Svátek sv. Patrika se slaví nejenom v Irsku, ale i mnoha městech ve Spojených státech. Ostatně irské kořeny tu má víc lidí, než žije na domovském ostrově. Už od padesátých let se koná také slavnostní recepce v Bílém domě, obvykle na utužení vztahů a úzkých vazeb mezi oběma zeměmi. Letos se však slaví se zatajeným dechem, alespoň zcela určitě na irské straně.

Kvůli provozu washingtonských institucí vyrazil stále ještě nový irský premiér Micheál Martin za oceán už minulou středu. V předvečer setkání s Donaldem Trumpem se to na stránkách a webech irských médií hemžilo nervózními analýzami, jak by mohla schůzka a budoucnost země v trumpovském světě vypadat. Poníží americký prezident Martina podobně jako ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského? Nabito má celkem slušně.

Irská ekonomika totiž žije ve velké míře z vazeb na Spojené státy. Svá evropská sídla tu má řada amerických firem včetně technologických gigantů Apple, Alphabet, Meta nebo Microsoft, stejně jako farmaceutických společností. Díky vstřícnému přístupu k zahraničnímu kapitálu a vhodným jazykovým a jiným podmínkám si státní kasa přijde na slušné příjmy, díky kterým se jako jedna z mála zemí dnešního světa těší z přebytkového rozpočtu. Pokud by se americké firmy začaly vracet domů, byl by to pro hospodářství „smaragdového ostrova“ vážný problém.

Plány Donalda Trumpa zvyšovat cla na evropské zboží a přesvědčování amerických firem k působení na půdě USA Iry pochopitelně trápí. Není divu, že rozsáhlému portfoliu vicepremiéra a druhého nejdůležitějšího člena kabinetu stran Fianna Fáil a Fine Gael Simona Harrise, zahrnujícímu obranu i mezinárodní obchod, se přezdívá „ministerstvo pro Trumpa“.

Nechce ublížit. Ale…

Nebudu déle napínat. Taoiseach — jak se funkce oficiálně jmenuje — Micheál Martin setkání zvládl tak nějak na remízu. Což vlastně není v aktuálních kulisách nic potupného. Donald Trump se před kamerami dušoval že „Irsku nechce ublížit“. Ostatně jak sám nezapomněl připomenout, většina amerických Irů ho volila, a tak je potřeba postupovat citlivě, pokud si mají republikáni podporu udržet.

Ačkoli Trump na Irsko vyloženě neútočil — v podstatě to dělal oklikou přes kritiku Evropské unie a předchozích administrativ — jeho plány ostrovní ekonomice ublížit musí. Zmiňoval unikátní fakt, že Irsko má se Spojenými státy výrazně přebytkovou bilanci.

Trump se rozhovořil zejména o farmaceutických firmách, které už v devadesátých letech houfně opouštěly Ameriku a usídlovaly se v Irsku kvůli nízké korporátní dani. Pro Američany je to ošemetné, protože společnosti — alespoň papírově — vyrábějí v Irsku, platí tu daně, ale vydělávají na americkém trhu. Irové jsou prý chytří, ale Trump by to prý od tehdejších prezidentů nedovolil a nyní bude trvat na „férovosti“.

Micheál Martin podotkl, že irsko-americký obchod není zcela jednostranný. Například v Dublinu sídlící nízkonákladová aerolinka Ryanair a půjčovna letadel AirCap patří k největším zákazníkům Boeingu. Jinak ale především trpělivě naslouchal. „Martin, diplomatický veterán, strávil dlouhé chvíle v rozpačitém tichu s rukama pevně sevřenýma na stehnech a s úsměvem Mony Lisy na tváři,“ shrnuje irský korespondent magazínu Politico Shawn Pogatchnik.

Následně se objevili i kritici, kteří Martinovi vyčítají, že vůči Trumpovi nebyl více asertivní. Mnozí doufali, že nadnese například téma obrany Evropy nebo otázku Gazy a Trumpova absurdního plánu na její přeměnu na riviéru, protože uvnitř irské společnosti má Palestina velkou podporu. Tiskové konference v Bílém domě na druhou stranu mají tendenci dopadnout lépe, pokud hraje hlavní roli Trump.

Naivní závislost

Návštěva v Bílém domě však není největším problémem Irska. Pokud se nyní o Evropě říká, že zaspala, o Irsku to platí dvojnásob. Přestože výčet slabých míst je dlouhodobě známý, ale kvůli okolnostem nebylo nutné je akutně řešit. Nyní už na ně možná nebude čas.

Statistiky klamou. Irská ekonomika navzdory přebytkovému rozpočtu nefunguje úplně dobře. Podle dostupných informací platí tři čtvrtiny výběru korporátní daně americké nadnárodní firmy, z toho tři největší 40 procent.

„Žádná jiná země Evropské unie není tak beznadějně a naivně závislá na USA jako Irsko. Americký vliv na irskou ekonomiku je tak velký, že americký prezident Donald Trump může jedním škrtem pera okamžitě vyvolat rozpočtovou krizi v Dublinu. Bez nárazníkových příjmů z korporátních daní od amerických společností by Irsko od našeho posledního bankrotu v roce 2010 každoročně vykazovalo značný deficit,“ vysvětluje v komentáři pro Irish Times Eoin Drea Wilfried Martens, historik a analytik bruselského think-tanku Centre for European Studies.

Otevřenost zahraničním firmám irskou ekonomiku výrazně nastartovala, byla to dobrá strategie. Nicméně bylo chybou spoléhat se jen na ni. Každému muselo být jasné, že taková konstelace nemusí trvat věčně. Vybrané peníze měly být efektivně investovány — do infrastruktury, průmyslu, udržitelné energetiky, a to zejména větrných elektráren, do vzdělání, zdravotnictví nebo řešení krize bydlení. Irsko mělo být na okamžiky, jako je tento, připravené. Místo toho je místní hospodářství neefektivní, velké projekty se táhnou nebo vůbec nedotahují.

A nejde jenom o ekonomiku, ale také o bezpečnost a obranu. Irsko je v této oblasti značně bezzubé a Rusům se tu prý podařilo naverbovat i člena parlamentu. Republika není v NATO, na obranu v roce 2023 vydala zhruba 0,2 procenta HDP, nemá žádné stíhačky a ani pořádné námořnictvo. V případě napadení by Irové museli doufat, že se za ně postaví Američané nebo — vzhledem k historii paradoxně — Britové.

Pokud Donald Trump bude pokračovat ve své ničivé politice, velká část současného světa bude muset myslet a fungovat jinak. Irska se to týká velmi. Jeho pozice cestujícího bez lístku může být v novém trumpovském uspořádání neudržitelná. Irsko má novou vládu jen několik týdnů. Snad tedy mají ministři spoustu elánu do velkých reforem.