Rok 2025 byl pro liberální demokracie a soudržnost západního společenství politickým hororem. Spojené státy zažily frontální útok na liberální demokracii pod taktovkou fašizující a demokracii podkopávající administrativy Donalda Trumpa, což zásadně ovlivnilo politické dění i ve zbytku světa.

Přední představitelé současné americké vlády navíc otevřeně podporovali nacionálně-populistické a krajně pravicové evropské strany. Vývoj v Evropě ovšem tak jednoznačný jako v USA nebyl.

Ve Velké Británii, Francii a v Německu rostla popularita krajní pravice a nacionálních populistů, a v Polsku představitel nacionálně-populistické pravice Karol Nawrocki dokonce těsně vyhrál v prezidentských volbách. V Rumunsku ovšem v opakovaných prezidentských volbách zvítězil umírněný demokratický nestraník Nicusor Dan.

Ani signály z parlamentních voleb v Moldavsku a v České republice nebyly úplně jednoznačné: v Moldavsku navzdory masivní dezinformační kampani organizované Ruskem zvítězily proevropské demokratické síly, zatímco v České republice vyhrálo populistické hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše, které vytvořilo vládu s krajní pravicí a euroskeptickými konzervativními nacionalisty.

Kam se západní demokracie budou dál ubírat, zásadně ovlivní několik volebních klání. Ve Spojených státech se budou v listopadu konat volby do Kongresu a volby guvernérů v řadě států americké unie. V Brazílii proběhnou v říjnu prezidentské volby, zatímco v Izraeli se uskuteční parlamentní volby. Volby proběhnou i v Rusku, kde je ovšem výsledek dopředu dán.

Několik důležitých volebních klání proběhne i v Evropě. V Maďarsku, Lotyšsku, Slovinsku, Dánsku a Švédsku se budou konat parlamentní volby. V Bulharsku se uskuteční prezidentské i předčasné parlamentní volby.

Ve Španělsku se budou na jaře konat volby v regionech Aragon, Castilla y León a Andalusia. V Německu proběhnou v březnu volby ve spolkových státech Bádensko-Württembersko a Porýní-Falc a v září v Sasku-Anhaltsku, Berlíně a Meklenbursku-Předním Pomořansku.

Důležitým ukazatelem politických nálad před prezidentskými volbami v roce 2027 budou i březnové volby do místních zastupitelstev a starostů ve Francii.

Nejdůležitější volby

Pro další vývoj ve světě však budou zdaleka nejdůležitější volby do amerického Kongresu. Republikánská strana Donalda Trumpa, kterou ovládá jeho politická sekta MAGA (Udělejme Ameriku opět velkou), momentálně ovládá obě komory Kongresu. To Trumpovi umožnilo přijímat řadu rozhodnutí na hraně či za hranou ústavy, aniž by se mu Kongres postavil.

Trump tak výrazně posílil výkonnou moc a vládne v podstatě s pomocí prezidentských dekretů. Jeho uvalování cel na většinu států světa rozkymácelo světovou ekonomiku a způsobilo ekonomické problémy i v USA. Milióny nelegálních migrantů v USA se pak staly lovnou zvěří pro americké imigrační úřady.

Trumpova administrativa zrušila řadu federálních agentur, spustila útok na politiku diverzity, rovnosti a inkluze (DEI) a útočila na přední americké univerzity. Trump také s pomocí ministerstva spravedlnosti spustil vyšetřování svých politických oponentů.

S pomocí svých spojenců ve velkých mediálních korporacích zaútočil na svobodu médií. V řadě amerických měst, v nichž vládnou demokraté, nasadil pod záminkou boje s migrací národní gardu, či dokonce armádu.

Na konci roku Bílý dům testoval, kam až mu Kongres dovolí zajít v používání vojenské síly, když americké ozbrojené síly útočily na lodě údajných pašeráků drog z Venezuely, a dokonce bombardovaly pozemní cíle ve Venezuele. Trump nežádal Kongres o souhlas ani pro útok na íránská zařízení pro vývoj jaderných zbraní a v prosinci na islamistické skupiny v Nigérii.

