S odstupem necelého týdne prošly Česká republika a Moldavsko turbulentními parlamentními volbami, které spojovala nejen značná vnitřní polarizace a domácí pnutí, ale také podezření z ruských zásahů a snah ovlivnit finální výsledek ze strany Kremlu. Ani u jedné ze zemí nebyly tyto ruské snahy z pohledu výsledku nijak zvlášť úspěšné. V každé z nich k tomu však došlo působením odlišných faktorů, a jejich trajektorie se tak může v budoucnu ubírat různým směrem.

Nejprve proběhly parlamentní volby v Moldavsku, kde se široce sledované hlasování o budoucnosti země uskutečnilo již v neděli 28. září. Ty i přes předešlá očekávání ovládla vládní strana prezidentky Mai Sanduové PAS (Strana akce a solidarity), která zvítězila s přibližně polovinou všech hlasů, a to navzdory již čtyřletému působení v úřadu a celé řadě vnitřních problémů a slabostí, kterými Moldavsko — i pod tíhou ruské agrese proti sousední Ukrajině — zcela jistě trpí.

Oproti tomu v České republice zvítězilo na místní poměry poměrně dramaticky opoziční hnutí ANO bývalého premiéra Andreje Babiše, kterému se v cílové rovince podařilo odebrat podporu antisystémovým uskupením na krajní levici a pravici. Finální zisk přibližně 35 procent hlasů představuje pro Babiše pravděpodobně vrchol jeho politické kariéry a taktéž jednoznačné vedení budoucí vlády s Motoristy a nominanty za SPD.

V obou případech samozřejmě stála v popředí předvolebních témat domácí dynamika a problémy místních občanů, ale zejména v moldavském kontextu se prezidentce Sanduové a jejím spojencům v parlamentu podařilo přesvědčit Moldavany o geopolitické nutnosti pokračovat ve směřování na Západ, primárně směrem do Evropské unie.

V České republice se zahraničněpolitická a bezpečnostní linka taktéž v předvolebních kampaních objevovala, nicméně její význam byl i díky existujícímu členství v EU a NATO spíše okrajový. Rozhodně ovšem přispěla ke konečnému propadu preferencí stran, které tyto tradiční vektory a naše spojenecká uskupení začaly v průběhu volební kampaně ostře zpochybňovat, což voliče odradilo.

Ruská linka ve volbách

Mimořádně složitá bezpečnostní situace v celém regionu střední a východní Evropy sehrála jak v České republice, tak Moldavsku svou roli. Pro Moldavsko — které je oficiálně neutrální zemí a pro tuto chvíli ani neaspiruje o členství v NATO — to potom platí dvojnásob. Dá se přitom předpokládat, že ruský tlak na východní křídlo EU a NATO v podobě narušování vzdušného prostoru jednotlivých zemí, realizace hybridních operací nebo informačního a kybernetického působení v obou zemích přispěl k podpoře vládnoucích politických sil, které se vůči Kremlu ostře vymezují a podílí se na sankcích a omezování ruského vlivu.

Nicméně na moldavském případě bylo dobře vidět, jak významné je v tomto ohledu spojenectví v rámci EU a NATO, kvůli kterému si Kreml z hlediska zásahů do domácích poměrů zde mohl dovolit mnohem více, a zneužíval tak neutrální postavení Moldavska a jeho pouze nepřímých vazeb na EU a NATO.

Bylo to vidět nejen v rozsahu informačního a vlivového působení, ale také na přímém materiálním vměšování, například prostřednictvím masivního financování volební kampaně některých stran, které kvůli tomu byly dokonce zakázány. To se týkalo například antisystémové strany Moldova Mare, která byla z možnosti hlasování vyřazena až těsně před samotným hlasováním. Nicméně případů přímého financování části moldavský elit, ale také samotných voličů bylo odhaleno mnohem více.

Kromě toho využívala ruská strana k prosazování svých zájmů také informační a kybernetický prostor, čímž nakonec, alespoň podle hodnocení některých moldavských expertů, pomohla ke vstupu do parlamentu dříve marginální unionistické straně PPDA (Demokracie doma) Vasila Costiuca, která dlouhodobě prosazuje sjednocení s Rumunskem. Mohla přitom těžit z podpory podobně antisystémových uskupení v sousedním Rumunsku, včetně politické strany AUR. Ta podporovala oba navenek prozápadně vystupující prezidentské kandidáty Calina Georgescua a George Simeona, kteří nakonec v obou případech svůj souboj o prezidentské křeslo v Rumunsku prohráli.

Ruské snahy ovlivnit výsledky voleb v České republice měly oproti tomu daleko méně dramatický průběh. V českém informačním prostředí lze samozřejmě vystopovat dlouhodobé narativy podkopávající důvěru ve stát a jeho instituce, a to například prostřednictvím témat spojených s podporou Ukrajiny, migrací nebo evropskou agendou, včetně Green Dealu. Zdaleka se to však neděje v takovém rozsahu jako v Moldavsku, které Kreml považuje za zónu svého vlivu.

Mnohem nepředvídatelněji však působila kampaň Ruskem sponzorovaných účtů na síti TikTok, které měly pomáhat zviditelnit agendu antisystémových stran na krajní levici a pravici a atakovat současnou vládu a její jednotlivé představitele. A přestože došlo k poměrně rychlému odhalení přibližně dvou desítek tzv. mateřských účtů i botů a trollů, které měly za úkol tyto účty zviditelňovat, část tiktokové scény tím bezpochyby i tak byla zasažena. Rozsah této činnosti a její finální dopad na výsledky však netřeba přeceňovat — nejlépe to ostatně ukázaly mimořádně špatné výsledky obou antisystémových koalic na krajní levici i pravici.