Svátek sv. Patrika se slaví nejenom v Irsku, ale i mnoha městech ve Spojených státech. Ostatně irské kořeny tu má víc lidí, než žije na domovském ostrově. Už od padesátých let se koná také slavnostní recepce v Bílém domě, obvykle na utužení vztahů a úzkých vazeb mezi oběma zeměmi. Letos se však slaví se zatajeným dechem, alespoň zcela určitě na irské straně.

Kvůli provozu washingtonských institucí vyrazil stále ještě nový irský premiér Micheál Martin za oceán už minulou středu. V předvečer setkání s Donaldem Trumpem se to na stránkách a webech irských médií hemžilo nervózními analýzami, jak by mohla schůzka a budoucnost země v trumpovském světě vypadat. Poníží americký prezident Martina podobně jako ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského? Nabito má celkem slušně.

Irská ekonomika totiž žije ve velké míře z vazeb na Spojené státy. Svá evropská sídla tu má řada amerických firem včetně technologických gigantů Apple, Alphabet, Meta nebo Microsoft, stejně jako farmaceutických společností. Díky vstřícnému přístupu k zahraničnímu kapitálu a vhodným jazykovým a jiným podmínkám si státní kasa přijde na slušné příjmy, díky kterým se jako jedna z mála zemí dnešního světa těší z přebytkového rozpočtu. Pokud by se americké firmy začaly vracet domů, byl by to pro hospodářství „smaragdového ostrova“ vážný problém.

Plány Donalda Trumpa zvyšovat cla na evropské zboží a přesvědčování amerických firem k působení na půdě USA Iry pochopitelně trápí. Není divu, že rozsáhlému portfoliu vicepremiéra a druhého nejdůležitějšího člena kabinetu stran Fianna Fáil a Fine Gael Simona Harrise, zahrnujícímu obranu i mezinárodní obchod, se přezdívá „ministerstvo pro Trumpa“.

Nechce ublížit. Ale…

Nebudu déle napínat. Taoiseach — jak se funkce oficiálně jmenuje — Micheál Martin setkání zvládl tak nějak na remízu. Což vlastně není v aktuálních kulisách nic potupného. Donald Trump se před kamerami dušoval že „Irsku nechce ublížit“. Ostatně jak sám nezapomněl připomenout, většina amerických Irů ho volila, a tak je potřeba postupovat citlivě, pokud si mají republikáni podporu udržet.

Ačkoli Trump na Irsko vyloženě neútočil — v podstatě to dělal oklikou přes kritiku Evropské unie a předchozích administrativ — jeho plány ostrovní ekonomice ublížit musí. Zmiňoval unikátní fakt, že Irsko má se Spojenými státy výrazně přebytkovou bilanci.

Trump se rozhovořil zejména o farmaceutických firmách, které už v devadesátých letech houfně opouštěly Ameriku a usídlovaly se v Irsku kvůli nízké korporátní dani. Pro Američany je to ošemetné, protože společnosti — alespoň papírově — vyrábějí v Irsku, platí tu daně, ale vydělávají na americkém trhu. Irové jsou prý chytří, ale Trump by to prý od tehdejších prezidentů nedovolil a nyní bude trvat na „férovosti“.

Micheál Martin podotkl, že irsko-americký obchod není zcela jednostranný. Například v Dublinu sídlící nízkonákladová aerolinka Ryanair a půjčovna letadel AirCap patří k největším zákazníkům Boeingu. Jinak ale především trpělivě naslouchal. „Martin, diplomatický veterán, strávil dlouhé chvíle v rozpačitém tichu s rukama pevně sevřenýma na stehnech a s úsměvem Mony Lisy na tváři,“ shrnuje irský korespondent magazínu Politico Shawn Pogatchnik.

Následně se objevili i kritici, kteří Martinovi vyčítají, že vůči Trumpovi nebyl více asertivní. Mnozí doufali, že nadnese například téma obrany Evropy nebo otázku Gazy a Trumpova absurdního plánu na její přeměnu na riviéru, protože uvnitř irské společnosti má Palestina velkou podporu. Tiskové konference v Bílém domě na druhou stranu mají tendenci dopadnout lépe, pokud hraje hlavní roli Trump.

Naivní závislost