Téměř každý z nás měl během školní docházky zkušenosti se spolužákem, kterého je možné nejlépe popsat anglickým výrazem „bully“. Obvykle se jednalo o jedince, který oč méně vynikal inteligencí, o to více ostatní předčil fyzickou silou a sklony k násilí a nátlaku, což využíval k šikanování ostatních žáků.

Většina těchto násilnických chlapců — mezi dívkami se podobné typy vesměs nevyskytovaly — z toho později buď vyrostla, protože pochopila, že v dospělém světě si s ponižováním a šikanou jiných nevystačí, anebo skončila v kriminále.

Nastupující americký prezident Donald Trump je typický „bully“. Od jiných se liší tím, že nikdy nedospěl, protože s jinými lidmi mohl zásluhou bohatství svého otce jednat z pozice síly, nátlaku a ponižování i v dospělosti. Ve slonovinové věži se také utužoval jeho narcismus a nechuť jednat konsensuálně. Nikdy nemusel jednat demokraticky. Zůstal věrný autoritářství.

Nechme stranou otázku, do jak hluboce patologické společenské situace se Spojené státy propadly, když mohly tohoto v podstatě infantilního jedince s poruchami osobnostmi, jako jsou sklony k terorizování jiných a vypjatý narcismus, zvolit prezidentem. A nikoliv jen jednou, ale nyní už podruhé. Navíc s vědomím, že se na konci svého prvního mandátu pokusil fakticky o státní převrat, dodnes neuznal výsledky prezidentských voleb z roku 2020 a že čelil více než devadesáti obviněním ze spáchání trestných činů.

V jak zoufalé situaci se západní svět po zvolení tohoto infantilního „bully“ octnul, lze ilustrovat už tím, že řada západních expertů a politiků, kteří se označují za „realisty“, nás ujišťuje, že nejrůznější hrozby, výhrůžky a formy nátlaku, k nimž se Trump uchýlil ještě před nástupem do funkce, není třeba brát až tak vážně, protože je to vlastně jen tlučhuba.

Přitom to, že v čele západního světa stane — při výkonu svého druhého mandátu nyní už ničím nespoutaný — velkohubý chvástal s rozhledem přerostlého dítěte, který je spojen pupeční šňůrou s dalšími miliardáři, jimž je demokracie ukradená, je samo o sobě strašné. Ještě pořád je to ale lepší ze dvou možností. Tou horší je, že, jak varovali přední američtí politologové, Trump je prostě fašista, a nemalá část toho, co bude po nástupu funkce dělat, bude ovlivněná tímto jeho politickým ustrojením.

Nátlak a ponižování

Západní společenství demokracií fungovalo od druhé světové války na základě slušnosti a psaných i nepsaných pravidel respektu. Ve střetu s totalitními režimy přežilo, protože uvnitř tohoto společenství existovala vzájemná důvěra a podpora, vyjádřená vznikem organizací, jako je Severoatlantická aliance a Evropská unie.

Trump se toto společenství pokouší rozvrátit. Pokud to nedělá programově z důvodů, nad nimiž je možné jen spekulovat, činí tak v rámci své nacionalistické doktríny „Učiňme Ameriku opět velkou.“ Do „zlatého věku“ se má Amerika vrátit nikoliv spoluprací s ostatními západními zeměmi, ale s pomocí výhrůžek a nátlaku.

Na některé si chce Trump „posvítit“ tím, že uvalí vysoká cla na jejich zboží. Jiným vyhrožuje dokonce rovnou vojenskou akcí, pokud se nepodřídí jeho plánům.

Výhrůžky, že si vojenskou silou vezme zpět Panamský průplav, protože Panama prý znevýhodňuje americké civilní i vojenské lodě a protože průplav beztak vybudovaly USA, by bylo možné za jistých okolností ještě chápat jako snahu zabránit rostoucímu vlivu Číny, která, jak Trump tvrdí, průplav nyní fakticky kontroluje.

Odmítnutí vyloučit použití síly pro získání Grónska, které administrativně patří Dánsku, v případě že Grónsko nebude možné „po dobrém“ odkoupit, je ovšem zcela bezprecedentní. Dánsko je členská země NATO. Jakýkoliv pokus USA vzít si území, které spravuje, silou od jiné členské země NATO, by si v symbolické rovině nijak nezadalo s okupací Československa Sovětským svazem a dalšími čtyřmi zeměmi Varšavské smlouvy v roce 1968.

