Překvapivým výsledkem skončily letošní mimořádné parlamentní volby v Nizozemsku, konané ve středu 22. listopadu. Na prvním místě neskončila žádná ze tří formací, jež se o vůdčí příčku přetahovaly v průzkumech. Všechny je s náskokem osmi procentních bodů přeskákala tradiční nacionálně-populistická strana PVV Geerta Wilderse.

Celkově PVV získala 23,6 procenta hlasů, čímž více než zdvojnásobila počet svých dosavadních poslanců. V evropském kontextu se tím přiblížila k nejlepším výsledkům svých nejúspěšnějších soukmenovců: rakouské FPÖ, která si v roce 2017 sáhla na 26 procent hlasů, a Bratrům Itálie, kteří dosáhli obdobného zisku loni.

Ve 150členné nizozemské sněmovně nyní PVV obsadí 37 křesel. Dosud nejvíce jich přitom měla dvacet, a to po volbách 2017, které následovaly po známé uprchlicko-migrační krizi.

„Popravdě jsem i já překvapený, i když samozřejmě příjemně (…) Voliči nám dali mandát zastavit azylantskou tsunami a vrátit Holandsko Holanďanům,“ uvedl v první reakci na výsledky sám Geert Wilders.

Letošní volby byly vypsány na sklonku léta poté, co se rozhodl odejít z nizozemské politiky Mark Rutte — předseda hlavní pravicové strany VVD a též předseda všech vlád v letech 2010 až 2023. Za oficiální důvod tehdy uvedl hluboké vnitrokoaliční spory nad otázkou migrace. V zákulisí se ale mluvilo více o Rutteho ambici stát se novým generálním tajemníkem NATO a také o jeho klesající popularitě.

Odchodem nejvýraznější postavy politické scény se na každý pád otevřel prostor, jenž měly ambici zaplnit tři jiné vůdčí osobnosti:

• Dilan Yeşilgözová-Zegeriusová, což je bývalá ministryně spravedlnosti z Rutteho poslední vlády s kurdsko-tureckými kořeny, která převzala po Ruttem vedení VVD,
• Frans Timmermans, bývalý eurokomisař a tzv. otec Green Dealu na evropské úrovni, jenž se tento rok v Nizozemsku postavil do čela labouristicko-zelené aliance PvdA—GroenLinks,
• Pieter Omtzigt, což je bývalý křesťanský demokrat, který se zviditelnil v nedávné vlně justičně-správních kauz a letos zformoval svoji vlastní stranu Nová společenská smlouva (NSC) slibující nový volební systém a další panoramatické změny.

Nejlépe z řečených dopadl nakonec Timmermans, jehož rudozelená aliance získala 15,6 procenta hlasů a skončila s 25 poslanci celkově druhá. VVD s Dilan Yeşilgözovou-Zegeriusovou obdržela 15,2 procenta hlasů a 24 poslanců a Omtzigtova NSC 12,9 procenta a 20 poslanců.

Díky nízkému vstupnímu prahu se do holandské sněmovny dostalo vedle této vůdčí čtveřice ještě jedenáct dalších stran, respektive formací. Ty však budou mít každá jen několik poslanců.

První analýzy příčin

První politologické analýzy vysvětlují Wildersovo vítězství relativně vyrovnaným soupeřením mezi třemi tabulkově vůdčími bloky, které se v kampani soustředily zejména na sebe. Hlasy jim navíc ubíraly i menší podobně orientované formace typu křesťanskodemokratických stran CDA a CU, strany za práva menšin DENK, Strany za práva zvířat, Socialistické strany, liberálních Demokratů 66 a dalších podobných.

Wilders a PVV takový problém neměly, ba naopak těžily z pádu mladé farmářské antiekologické formace BoerBurgerBeweging (BBB). Ta letos na jaře smetla tradiční strany v oblastních volbách s 20procentním ziskem. Nyní však dostala jen 4,7 procenta a její podporu vysál právě Wilders.

Vzato z hlediska kampaně profitovala PVV z faktu, že tradiční pravice vrátila v rámci souboje s Timmermansovým blokem do centra pozornosti téma migrace. Wilders zde přislíbil úplně zastavit přijímaní žadatelů o azyl, a nad to se znovu soustavně vymezoval vůči islámu, byť tento důraz nahradil v letošní kampani protiazylantským. Svůj profilový silb zakázat v Nizozemsku Korán a mešity nicméně zpátky nevzal.

„(Wildersovi a PVV) se letos podařilo vytěžit hned dvě hlavní témata voleb, migraci a bytovou krizi, které spojil dohromady. Kampaň vedl s jednoduchou tezí, že je třeba zastavit ,azylantskou tsunami‘ a že pokud bude méně azylantů, bude dostupné i bydlení,“ vysvětlovala na Deutsche Welle Lucia Schultenová, reportérka této stanice.

Někteří pozorovatelé ještě doplňují, že Wilders se rovněž úspěšně prezentoval jako skutečná alternativa a muž činu v kontrastu k dosluhující pravostředové vládě. Ta byla podstatnou částí elektorátu vnímána jako neschopná dostát svým slibům a s nejpalčivějšími problémy země jakkoliv podstatněji pohnout, neřkuli je vyřešit.

Co bude dále

Vzhledem k vysokému počtu stran ve sněmovně bývají holandská povolební jednání tradičně velmi dlouhá a složitá. První pokus dostává podle tradice vítěz, tedy letos Wilders. Málokdo se ale domnívá, že by tak polarizující politik byl schopen poslepovat většinu.

Realističtějším scénářem je vláda hlavních pravicových stran včetně Wildersovy PVV, ale bez Wilderse osobně, či velká protiwildersovská koalice. Mimo tyto možnosti se nabízejí pak už jen různé menšinové kabinety či předčasné volby.

Vedle antiislámu a protipřistěhovalectví je PVV stranou nízkých daní, což by zbytku pravice mohlo konvenovat. Zároveň ovšem PVV prosazuje například ukončení podpory Ukrajiny a formálně i referendum o vystoupení z EU, byť to nemá dnes mezi Holanďany vůbec podporu.

„Pro EU je vláda s Wildersem v čele samozřejmě absolutní noční můrou (…) I kdyby neusilovala o vystoupení, dopady by byly bez nadsázky seismické,“ shrnula z Bruselu Anna Holliganová, tamní zpravodajka BBC.