Českou republiku čeká několik volebních klání, jejichž vyvrcholením budou volby do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Populistické a krajně pravicové strany, které tvoří českou opozici, tak začínají rozjíždět kampaň, která bude — jako ostatně vždy — založena na barvitém vykreslování nejrůznějších hrozeb spojeném s ujišťováním, že právě tyto strany občany před hrozbami ochrání.

Hnutí ANO i SPD se zjevně zároveň budou držet strategie, která se osvědčila na Slovensku. Budou volat po míru na Ukrajině s tím, že válku je třeba ukončit hned za každou cenu. Součástí tohoto ujišťování bude argument, že podporovat Ukrajinu nadále vojensky válku jen protahuje, což nás ohrožuje více, než jakkoliv dojednaný „mír“.

SPD v tomto směru už zcela přešla na ruskou propagandu, včetně označování Ukrajiny za nacistických stát. ANO to zatím dělá více podprahově, opakované výzvy k jednání o míru však ze strany představitelů hnutí nejsou ničím jiným než faktickým požadováním toho, aby Ukrajina přistoupila na ruské podmínky včetně postoupení území, které Rusko ve válce zatím obsadilo.

Toto volání po míru v sobě obsahuje předpoklad, že se lze s Kremlem dohodnout na tom, že když mu Ukrajina přenechá dobytá území, nebude ve své agresi pokračovat. Je to logika, která mimochodem jde proti české historické zkušenosti. I z mnichovské konference v roce 1938 odjížděli západní politici s tím, že se obětováním kusu Československa podařilo Hitlera zastavit.

„Mír pro naše časy“ ale trval jen několik měsíců. Nacistický otesánek se jen utvrdil v tom, že se ho Francie a Velká Británie bojí a že má dveře k další agresi otevřené. Zbytek českých zemí obsadil Hitler už šest měsíců po Mnichovu, druhá světová válka začala jen rok po konferenci.

Evropský migrační pakt

Kampaň před volbami do evropského parlamentu letos začíná v době, kdy Evropský parlament schválil evropský migrační a azylový pakt, jejž s velkou pravděpodobností definitivně potvrdí i Rada Evropské unie.