Neúspěch irských referend. Může za ně nepopularita vlády a konzervativní lobby
Jan VašekIrské vládě se nepodařilo prosadit ústavní změny, které měly první zákon přiblížit realitě dnešní doby. Odmítnutí nového pohledu na postavení žen a podobu rodiny vzbuzuje obavy, že země opustí dosavadní progresivní politické směřování.
Minulý týden 8. března, symbolicky na Mezinárodní den, proběhla v Irsku dvě ústavní lidová hlasování. Současný irský kabinet složený ze středopravicových stran Fianna Fáil, Fine Gael a progresivně levicové Zelené strany předložil občanům návrh změny velice zastaralé a neaktuální části ústavy, která zcela protichůdně definuje roli žen a postavení rodiny oproti vývoji současné společnosti.
Odborná veřejnost i zahraniční pozorovatelé očekávali přijetím této úpravy pokračování liberální společenské vlny, díky které země například silně přehodnotila svůj dosavadní přístup k interrupčním právům či umožnila manželství pro osoby stejného pohlaví. Irové však navzdory průzkumům veřejného mínění i podpoře návrhů většinou politických stran naprosto jasně ústavní změny odmítli. Celkem s oběma návrhy vyjádřilo nesouhlas přes 67 procent hlasujících.
Patriarchální ústava
„Pro změnu ústavy je nutný souhlas lidového hlasování. Irové v referendu ústavní změny naprosto jasně odmítli. Výsledky jsou prohrou pro celou irskou společnost.“
Jestli jsou ty výsledky prohrou i pro lidi, kteří si tyto výsledky přáli a hlasovali pro ně, znamená to, že lidé si přejí věci, které jsou pro ně prohrou a že v demokracii by se hlasovat vlastně raději vůbec nemělo?
Nebylo by tedy pro demokracii lepší, aby všechny důležité věci rozhodoval osvícený diktátor se správným názorem? (Diktátor by nejprve musel složit zkoušky, aby se potvrdilo, že má správné názory a pokud by se od správných názorů náhodou odchýlil, byl by komisí samozřejmě odvolán. V komisi by samozřejmě byli jenom lidé se správným názorem a pokud by se od správných názorů náhodou odchýlili, byli by nadřízenou komisí samozřejmě odvoláni. V nadřízené komisi by samozřejmě byli jenom lidé se správným názorem a pokud by se od správných názorů náhodou odchýlili, byli by komisí, nadřízenou té nadřízené komisi, samozřejmě odvoláni... Prostě, aby to konečně byla opravdu skutečná demokracie!)
„Členové irského parlamentu hovoří rovněž o nízké úrovni vládní kampaně za přijetí změn.“ Kampaň neoblíbené vlády měla tedy podle mínění poslanců nízkou úroveň (zatímco kampaň vlivných konzervativních lobbistických organizací měla podle výsledku referenda úroveň nejspíše vysokou).
Některé pasáže ústavy Irska mohou být časem již antikvované a nelze se divit, když je snaha o jejich změnu. Tón "my to víme" je však v článku příliš silný a připomíná mi staré časy. Setrvání u stávajících formulací nebrání přirozenému vývoji poměrů a už vůbec neznamená regres. Tradičně katolické Irsko jistě loni nepatřilo k zemím, kde ženy (či třeba "singles") nemohly celkem normálně žít. Pokud není výrazná shoda na změně, bývá lepší zachovat status quo.
Snahy o změnu společenského paradigmatu, příp. radost, je-li změna pevněji zakotvena (článek o úpravě francouzské ústavy) jsou v pořádku a pochopitelné. Zároveň však kontrastují s lhostejností (to v lepším případě), jedná-li se o řešení sociálních otázek materiálního rázu. Proč třeba v ústavě vyspělých zemí nezakotvit, pro jistotu, výrazně progresivní zdanění příjmů, či daň z velkého majetku?
Myslím, že to byl Pavel Šrut, kdo napsal, že v současné liberální společnosti je jediným páriou ten, kdo má hluboko do kapsy. Tlak na každou myslitelnou emancipaci, jen ne v tom nejpodstatnějším, má, zdá se, schopnost dostat lidi na barikády. V zápalu boje tam zapomenou na to, že když se dva perou, třetí se směje.