Odchod Pirátů z vládní koalice by teoreticky měl pomoci vládě k tomu, aby vypadala kompaktnější. Skládá se totiž nyní jen ze stran stojících napravo od politického středu. Fialův kabinet však navzdory tomu čelí několika zásadním výzvám, jež rozhodně nebude snadné překonat.

Kroky vládní koalice se nyní mohou paradoxně jevit ještě jako více rozporuplné. Po odchodu Pirátů do opozice bude vláda nevyhnutelně vystavena opoziční kritice „zleva“. A kritiku Pirátů nebude moci odmítat s tím, že jde o útoky nesystémových populistických stran.

Zároveň na politickou scénu zřejmě brzy vstoupí nepříjemný kritik stojící „napravo“ od vládní koalice v podobě nové strany Miroslava Kalouska. Ten vládu už nyní kritizuje za obří rozpočtové deficity.

Piráti mohou „zleva“ poukazovat na to, že vláda navzdory své neschopnosti výrazně snížit rozpočtové deficity utrácí peníze získané na dluh často zřetelně asociálním způsobem. Pokud z rozpočtu na příští rok zmizí miliardy, které si před svým odchodem z vlády vymohli na podporu dostupného bydlení, budou mít Piráti silné téma.

Kalousek vládu kritizuje z pozic, které bychom mohli označit jako autenticky konzervativní. Vláda má podle něj dělat vše pro to, aby rozpočtové deficity snížila, a to i za cenu škrtů a zeštíhlování státu. V podobě své současné politiky vláda vlastně ale jen pokračuje v levicovém populismu, který praktikoval před minulými volbami Andrej Babiš (ANO).

Pravdou je, že rétorickou „pravicovost“ vládní koalice, zejména stran koalice SPOLU v čele s občanskými demokraty, značně problematizuje zjevná schizofrenie ve vládním počínání. Ve shodě s postuláty zděděnými ještě z dob, kdy byl na pravici v módě ekonomický neoliberalismus, vládní koalice odmítá zvýšit nejen daně z příjmu, ale i daně firemní.

Od zrušení takzvané superhrubé mzdy tak státní rozpočet přichází o více než sto miliard korun ročně, kterýžto výpadek není dostatečně kompenzován jinými daněmi. Vláda sice některé nové poplatky zavedla, v konečném výsledku ale nadále vydává mnohem více, než jaké jsou její příjmy.

Obří rozpočtové deficity by mohly být sníženy, kdyby se vláda odhodlala k zásadním reformám v podobě snížení mandatorních výdajů státu. Nic takového se však neděje. Konsolidační balíček, přijatý s velkým humbukem vloni, státnímu rozpočtu příliš nepomohl a země se pod vedením údajně pravicové vlády dál výrazně zadlužuje.

Slabé vedení

Vládní čtyřkoalice by možná mohla některé své kroky obhájit, kdyby je dokázala srozumitelně vysvětlovat. Jenže premiér Petr Fiala (ODS), který se osvědčil v zahraniční politice, zejména po vypuknutí války na Ukrajině, je až pozoruhodně slabý v politice domácí.

Fialu v posledních týdnech dál poškodil způsob, jakým jednal při vynuceném odchodu předsedy Pirátské strany Ivana Bartoše z vlády. Je možné, že se v podobě tohoto gesta snažil ukázat „leadership“, ve veřejnosti z jeho postupu ale zůstaly spíše pachuť a nezodpovězené otázky.

Jednal Fiala o své vůli nebo byl k vyhazovu Bartoše donucen vnitřní opozicí v ODS? A když už se rozhodl Bartoše z vlády odvolat, proč tak učinil několik hodin poté, co se s ním sešel, přičemž výstup z tohoto jednání byl, že Piráti ve vládě budou pokračovat?

Nejasnosti dál panují také okolo samotných důvodů pro vynucený odchod Bartoše. Někteří politici a experti argumentují, že se Bartoš v digitalizaci stavebního řízení sice dopustil chyb, ale že celý projekt bylo možné „opravit“. Fiala a jeho ODS ovšem digitalizaci rozjetou Bartošem okamžitě odepsali jako údajně „nezachranitelnou“.

