Novou hlavou Irské republiky se stane Catherine Connollyová. V pátečních prezidentských volbách dosavadní nezávislá poslankyně získala přes 63 procent hlasů a pohodlně tak porazila jedinou soupeřku reprezentující vládní středopravou stranu Fine Gael Heather Humphreysovou, jejíž volební zisk zůstal pod třiceti procenty. Connollyová dostala procentuálně nejvíce hlasů v historii. Dokonce víc, než legenda svobodného Irska Éamon De Valera.

Ačkoli prezidentka do směřování země zasáhne jen omezeně, je prospěšné se na výsledky blíže podívat. Kdo má důvody k obavám, je především vládní koalice, tvořená stranou Fine Gael a další středopravou formací Fianna Fáil.

Tyto strany, vládnoucí Irsku prakticky celé století od vzniku svobodného Irska, vycházejí z prezidentského klání jako poražené. Fianna Fáil dokonce ani neměla vlastního kandidáta, protože její nominant Jim Gavin musel po provalení finančního skandálu z kampaně odstoupit a strana už nestihla přijít s novým jménem.

Catherine Connollyová naopak představuje zcela jiný směr, než jaký razí vládní strany. Nezávislá kandidátka podporovaná širokou koalicí levicových uskupení mluvila o sociální spravedlnosti, nerovnosti, kritizovala Západ za postoj ke konfliktu v Gaze a hájila irskou vojenskou nezávislost. Média ji často přirovnávají k bývalému šéfovi britské Labouristické strany Jeremy Corbynovi.

Osmašedesátiletá politička vstupovala do závěrečné fáze kampaně jako favoritka. Přitom ještě nedávno bylo krajně nepravděpodobné, že by někdo takový mohl uvažovat o funkci prezidenta. Její dosud největším úspěchem bylo zvolení místopředsedkyní dolní komory parlamentu.

Z outsiderky hlavou státu

Klinická psycholožka a pozdější právnička do politiky vstoupila ve svém domovském Galway, kde se na sklonku devadesátých let stala zastupitelkou v barvách labouristů. V roce 2006 se ale se stranou rozešla a od té doby se v komunální i celostátní politice pohybuje jako nezávislá. Do parlamentu kandidovala vícekrát. Vyšlo to až na třetí pokus v roce 2016, ve vrcholné politice tedy působí necelých deset let.

Když v létě oznámila, že se bude ucházet o funkci prezidenta, byla považována za outsidera. Podporovala ji jen dvě menší levicová uskupení — Sociální demokraté a People Before Profit.

Události ale nabraly rychlý spád. Staré rozepře dali stranou labouristé, přidali se také zelení. Rozhodující úlohu ovšem sehrálo třetí největší poslanecké uskupení, levicová a silně republikánská strana Sinn Féin, která nepostavila vlastního kandidáta. Nepravděpodobná koalice otevřela cestu ještě nedávno nepříliš známé političce k vítězství.

Connollyová se v kampani stala volbou těch, kteří si přejí změnu. Podporu získávala ve velké míře mezi mladými lidmi, které dokázala oslovit prostřednictvím sociálních sítí a podcastů.

Do karet jí hrála také autentičnost a civilnost, jež patrně nejsou hrané. Nedávno například sociální sítě obletělo video, jak si s dětmi na hřišti kope s míčem „nožičky“ — a míč ve vzduchu udrží docela dlouho! Connollyová je prý jemná, velmi tiše mluvící žena, která se však nebojí jít proti většině.

Prezidentka aktivistka?

Nová irská prezidentka vystupuje neokázale, o to více si ale stojí za svými názory. Kromě levicového důrazu na sociální a ekonomická témata se hodně hovořilo o zahraničně-politickém zakotvení.

Connollyová se mnohokrát kriticky vyjádřila k západním obranným strukturám, aktuální německé výdaje na obranu například přirovnala k třicátým létům 20. století.

Kritiku si vysloužila za cestu do Sýrie z roku 2018, kde se potkala i s člověkem z okolí tehdejšího diktátora Bašára Assada, či za vazby na proruské poslance. Čelila také otázkám, jak bude jednat s hlavami států, které dosud tvrdě kritizovala.

Connollyová však už ve funkci místopředsedkyně Dáilu ukázala, že umí ztlumit svou aktivistickou stránku, když je potřeba spíše nadstranický přístup. Je také fakt, že jako prezidentka moc příležitostí ke změně praktické politiky mít nebude. Funkce je to totiž především symbolická.

Prezidentské křeslo bylo dlouho rezervované pro vysloužilé ministry z Fianna Fáil nebo Fine Gael. Ke změně došlo v devadesátých letech, kdy tuto strukturu narušila labouristka Mary Robinsonová, která spolu se svou nástupkyní Mary McAleeseovou vydobyla pro funkci prezidenta o něco nezávislejší hlas. Obě se veřejně vyjadřovaly více, než bylo dosud zvykem, a získaly si uznání veřejnosti jako morální autority. Podobně pokračoval i dosluhující prezident Michael Higgins, který se kriticky vyjadřoval například ke postupu Izraele v Gaze.

Prezident tedy nemá praktický vliv, ale v irské politice a ve veřejné debatě rozhodně není nepodstatnou postavou. Lze tedy předpokládat, že to bude cesta i pro Catherine Connollyovou, která by ještě k tomu mohla být politickým korektivem pro vládnoucí středopravý kabinet.

Klidné Irsko

Zbývá odpovědět na poslední klíčovou otázku. Čeká Irsko politické zemětřesení? Zda odrážejí výsledky prezidentských voleb názorový posun společnosti, je těžké říci. Prezidentské a parlamentní volby jsou dvě zcela odlišné věci.

Už dříve jsme viděli, že dvakrát zvítězil s velkou podporou v prezidentském klání původně labourista Higgins, ale v parlamentu ve stejném období nadále hrály prim Fianna Fáil a Fine Gael. Výsledky tedy nejsou automaticky přenosné.

Výsledek Catherine Connollyové si také nelze vykládat jen jako hlas pro ni samotnou, neboť do určité míry představovala protestní volbu. Přestože si připsala rekordně vysoký výsledek, rekordní byl i počet znehodnocených „bílých“ lístků a až polovina voličů si stěžovala, že je nereprezentovala ani jedna z kandidátek. Prostor pro změnu se určitě nabízí, Irové však nejsou národem, který by příliš často radikálně měnil směr.

Co však zůstává, je nezvyklý klid irské politiky. Je s podivem, že ostrovní zemi se prakticky zcela vyhýbá nástup krajní pravice. A nezvyklá je i vysoká úroveň politické kultury. V kampani sice kandidáti tvrdě soupeří, ale když se dopočítají hlasy, podají si ruce a vřava tím končí. Výmluvně to dokládá výrok poražené Heather Humphreysové: „Catherine bude prezidentkou nás všech, bude i mou prezidentkou a já bych jí opravdu ráda popřála všechno nejlepší.“