Ústavní soud se rozhodnutím o CHKO Soutok postavil za přírodu i za demokracii
Irena Ferčíková KonečnáÚstavní soud jasně odmítl snahu poslanců ANO zrušit CHKO Soutok. Zároveň tento konkrétní případ ukázal, že bude nutné pečlivě hlídat veškeré záměry nové vlády, zda nejsou v rozporu s ústavními hodnotami a principy demokracie.
Po třiapadesáti letech a řadě politických obstrukcí se unikátní oblast lužních lesů na soutoku Dyje a Moravy, známá také jako Moravská Amazonie, v roce 2025 dočkala zaslouženého vyhlášení za Chráněnou krajinnou oblast (CHKO) Soutok. Celou trnitou cestu této lokality ke vzniku CHKO Soutok shrnul Mojmír Vlašín v březnu tohoto roku.
Emoce kolem CHKO pramení především ze střetu zájmu — obchodní a majetkové zájmy stojí proti zájmu veřejnému. Tento konflikt se prokreslil až do nejvyšší politiky. Na jaře 2025, hned po vyhlášení CHKO a ještě před jeho vstupem v platnost, podala skupina pětatřiceti poslanců a poslankyň hnutí ANO ústavní stížnost (Pl. ÚS 17/25). Argumentovali, že stávající ochrana lokalit je dostatečná a vyhlášení CHKO nebylo nezbytné, čímž vláda údajně jednala libovolně a v rozporu se zásadami právního státu.
Tento argument však ignoruje podporu místních spolků, petici s více než 15 000 signatáři a prohlášení tisíců členů devíti odborných vědeckých společností. Poslanci rovněž tvrdili, že status CHKO nepřiměřeně zasahuje do vlastnického práva a práva na podnikání. Dne 5. listopadu Ústavní soud potvrdil, že silný veřejný zájem na ochraně lokality převyšuje negativa spojená se zásahy do vlastnictví.
Ústavní soud připomněl, že vlastnické právo není absolutní a že jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu ani životní prostředí. V případě CHKO Soutok jsou dopady na soukromé vlastníky minimální — většina území (zhruba 67 procent) je ve vlastnictví státu. Z patnácti obcí podalo námitky jen pět, přičemž část připomínek byla zohledněna při úpravě hranic a zón. Ze 6 900 vlastníků podalo námitku 219 subjektů, z nichž pouze osm mělo jedinečný obsah — naprostá většina byla shodná.
Ústavní soud tak jasně uzavřel, že vyhlášení CHKO Soutok bylo nejen vhodné, ale i nezbytné k ochraně přírodního bohatství. Cílem je naplnění ústavní povinnosti státu chránit životní prostředí (čl. 7 Ústavy a čl. 35 Listiny základních práv a svobod). Ochrana území má mezinárodní význam a představuje „silný veřejný zájem, který převažuje nad zásahy do vlastnických práv, podnikání i samosprávy“.