Stavební řízení se má na několik let vrátit k „papírové“ podobě a na celý projekt bude vypsáno nové výběrové řízení. Tento postup ovšem jen posiluje spekulace, že za vyhazovem Bartoše z vlády byly tlaky podnikatelských kruhů, které Bartoš ze svého digitalizačního projektu vyloučil.

Fiala každopádně z této politické šarvátky nevyšel jako vítěz, což bude komplikovat jeho působení v čele vlády v příštích měsících. Vládní koalice přitom potřebuje nikoliv jen přežívat, ale nabídnout veřejnosti něco, co odvrátí její porážku ve sněmovních volbách v příštím roce.

Fialova pozice je oslabená i tím, že po odchodu Pirátů se rovnováha ve vládě vychýlila od jeho ODS směrem k hnutí STAN. To má nyní stejný počet ministerstev jako ODS, a navíc jeho nominant Jozef Síkela bude mít na starost relativně významné portfolio v nové Evropské komisi.

Poslední průzkumy stranických preferencí naznačují, že hnutí STAN posiluje, zatímco ODS slábne. Nejnovější analýza agentury Median dokonce ukazuje, že liberální strany, které utvořily pro volby v roce 2021 koalici PirStan, mají nyní po dlouhé době společně větší podporu než konzervativní strany koalice SPOLU.

Na obzoru nestabilita

Vládní koalice by samozřejmě s většinou 104 poslanců, kterou v Poslanecké sněmovně má i po odchodu Pirátů, mohla pohodlně dovládnout. Hrozby, které se zjevují na obzoru, jsou však neodvratné.

Začít lze zmíněnou Kalouskovou stranou. Pokud skutečně vznikne, lze předpokládat, že ke Kalouskovi přeběhne několik poslanců TOP 09, možná i lidovců, jejichž strana se bez přehánění potápí. Byl-li by počet přeběhlíků vyšší než čtyři, vláda se může ze dne na den stát menšinovým projektem.

Pokud měl Fiala v plánu, že se ještě pokusí o nějakou politickou ofenzivu, která by odvrátila nyní téměř jistou porážku od hnutí ANO, menšinový status vlády by takovou iniciativu značně zkomplikoval.

Druhou hrozbou je sám osud koalice SPOLU. V ODS sílí tlaky na ukončení této spolupráce. Obě menší strany koalice se staly faktickými přívěsky ODS. Úspěch ODS v krajských volbách na jihu Čech posílil jejího lídra Martina Kubu, který argumentuje, že by ODS měla do voleb jít samostatně. Významně tím oslabily postoje těch, kteří tvrdí, že SPOLU je nadále životaschopný a pro ODS přínosný projekt.

Je skoro jisté, že v ODS dojde přinejmenším k pokusu tento spor o další směřování vyřešit. A pozice Petra Fialy, který je s koalici SPOLU spojen pupeční šňůrou, se může otřásat.

Hrozbou pro vládní koalici jsou však i někteří politici ODS, kteří začínají otevřeně hájit možnou spolupráci s hnutím ANO po příštích volbách. S tím, jak se budou blížit volby, bude nejspíš tento proud v ODS sílit, pokud straně nezačnou výrazně růst preference.

Zastánci spolupráce s ANO se přitom mohou ohánět „záchranou demokracie“. Jinými slovy, ODS by dle nich měla jít do vlády s ANO už proto, aby odvrátila možnou koalici ANO s SPD či jinými krajně pravicovými subjekty.

Pokud by ODS projekt SPOLU „odpískala“, je téměř jisté, že z Poslanecké sněmovny zmizí lidovci. A pokud by zároveň vznikla i nová strana Miroslava Kalouska, zmizí i TOP 09.

Vezmeme-li v úvahu posilování postkomunistické levice, některých nacionálně populistických stran, a ne zcela nepravděpodobné „zmrtvýchvstání“ Pirátů doprovozené posilováním hnutí STAN, může za rok před volbami vypadat politické spektrum u nás o dost jinak než nyní. A rozhodně není jisté, že Fialova vláda v této konstelaci svůj mandát dokončí.