Trump vyvíjí nátlak i na doposud nejspolehlivějšího a zeměpisně nejbližšího spojence USA — Kanadu. Na nedávné tiskové konferenci mluvil o tom, že by se Kanada měla stát dalším státem USA, čímž by prý zmizela umělá hranice. A USA by tak prý nemusely kanadské hospodářství dotovat dvě stě miliardami dolarů ročně, o vojenské ochraně nemluvě. Nechme stranou, že částka, kterými prý USA doplácí na Kanadu v podobě nezávislého státu, je zcela smyšlená. Trump takto fantazíroval, aniž by se dopředu zeptal, co si o jeho představách myslí Kanada.

Tvrdí, že jak Grónsko, tak Panamský průplav, tak do jisté míry Kanadu, by prý Spojené státy měly získat z bezpečnostních důvodů. To zní dost podobně tomu, čím Vladimir Putin zdůvodňuje válku proti Ukrajině.

Je zde ale ještě jeden znepokojivý aspekt Trumpova chování. Ti, kdo ve škole potkali hochy, kteří šikanovali spolužáky, si nejspíš vzpomenou, že „bully“ si dovoluje jen na ty, nad nimiž cítí převahu. Pokud se vyskytne někdo silnější, sklapne podpatky.

I Trump si jako typický „bully“ dovoluje na slabší, ač to doposud byli spojenci USA. K putinovskému Rusku se chová uctivě a opatrně.

Grónsko by chtěl sebrat malému Dánsku, ale když ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov shodí ze stolu — téměř posměšně — Trumpův mírový plán, s jehož pomocí chtěl ukončit válku na Ukrajině hned po svém zvolení, mlčí. Anebo hůř: začne opakovat kremelskou propagandu, že Rusko bylo vyprovokováno k útoku na Ukrajinu proto, že Západ prý porušil slib nikdy Ukrajinu nepřijmout do NATO.

Budoucnost je nejasná

Evropští lídři jsou Trumpovým zvolením zjevně zaskočeni. Evropa není připravená na jeho snahy rozmělnit EU a oslabit NATO. Neví přesně, co by měla dělat, pokud zásadně omezí americkou pomoc Ukrajině.

A téměř nikdo také neví, jak čelit rozhlodávání liberální demokracie v Evropě, k němuž budou nyní přispívat sociální sítě vlastněné nejen Trumpovou pravou rukou Elonem Muskem, nejbohatším člověkem na planetě, ale i třeba miliardářem Markem Zuckerbergem, který po Trumpově vítězství poslušně „políbil prsten“ nového vůdce. Pak oznámil, že na svých sociálních sítích nebude regulovat obsah.

Musk využívá k útokům na liberální demokracie v Evropě kromě sociálních sítí i nejapné útoky na politické elity v největších evropských zemích a otevřeně podporuje evropské fašisty. K Trumpovi se připojili poslušně i další miliardáři, takže Evropa bude čelit téměř sjednocené frontě amerických oligarchů, z nichž málokterému leží na srdci osud liberální demokracie a doposud jakžtakž fungujícího mezinárodního pořádku.

Je pochopitelné, že evropští lídři se nejprve budou snažit zjistit, zda se s Trumpem nedá přeci jen nějak dohodnout. Pravdu mají ti, kdo tvrdí, že je třeba vyčkat až na Trumpův nástup do funkce za necelé dva týdny a jednat nikoliv na základě záplavy jeho velkohubých prohlášení v téměř dadaisticky působícím „volném toku myšlenek“ a sebechvály na tiskových konferencích před inaugurací.

Zároveň je ale bohužel jasné, že mnohé z toho, co Trump na těchto tiskových konferencích vyhlašuje, hodlá po inauguraci začít plnit. Evropská unie jako celek i její členské státy tak mají před sebou velká rozhodnutí.

Kupříkladu: budou mlčet, pokud Trump skutečně rozpoutá konflikt ve věci Grónska, anebo se Trumpovi postaví a zastanou se svého evropského spojence, Dánska?

Anebo: nechají evropští politici na „holičkách“ německé a britské vládní politiky, na které neomaleně útočí Trumpův spojenec Musk? Postaví se EU nějak k Muskově otevřené podpoře evropských fašistů?

A co sociální platformy, nyní zcela zbavené regulace? Vrátí se EU ke své politice, že na sociálních sítích by nemělo být vše dovoleno, zejména ne šíření rasismu, antisemitismu a nenávisti? Anebo se smíří s tím, že američtí miliardáři nyní dovolili, aby platformy, které vlastní, mohly s pomocí nejrůznějších algoritmů pod záminkou absolutní svobody v podstatě ničit zbytky liberální demokracie?

A nejzásadnější otázka ze všech: Co udělá Evropská uniea v případě, že Trump zásadně omezí pomoc Ukrajině? Nabídne alternativu, anebo nechá Ukrajinu vykrvácet?

Odpovědi budeme znát brzy.