↗

Jednoznačná většina, jakou má v Maďarsku Orbán, či jednotná menšinová vláda je Babišovým snem. Umožnila by mu totiž konsolidovat moc pod jednou značkou a na klíčové ministerstva dosadit profesionály, kteří chápou fungování státního aparátu a ví jak jej proměnit v nástroj zisku pro holding Agrofert. Foto FB Andrej Babiš

V mém okolí se objevuje argument, že samostatná vláda Babiše je lepší než koalice s krajní pravicí. Konsolidovaná a akceschopná moc v rukou nahnědlého oligarchy je však větším rizikem než spolupráce s egoistickými chaoty.

„Budu volit Babiše, protože když bude dostatečně silný, nebude muset ANO brát do vlády SPD, Stačilo! nebo Motoristy. Babišova osobní vláda je lepší než koalice s krajní pravicí.“ Takový argument jsem v posledních týdnech několikrát slyšel od lidí, kterých si nesmírně vážím. Ačkoliv jej lze pochopit jako výraz znechucení nad zoufalou politickou situací, postrádá racionální jádro a v konečném důsledku se otočí proti lidem, kteří tímto směrem přemýšlí.

Tato myšlenka je založena především na představě, že Babiše „už trochu známe“ — že jsme ho jednou přežili a že ve skutečnosti nemá vlastní reálný program, ten mu většinou dodávají jeho koaliční partneři. Nejvíc tento argument připomíná chlácholení amerických liberálů, kteří podobné věci tvrdili po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Dnes vidíme, jak zásadně se mýlili.

Problém je v tom, že doba i Babiš jsou už dávno jinde. Nejlépe tento posun ilustruje fakt, že zatímco v prvním volebním období byla strana ANO v Evropském parlamentu součástí frakce liberálů, v mezičase se podílela na koordinaci proruské krajní pravice do frakce Patrioti pro Evropu. Na tiskové konferenci tehdy Babiš oznamoval vznik nové frakce společně s maďarským premiérem Orbánem a krajně pravicovým rakouským ministrem Hickelem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Do společné frakce pak přizvali výkvět evropské fašizující pravice: portugalskou Chegu, španělský VOX, nizozemskou Stranu pro svobodu či francouzské Národní sdružení Marine Le Penové. To je úroveň, na které dnes v Evropě Babiš operuje. Nezapomínejme na to jen proto, že v domácí konfrontaci se Sterzikem a Konečnou ze Stačilo!, Macinkou a Turkem z Motoristů či Okamurou z SPD dnes může působit jako ten „slušnější“.

Ostatně z kampaně v posledních dnech je cítit, že Babiš se strategicky snaží vykreslovat jako pro mainstream přijatelnější, státotvorný kandidát, který nechce měnit systém ani vystupovat z Evropské unie a NATO. Lze mu to věřit, jelikož jeho zemědělský byznys stojí na evropských dotacích a schopnosti současný systém využívat. Všechny ostatní aspekty krajní pravice si však ANO zachovává a rozvíjí. A na rozdíl od krajní pravice, jejíž schopnost prosazovat své cíle v politice je sporná, je Babiš dokáže dotáhnout do konce.

ANO schopné samostatně sestavit většinu, nebo vládnoucí v menšině s podporou některé z výše zmíněných stran, představuje extrémní riziko. Umím si dobře představit, že v koalici s egoistickými chaoty typu Sterzika nebo Macinky by Babišova vláda ztratila akceschopnost, podobně jako tomu zpočátku bylo na Slovensku, kde nesourodá Slovenská národná strana, poskládaná z tamní dezinformační scény, vnášela do Ficovy vlády mnohdy až komický chaos.

Jednoznačná většina, jakou má v Maďarsku Orbán, či jednotná menšinová vláda je Babišovým snem. Umožnila by mu totiž konsolidovat moc pod jednou značkou a na klíčové ministerstva dosadit profesionály, kteří chápou fungování státního aparátu a ví jak jej proměnit v nástroj zisku pro holding Agrofert.

Není divu, že nejžhavější kandidátkou na ministryni životního prostředí za ANO má být Berenika Peštová a jako o budoucím ministrovi zemědělství se mluví o bývalém europoslanci Martinovi Hlaváčkovi. Jména, která vám asi nic neříkají, patří lidem, kteří se ve státních strukturách pohybují dlouhodobě. Jsou to profesionálové, kteří chápou, jak funguje moc a jak co nejefektivněji využít státní aparát v prospěch holdingu Agrofert. Z hlediska správy moci a uchopení státu je dnes Babiš připravený mnohem lépe než kdy dřív.

I zde lze hledat paralelu ve Spojených státech amerických, kde Trump ve svém prvním volebním období nedokázal prosadit podstatnou část své agendy. Nejlépe to bylo vidět například na tom, že se mu nepodařilo zásadním způsobem podpořit rozvoj fosilních paliv, naopak i za jeho vlády obnovitelné zdroje trhaly rekordy. Analytici tento fakt vysvětlovali tím, že Trump nedokázal udělat klíčové změny ve státním aparátu, který jeho rozhodnutí brzdil nebo v některých případech i neplnil. Stejnou chybu už Trump podruhé neudělal.

A stejně tak nebude podruhé chybovat ani Babiš. První budou na ráně veřejnoprávní a nezávislá média, která k pádu první Babišovy vlády přispěla. Na ministerské pozice pak nominuje profesionály moci typu Hlaváčka a Peštové, kteří ví jak odklánět peníze směrem k Agrofertu. Otázka pak už jenom je, s jak rychlou razancí dokáže holding ANO ovládnout další klíčové složky státu a které nechá jiným oligarchům.

To vše se mu bude mnohem lépe dělat za předpokladu, že se nebude muset na dalších krocích dohadovat s pytlem blech, který nastupující krajní pravice představuje. Vláda Babiše se Stačilo, Motoristy nebo SPD je velkým rizikem pro budoucnost České republiky. Hladce fungující a akceschopný Babišův stroj na ovládnutí státu je ale ještě o kousek větším rizikem.