A ve výčtu kroků Trumpovy administrativy, jimiž obchází Kongres, by se dalo pokračovat. Jisté přitom je, že jeho útok na demokratické instituce bude pokračovat, dokud republikáni udrží svoje většiny v obou komorách Kongresu.

Naopak úspěch Demokratické strany — přinejmenším ve Sněmovně reprezentantů — by mohl z Trumpa po zbytek jeho mandátu učinit to, čemu se v americké politickém slovníku říká „lame duck“ (chromá kachna). Mohl by také čelit řadě vyšetřování, a to jak kvůli zneužívání prezidentských pravomocí, tak kvůli přibývajícím odhalením v kauze Epsteinových složek.

Porážka republikánů v listopadových volbách by také nejspíš otupila snahy o vývoz nacionálního populismu a krajně pravicové ideologie mimo USA. Mohla by tak být zásadní ranou pro evropské Trumpovy spojence.

Konec Orbánovy a Netanjahuovy éry?

V Evropě budou jednoznačně nejdůležitější parlamentní volby v Maďarsku. Vládní strana Fidész Viktora Orbána, která v Maďarsku zavedla autoritářský režim podporující Rusko a sabotující politiku Evropské unie, už téměř rok výrazně zaostává v průzkumech stranických preferencí za opoziční stranou Tizsa Pétera Magyara. Ta se sice příliš neliší od Fideszu, pokud jde o konzervativní postoje ke kulturněpolitickým otázkám, je ale více proevropská. A rozhodně není proruská.

Maďarské volby budou testem toho, kam až Orbánovo politické autoritářství dospělo. A budou také nepochybně terčem masivní ruské dezinformační kampaně.

Orbán a jeho spojenci by v případě prohry mohli čelit trestnímu stíhání, protože se s nimi pojí masivní korupce. Je tedy téměř jisté, že Orbán udělá téměř cokoliv, aby volební výsledek nakonec zvrátil ve svůj prospěch. Vyloučit se nedá ani gruzínský scénář. Tam vládnoucí síly s pomocí Moskvy výsledky voleb jednoduše zfalšovaly.

Jisté je, že změna v čele maďarské vlády by měla dalekosáhlé dopady i mimo Maďarsko. Rozvázala by například ruce EU v řadě otázek týkajících se její pomoci Ukrajině, kterou Orbán často blokuje. Země, jako jsou Slovensko a Česká republika, v nichž vládnou populisté spolu s krajní pravicí, by také na evropské scéně ztratily důležitého spojence. A Orbánova porážka by byla významným signálem i směrem k USA, kde se Trumpovo hnutí MAGA Orbánovou politikou otevřeně inspiruje.

Podobně zásadní dopady na světovou politiku mohou mít výsledky parlamentních voleb v Izraeli. Izraelský postup v Gaze i na Západním břehu, který kritizuje mezinárodní společenství, se úzce pojí právě s Netanjahuem. Ten se přitom opírá o Trumpovu administrativu v USA.

Vítězství politické opozice by mohlo alespoň částečně změnit současný kurz izraelské politiky, kvůli níž Izrael ztratil podporu v řadě západních zemí. Změny by mohlo způsobit už jenom oslabení Netanjahuovy strany Likud, které by neumožnilo znovu sestavit vládu opírající se o ultrakonzervativní politické strany.

Volby v Evropě

Vedle voleb v Maďarsku mohou mít zásadní význam pro další vývoj v Evropě jak parlamentní volby ve Švédsku a Dánsku, tak regionální a místní volby ve Španělsku, Německu a Francii.

Důležité mohou být i výsledky voleb v Lotyšsku, Slovinsku a Bulharsku. V průzkumech v Lotyšsku vede konzervativně nacionalistická euroskeptická Národní aliance. Podstatné je, že Národní aliance je sice protievropská, není však proruská.

