↗

Fialova pozice je oslabená i tím, že po odchodu Pirátů se rovnováha ve vládě vychýlila od jeho ODS směrem k hnutí STAN. To má nyní stejný počet ministerstev jako ODS, a navíc jeho nominant Jozef Síkela bude mít na starost relativně významné portfolio v nové Evropské komisi. Foto FB Úřad vlády ČR

Odchod Pirátů z vládní koalice by teoreticky měl pomoci vládě k tomu, aby vypadala kompaktnější. Skládá se totiž nyní jen ze stran stojících napravo od politického středu. Fialův kabinet však navzdory tomu čelí několika zásadním výzvám, jež rozhodně nebude snadné překonat.

Kroky vládní koalice se nyní mohou paradoxně jevit ještě jako více rozporuplné. Po odchodu Pirátů do opozice bude vláda nevyhnutelně vystavena opoziční kritice „zleva“. A kritiku Pirátů nebude moci odmítat s tím, že jde o útoky nesystémových populistických stran.

Zároveň na politickou scénu zřejmě brzy vstoupí nepříjemný kritik stojící „napravo“ od vládní koalice v podobě nové strany Miroslava Kalouska. Ten vládu už nyní kritizuje za obří rozpočtové deficity.

Piráti mohou „zleva“ poukazovat na to, že vláda navzdory své neschopnosti výrazně snížit rozpočtové deficity utrácí peníze získané na dluh často zřetelně asociálním způsobem. Pokud z rozpočtu na příští rok zmizí miliardy, které si před svým odchodem z vlády vymohli na podporu dostupného bydlení, budou mít Piráti silné téma.

Kalousek vládu kritizuje z pozic, které bychom mohli označit jako autenticky konzervativní. Vláda má podle něj dělat vše pro to, aby rozpočtové deficity snížila, a to i za cenu škrtů a zeštíhlování státu. V podobě své současné politiky vláda vlastně ale jen pokračuje v levicovém populismu, který praktikoval před minulými volbami Andrej Babiš (ANO).

Pravdou je, že rétorickou „pravicovost“ vládní koalice, zejména stran koalice SPOLU v čele s občanskými demokraty, značně problematizuje zjevná schizofrenie ve vládním počínání. Ve shodě s postuláty zděděnými ještě z dob, kdy byl na pravici v módě ekonomický neoliberalismus, vládní koalice odmítá zvýšit nejen daně z příjmu, ale i daně firemní.

Od zrušení takzvané superhrubé mzdy tak státní rozpočet přichází o více než sto miliard korun ročně, kterýžto výpadek není dostatečně kompenzován jinými daněmi. Vláda sice některé nové poplatky zavedla, v konečném výsledku ale nadále vydává mnohem více, než jaké jsou její příjmy.