Petr Fiala promarnil svůj mandát a jednoznačnou sněmovní většinu symbolickými gesty, neprovedl důležité reformy a končí jako neúspěšný premiér. Neprovedl deagrofertizaci, proklamovaná očista a profesionalizace státní správy selhala. Fiala svou politickou neschopností nyní předává Babišovi zemi zpět na zlatém podnose, a naopak některými nedomyšlenými změnami umožní ještě snazší „agrofertizaci 2.0“. K tomu je třeba připočíst kauzy jako Bitcoin, kampelička Podnikatelská družstevní záložna nebo Dozimetr a je zřejmé, proč současná garnitura končí.

Nesnadná deagrofertizace

Fialova vláda měla mimořádně náročný úkol — provést deagrofertizaci českého státu, a to vedle své běžné exekutivní agendy. Přesně této prioritě dali lidé hlasy ve volbách 2021, aby to SPOLU a Piráti a Starostové udělali. Primárně to znamenalo promyšleně odstranit účelově dosazené osoby z klíčových pozic — na ministerstvech, ve státních fondech, firmách, regulačních orgánech či policii a dotačních orgánech — od klíčových penězovodů.

Zároveň měla Fialova vláda prosadit systémové změny, které vrátí státní správě kulturu dodržování zákonů, pravidel a hájení veřejného zájmu namísto zájmů jediného finančního holdingu a jeho vlastníka.

Po nástupu kabinet Spolu a Pirátů a Starostů o této potřebě sice hodně mluvil, ale důsledná personální obměna se fakticky nekonala. Neobjevila se žádná strategie, žádná právní litigace neboli soudní řízení, žádný ostrý řez, prostě nic. Vláda jen obsadila některé pozice svými lidmi, doplnila hromadu politických náměstků, do pozic se dostali přímo i lobbisté — jako Filip Benda na ministerstvo financí či Edvard Kožušník na ministerstvo průmyslu a obchodu.

Současně Fialova vláda ponechala ve výkonných funkcích řadu představitelů z předchozí éry. Mnohým z nich často stačilo pár lichotivých slov či zdání profesionality a nový ministr nabyl dojmu, že má po boku spolehlivého odborníka, kterého nutně potřebuje udržet.

Tento přístup byl navíc umocněn velmi nepřipraveným nástupem ministrů na jednotlivé resorty — postrádali domyšlenou a ucelenou strategii. Vše se dělalo za pochodu, amatérským způsobem. Teprve po několika letech se v prostředí svých úřadů zorientovali, ale v té chvíli se jejich mandát již chýlil ke konci.

Důsledek je zřejmý: skutečné mocenské řízení v řadě oblastí zůstává v rukou lidí spojených s předchozím systémem, zatímco nová politická reprezentace ztrácí vliv a tahá za kratší konec. Deklarovaná očista státní správy se tak ve výsledku nekonala. Stará „Babišova“ garda si vybudovala mechanismy, jak politiky paralyzovat nebo ohrozit.

Úřední insideři popisují personální struktury, které umožňují „zatáhnout za páku“ ve chvíli, kdy se ministr znelíbí. Některé aparáty tak fungují spíše proti svým politickým šéfům než pro jejich podporu. Ministerstvo financí je v tomto ohledu zvláštní kapitolou, je vysoce odolné vůči změnám a schopné v nezměněné podobě přežít téměř každého ministra.

Ministr Výborný a vymáhání neoprávněně vyplacených dotací

Výmluvným příkladem je postoj předsedy KDU-ČSL a ministra zemědělství Marka Výborného při vymáhání neoprávněně vyplacených dotací holdingu Agrofert. Právě jeho resort má v této věci největší pravomoci, i když odpovědnost nesou i další ministerstva a dotační instituce. A těch je v českém prostředí skutečně mnoho — jen v oblasti evropských fondů bylo podle Nejvyššího kontrolního úřadu proplaceno přes 170 tisíc projektů spravovaných 221 různými subjekty. Není tedy divu, že tento rozbujelý systém nahrává zasvěceným insiderům a vytváří prostředí, v němž se běžná veřejnost orientuje jen stěží.

Ale zpět k ministrovi Výbornému a jeho oznámení o zahájení vymáhání neoprávněných dotací, které působí spíše jako alibi na poslední chvíli. Dva měsíce před volbami pod tlakem prohlásil, že dosud nemohl jednat, avšak nyní skutečně dává pokyn k zahájení vymáhání. O několik dní později však dotační úřady spadající pod ministerstvo zemědělství oznámily, že postup není zdaleka jistý a že samy k vymáhání nepřistupují. Lze to číst dvojím způsobem: buď ministr veřejnost vědomě klame, nebo jeho autorita nad resortem už zcela vyprchala a úředníci se spíše orientují na to, kdo přijde po něm.

Agrofertizace 2.0: tentokrát bez odporu

Co nás tedy čeká? Odpověď se samozřejmě odvine od výsledku voleb. Pokud se Andrej Babiš vrátí do čela vlády, lze očekávat, že jeho instinkt zůstane stejný — obsadit klíčové „penězovody“ svými lidmi. Tentokrát však bude poučen předchozí zkušeností, a protože se rychle učí, lze předpokládat systematičtější postup.

Navíc se mezitím proměnilo prostředí: pro řadu pragmaticky uvažujících úředníků a manažerů státní správy se hnutí ANO stalo etablovanou silou, kterou považují za běžnou součást politického mainstreamu. Tito lidé proto nebudou mít problém s ním spolupracovat — motivuje je především vlastní kariéra. Většina zaměstnanců ministerstev, diplomatických služeb, státních firem, dozorových institucí či bezpečnostních složek se jednoduše přizpůsobí.

Paradox reformy služebního zákona

Novela služebního zákona, kterou připravilo ministerstvo vnitra a parlament schválil v roce 2024, byla prezentovaná jako nástroj k odstranění systémových slabin státní správy její flexibilizace. Zjednodušení nástupu nových lidí i odchodu těch starších má svou logiku a v prostředí běžného střídání vlád by mohlo fungovat přirozeně. Otázkou však je, zda nás nyní čeká skutečně standardní výměna politických garnitur.

V případě návratu Andreje Babiše a jeho týmu se totiž hrozí, že novela spíše usnadní cílené personální čistky a povede k dalšímu prohloubení „agrofertizace“ státní správy. Pro odstranění nepohodlných lidí z klíčových funkcí a nastavení následných konkurzů ve prospěch předem vybraných kandidátů budou mít noví vládci mnohem snazší podmínky. To je bohužel reálný důsledek politiky premiéra Fialy a ministra vnitra Rakušana v oblasti státní správy.