V nové Evropské komisi, která začne úřadovat 1. prosince, i v novém Evropském parlamentu sice dominují politické síly hájící liberální demokracii a právní stát. Už krátce po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu 20. ledna příštího roku však budou evropské instituce i politici v členských zemích EU vystaveni těžkým zkouškám.

Trump se ve vztahu k EU zcela jistě vrátí k „bilateralizaci“ vztahů s evropskými zeměmi. Tedy k politice, kterou se pokoušel praktikovat už během svého prvního prezidentského mandátu. Považuje totiž EU jako celek za silného ekonomického konkurenta USA, který stojí v cestě jeho snahám „udělat Ameriku opět velkou“. Bude proto upřednostňovat právě vztahy s jednotlivými evropskými zeměmi, které bude přesvědčovat, že se jim v určitých oblastech vyplatí nadřadit vztahy s USA těm se zbytkem EU.

A jelikož je bezpečnostní architektura Evropy založena už od 2. světové války na silné roli USA, bude mít Trump v rukou silné páky přinejmenším v oblasti bezpečnosti. Druhou klíčovou oblastí tak budou vztahy s Čínou. V nich bude Trump stavět evropské země před dilema, zda jsou v jeho případné obchodní válce s Čínou na straně USA, anebo naopak spíše Číny.

Pro EU bude těžké na tento tlak reagovat jednotně, s čímž bude Trumpova administrativa v uskutečňování agendy MAGA (Udělejme Ameriku opět velkou) samozřejmě pracovat. Evropské země, které se v případné konfrontaci s Čínou připojí k USA, mohou být různými způsoby odměňovány, a ty ostatní naopak různými způsoby ekonomicky „trestány“.

Totéž se může stát ve vztahu k agresi Ruska na Ukrajině. Pokud se Trump rozhodne pro mnichovanské řešení konfliktu ve prospěch Ruska a na úkor Ukrajiny, je jisté, že s tím bude mít řada evropských zemí potíž. Některé, jako jsou Maďarsko a Slovensko, ovšem už teď takovému řešení tleskají, a Trumpova administrativa se může pokoušet s pomocí politiky „cukru a biče“ v bezpečnostní oblasti, v níž, jak už bylo řečeno, má silné páky, nutit k přijetí takového řešení i ostatní země.

Obchodní válka s Evropou

Trump také může, jak ostatně naznačuje, vyvolat obchodní válku nejen s Čínou a sousedy USA na severoamerickém kontinentu, ale i s Evropou. Když před několika dny oznámil, že uvalí cla ve výši 25 % na veškeré zboží dovážené z Kanady a Mexika, byli jsme svědky dvou zcela odlišných reakcí.

Zatímco kanadský premiér Justin Trudeau oznámil, že Kanada je připravená o Trumpových požadavcích vyjednávat, aby případné uvalení cel odvrátila, mexická prezidentka Claudie Sheinbaumová vydala prohlášení, v němž hrozí, že Mexiko uvalí stejná cla na zboží z USA. Vezmeme-li v úvahu, že americké firmy exportují do Mexika zboží v hodnotě téměř 400 miliard dolarů ročně, mohla by obchodní válka s Mexikem Trumpa citelně bolet.

Pokud Trump uvalí cla na evropské zboží, bude pro něj zásadní, aby EU nereagovala jednotně, a už vůbec ne jako Mexiko. Má přitom nemalou šanci být úspěšný, pokud evropské země začnou vyjednávat s USA o odpuštění sankcí nebo jejich změkčení bilaterálně. Netřeba dodávat, že v EU mohou snahy jednotlivých zemí vyjednat si v obchodu s USA příznivější podmínky mít bez nadsázky rozkladné účinky.

Trump bude možnost uvalení cel na evropské zboží využívat i k nátlaku na Brusel, aby EU podpořila USA v případné obchodní válce s Čínou. Jelikož různé evropské země s Čínou obchodují s různou intenzitou a velké firmy z těchto zemí v Číně podnikají, bude mít i v tomto případě Trumpova administrativa dost možností, jak uplatňovat politiku principu „rozděl a panuj“.

Rozvracení liberální demokracie