Ovšem bohužel - na tuto otázku dává jen velice povrchní odpověď. Podle jeho tvrzení je tento trend prý jenom přechodným fenoménem, způsobeným jakýmsi momentálním nahromaděním specifických a momentálních krizí.
Zeptejme se ale naopak: není tento pravicově-autoritářský trend ve skutečnosti naprosto zákonitou reakcí na imanentní problémy a krize západní společnosti - tedy společnosti kapitalismu a liberální demokracie?
M. Peksa sám uvádí, že tyto krizové faktory mají jeden společný jmenovatel: totiž že mají socioekonomický charakter. Jenže: není tomu snad tak, že kapitalistická společnost je ze své nejvlastnější podstaty socioekonomicky rozpolcena do protichůdných táborů s navzájem nesmiřitelnými zájmy? Není tomu daleko spíše tak, že jenom díky poválečnému boomu (a zdánlivě nekonečně rostoucím možnostem konzumu) se podařilo tyto imanentní rozpory kapitalismu po určitou dobu překrýt - ale že ty se nevyhnutelně znovu otvírají a aktivují, jakmile se v tomto soukolí kapitalistické megaprodukce a megakonzumu něco zadrhne?...
A není tomu snad i tak, že určité části populace hledají své ideové zakotvení v těchto nacionálně-populistických hnutích proto, že systém liberální demokracie je ze své nejhlubší podstaty naprosto neschopen člověku poskytnout nějaké obsahově pozitivní ideové zakotvení? - Tam kde nejsou k dispozici pozitivní obsahy, pozitivní vize, tam toto ideové vakuum nevyhnutelně začnou vyplňovat obsahy negativní, deformované, reakcionářské.
K překonání těchto krizových tendencí tedy asi sotva postačí pouhé apely k boji proti nim. Dokud nebudou odstraněny systémové příčiny tyto reakcionářské trendy způsobující, dotud bude zápas proti nim pouze bojem proti větrným mlýnům.