Česká a moldavská volební zkušenost: poučení z krizového vývoje
Pavel HavlíčekČeská republika a Moldavsko si během jednoho týdne prošly klíčovými parlamentními volbami, které byly zároveň intenzivně v hledáčku Kremlu. Zejména moldavský příklad ukazuje závažnost hybridních hrozeb, které bychom neměli podceňovat.
S odstupem necelého týdne prošly Česká republika a Moldavsko turbulentními parlamentními volbami, které spojovala nejen značná vnitřní polarizace a domácí pnutí, ale také podezření z ruských zásahů a snah ovlivnit finální výsledek ze strany Kremlu. Ani u jedné ze zemí nebyly tyto ruské snahy z pohledu výsledku nijak zvlášť úspěšné. V každé z nich k tomu však došlo působením odlišných faktorů, a jejich trajektorie se tak může v budoucnu ubírat různým směrem.
Nejprve proběhly parlamentní volby v Moldavsku, kde se široce sledované hlasování o budoucnosti země uskutečnilo již v neděli 28. září. Ty i přes předešlá očekávání ovládla vládní strana prezidentky Mai Sanduové PAS (Strana akce a solidarity), která zvítězila s přibližně polovinou všech hlasů, a to navzdory již čtyřletému působení v úřadu a celé řadě vnitřních problémů a slabostí, kterými Moldavsko — i pod tíhou ruské agrese proti sousední Ukrajině — zcela jistě trpí.
Oproti tomu v České republice zvítězilo na místní poměry poměrně dramaticky opoziční hnutí ANO bývalého premiéra Andreje Babiše, kterému se v cílové rovince podařilo odebrat podporu antisystémovým uskupením na krajní levici a pravici. Finální zisk přibližně 35 procent hlasů představuje pro Babiše pravděpodobně vrchol jeho politické kariéry a taktéž jednoznačné vedení budoucí vlády s Motoristy a nominanty za SPD.
V obou případech samozřejmě stála v popředí předvolebních témat domácí dynamika a problémy místních občanů, ale zejména v moldavském kontextu se prezidentce Sanduové a jejím spojencům v parlamentu podařilo přesvědčit Moldavany o geopolitické nutnosti pokračovat ve směřování na Západ, primárně směrem do Evropské unie.
V České republice se zahraničněpolitická a bezpečnostní linka taktéž v předvolebních kampaních objevovala, nicméně její význam byl i díky existujícímu členství v EU a NATO spíše okrajový. Rozhodně ovšem přispěla ke konečnému propadu preferencí stran, které tyto tradiční vektory a naše spojenecká uskupení začaly v průběhu volební kampaně ostře zpochybňovat, což voliče odradilo.