Posun k národně konzervativní politice lze očekávat i ve Slovinsku a v Bulharsku. Strany, které by zde mohly zvítězit, se ovšem v evropské politice na rozdíl od českých vládních stran hlásí k mainstreamu. Demokratická strana ve Slovinsku, která vede v průzkumech nad vládním levicovým Hnutím svobody, je například členem frakce evropských lidovců.

V Bulharsku, kde se nedaří sestavit stabilní vládu, vede v průzkumech koalice stran Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) a Unie demokratických sil (SDS), jejichž kandidátem na premiéra je současný premiér Boyko Borisov. Ten je spojován s řadou korupčních skandálů a v minulosti vládl s nacionálními populisty ze strany Volya. Nicméně volby v Bulharsku nemají zatím podobně osudový nádech, pokud jde o případný odklon od EU k Rusku, jako tomu bylo v Moldavsku.

Ve Švédsku průzkumy opakovaně ukazují, že by s velkým náskokem měli zvítězit sociální demokraté, a ukončit tak vládu středopravých stran, které spoléhají na podporu nacionálně populistických Švédských demokratů. Vítězství sociální demokracie by zároveň znamenalo odmítnutí snah Trumpovy administrativy ovlivňovat volby v Evropě ve prospěch nacionalistů.

Komplikovanější je situace v Dánsku, kde se parlamentní volby budou konat v říjnu. V průzkumech sice vedou sociální demokraté a jejich současní koaliční partneři, nacionalisté ale za nimi výrazně nezaostávají. Zároveň však posilují zelení.

Hrát se bude zejména o pokračování současné politiky premiérky Mette Frederiksonové, která kombinuje sociálnědemokratickou politiku s tvrdými postoji k migraci. Zároveň silně podporuje Ukrajinu ve válce s Ruskem.

Výsledky dánských voleb budou důležité i proto, že Frederiksonová a její koaliční partneři zásadně odmítají pokusy Trumpovy administrativy připojit Grónsko, které je v dánské správě, k USA. Před volbami v Dánsku tak lze paradoxně očekávat nejen intenzivní intervence ze strany Ruska, ale i vměšování USA.

Regionální volby ve Španělsku budou důležité coby indikátor, jak jsou na tom vládní socialisté Pedra Sanchéze v souboji o moc na centrální úrovni s lidovci, kteří vedou v celostátních průzkumech. Posiluje ovšem i krajní pravice, kterou reprezentuje zejména strana VOX. Ta sice zatím není zdaleka tak vlivná, jako třeba krajní pravice v Německu v podobě Alternativy pro Německo, nedá se však vyloučit, že by na ni museli lidovci po příštích celostátních volbách spoléhat jako na koaličního partnera.

Regionální volby v Německu budou velmi důležité zejména jako indikátor síly AfD. Ta se v celostátních průzkumech dotáhla na křesťanské demokraty, kteří stojí v čele velké koalice se sociálními demokraty. Výrazný úspěch AfD by mohl dál oslabit kancléře Friedricha Merze a vydláždit cestu AfD k účasti na centrální vládě. Na AfD sázejí vlivní představitelé Trumpovy administrativy, kteří se do německé domácí politiky otevřeně vměšují.

Obecní volby ve Francii rok před prezidentskými volbami ukážou, zda pokračuje posilování Národního sdružení, jehož hlavní tváři je Marine Le Penová. Výrazné vítězství nacionálních populistů a radikální levice, která též posiluje, by mohlo značně zkomplikovat šance středových a středopravých politických sil zvítězit v prezidentských volbách. Netřeba dodávat, že vítězství krajně pravicového nebo krajně levicového kandidáta v prezidentských volbách ve Francii by zásadně ovlivnilo další vývoj v Evropě.

Rok 2026 tedy může být v mnoha ohledech klíčový pro další vývoj v západních demokraciích. Volby v různých zemích mohou potvrdit pro liberální demokracii nepříznivý trend z roku 2025, kdy posilovaly nacionalistické a fašizující politické síly. Anebo může tento trend zastavit, či dokonce přinést obrat. První odpovědi budeme znát už na jaře.