Co se povedlo a nepovedlo vládě Petra Fialy? Zjednodušeně řečeno: výmluvnou odpovědí je už skutečnost, že způsob vládnutí koaliční vlády Petra Fialy povede zřejmě k drtivému volebnímu vítězství všehoschopného populisty a jeho strany ANO, nabité velmi obskurními kádry. A to i navzdory vcelku nedávné zkušenosti s jeho chaotickým vládnutím, které zapříčinilo tisícovky mrtvých a vyvolalo jednu z největších ekonomických krizí, doprovázenou druhou největší inflací v Evropské unii. Navíc můžeme očekávat „prémii“ ve formě velmi problematické povolební koalice.

Ale to by byla politická zkratka a post leda na Facebook nebo Instagram, který by současnou situaci nejen nevyřešil, ale ani objektivně nepopsal. A objektivní, kritická analýza je to, co dnes v politice chybí.

Kontinuita mezi Babišovou a Fialovou vládou

Základním problémem vlády Petra Fialy je vcelku prostý fakt, že přes všechna ujištění, že bude vládnout jinak než Andrej Babiš, ve své podstatě navázala na jeho velmi chaotický způsob vládnutí, snad s výjimkou — a to není málo — obnovení důrazu na euroatlantickou orientaci zahraniční politiky a omezování ruského vlivu. Byť v oblasti vypořádání se s ruskou pátou kolonou a praním jejích špinavých peněz měl a mohl nepochybně učinit podstatně více.

Bezbřehý populismus ANO nahradil Fiala pouze populismem konzervativnějšího ražení a nadále pokračoval ve způsobu vládnutí, který vedl k dalšímu štěpení společnosti, politickou scénu nevyjímaje.

Nenapravil — a ani nemohl — zásadní ekonomická selhání Babišovy vlády, na kterých se ostatně ODS pod jeho vedením aktivně podílela. Především jde o zásadní problémy způsobené deficity státního rozpočtu, které mají svoji příčinu na příjmové stránce. Jde zejména o zrušení superhrubé mzdy, jež společně prosadili ještě za panování minulé vlády.

Místo potřebné spravedlivé daňové reformy, změny daňového mixu a snížení zatížení práce zvolil Fiala cestu částečných populistických daňových tanečků a nekoncepčních škrtů, které namísto řešení jenom přinesly problémy další.

Kupení nesystémových opatření a pseudoopatření, absence realistických a dlouhodobě stabilních řešení a naopak preference krátkodobých pozitivních politicko-marketingových dopadů — to je kritérium, které by mělo oddělit politikáře od skutečných politiků nebo dokonce státníků.

Ale na obranu politiků je nutno říct, že se přizpůsobují poptávce veřejnosti, které současné dopaminové „panem et circenes“ na sociálních sítích zjevně vyhovuje.

I s respektem k faktu, že základ inflačních problémů naší ekonomiky položil Babiš, nelze v tomto Fialově vládě vystavit pozitivní hodnocení. Neschopnost více zdanit a regulovat oligopoly a problematické výsledky daně z neočekávaných zisků (tzv. windfall tax) to jenom podtrhují.

V energetické krizi hodila vláda občany přes palubu

Stav, který na příjmové stránce rozpočtu ODS ve spolupráci s ANO nastolily, pak zásadním způsobem omezil možnosti řešit problémy v sociální oblasti a ve školství, stejně jako otázku cen energií, které se vinou multiplikačního efektu „propsaly“ jak do dalších inflačních tlaků, tak do problémů v konkurenceschopnosti firemního sektoru.