Večer v pondělí našeho času složil Donald Trump ve Washingtonu prezidentský slib. Oficiálně tak začal jeho druhý mandát prezidenta USA. Co od něj čekat obecně zde přibližovali již například Jiří Pehe, Jan Tomasz Gross, bratři Bittnerové, George Monbiot nebo Jakub Patočka. Zbývá však ještě doplnit konkrétní očekávání — zásadní proměnné, jejichž naplňování bude teď záhodno pozorně sledovat.

Předně a především — je zde otázka konkrétních politik. Podobně jako před svým prvním obdobím dal i teď Donald Trump před volbami řadu konkrétních, často dost bombastických slibů. V pondělním inauguračním projevu se přitom nedržel nijak zpátky. Z proslulých slibů chybělo snad jen ukončení války na Ukrajině do čtyřiadvaceti hodin.

Bude nicméně potřeba začít oddělovat, co jsou jen gesta a show, co má primárně sloužit k politickým účelům, co je kulturně-hodnotová válka a co upřímně míněná hluboká reforma — byť třeba v důsledku devastační.

Příkladně: prvotní politickou iniciativou staronového prezidenta bude dle inaugurační řeči tažení proti určité části přistěhovalců z Latinské Ameriky, navíc doprovázené opevněním mexické hranice a konfrontací s mexickými narkogangy. Jak prakticky ale bude toto vše probíhat?

Trump mluvil v projevu o „promptním odeslání milionů (!) vetřelých kriminálníků zpět, odkud přišli“. V minulosti také zmiňoval nutnost mexické kartely bombardovat. Nyní dekretem vyhlašuje na hranici mimořádný stav, což cosi indikuje. Dobře však víme, jak skončil před čtyřmi lety jeho minulý volební hit „postavit na hranici největší zeď, jakou svět kdy viděl, a donutit Mexiko za ni zaplatit“.

Podobně splasknout, anebo se naopak vyhrotit, mohou jeho aktuální nápady na anektování Panamského kanálu, což při inauguraci také znovu zmínil s tím, že jej nenechá Číně, na připojení Grónska či části Kanady. Trump slíbil Američanům v pondělí přímo i „územní expanzi“, což zní při poslední zkušenosti s podobnými spády Ruska děsuplně.

Za druhé — panoramatické změny. Vedle imigrační reformy, již bude zřejmě tvořit řada různých politik, slíbil Donald Trump před volbami ještě čtyři další velké panoramatické změny (když tedy odpočteme přestavbu školství a zdravotnictví, o nichž mluví jen velmi obecně):

• znovuvybudování amerického výrobního průmyslu do čtyř let provázané se zaváděním dovozních tarifů a masivními investicemi i budováním nových měst,
• rychlé snížení životních nákladů všem Američanům, a to zrušením většiny ekologických regulací v energetice a boomem ve znovuvyužívání fosilních zdrojů,
• strukturální změnu fungování státu, jež je dnes podle něj — a také podle většiny Američanů — poznamenáno systémovou korupcí establishmentu a přemírou regulací,
• návrat k tradičním hodnotám, zrušení všech forem progresivistické cenzury a konec podpory diverzity.

Logika fungování USA i pondělní inaugurační řeč naznačují, že vskutku z gruntu bude novým prezidentem přistoupeno zejména k antiekologické politice. V komplexní revizi regulací a znovuvybudování hospodářství však mají své zájmy Trumpovi oddaní technologičtí magnáti a kulturní změny žádá Trumpova základna.

Sledujme tedy, kde nakonec v USA nastane ta opravdová revoluce, nastane-li kde. Kapitolou samou pro sebe bude mediální pokrytí podstupovaných proměn, zejména na platformách, jež vlastní zaangažovaní miliardáři.

Za třetí — chování Trumpa a lidí okolo něj. Trump ve svém prvním období působil střídavě jako chaot, diletant, alfa samec a bavič, avšak vždy obklopený klasickou republikánskou elitou. Nyní je před osmdesátkou, v jeho vnitřním kruhu jsou republikánské elity v menšině a kolem něj stojí zejména příslušníci tří skupin: jeho širší rodiny, tvůrci jeho osobního kultu a techno-oligarchové. Co to bude znamenat pro politiku a fungování moci v USA obecně?

Nastupující Trumpův kabinet je přepestrý. Vedle spojence techno-magnátů a republikána nového typu viceprezidenta Vance v něm zasedá například klasický jestřábí neokonzervativec Marco Rubio jako ministr zahraničí. Ministerstvo zdravotnictví vede bojovník s korporacemi, antivaxer a šiřitel konspiračních teorií Robert F. Kennedy a ministerstvo financí naopak Scott K. H. Bessent přímo z Wall Streetu, jenž dříve pracoval pro Sorose.

Jak bude fungovat takovýto kolektiv? Jak dlouhou vydrží? A bude mít vůbec zásadnější vliv, nebo se vše bude rozhodovat v Trumpově vnitřním kruhu? Nejen v USA od léta mnozí naznačují, že největší moc budou ve svých rukou držet postavy jako Elon Musk. Zajímavé bude i sledovat, jak konkrétně se jim teď bude Donald Trump odvděčovat.

A konečně za čtvrté — jak se bude formovat opozice. Dnešní pohled na protitrumpovský tábor v nejvyšší politice je tristní. Většina elity demokratů chce pokračovat v politice jako doposud. Zastánci změn jsou vyčerpaní. U republikánů se staví proti Trumpovi jen zcela okrajové skupiny a jednotlivci a jak naznačila slyšení Trumpových ministrů v Senátu, tento trend bude určitě ještě nějakou dobu pokračovat.

Vzejde tak nová opozice zdola? Půjde o radikální hnutí, nebo alternativu ze středu? Bude se formovat na úrovni jednotlivých států USA — asi těch tradičně demokratických —, nebo půjde o celoamerickou záležitost? A jakou reakci vyvolá rušení podpůrných opatření na snižování nerovností a jakou antiekologická politika? I to jsou záležitosti, které si zaslouží nyní bedlivě sledovat.