Po třiapadesáti letech a řadě politických obstrukcí se unikátní oblast lužních lesů na soutoku Dyje a Moravy, známá také jako Moravská Amazonie, v roce 2025 dočkala zaslouženého vyhlášení za Chráněnou krajinnou oblast (CHKO) Soutok. Celou trnitou cestu této lokality ke vzniku CHKO Soutok shrnul Mojmír Vlašín v březnu tohoto roku.

Emoce kolem CHKO pramení především ze střetu zájmu — obchodní a majetkové zájmy stojí proti zájmu veřejnému. Tento konflikt se prokreslil až do nejvyšší politiky. Na jaře 2025, hned po vyhlášení CHKO a ještě před jeho vstupem v platnost, podala skupina pětatřiceti poslanců a poslankyň hnutí ANO ústavní stížnost (Pl. ÚS 17/25). Argumentovali, že stávající ochrana lokalit je dostatečná a vyhlášení CHKO nebylo nezbytné, čímž vláda údajně jednala libovolně a v rozporu se zásadami právního státu.

Tento argument však ignoruje podporu místních spolků, petici s více než 15 000 signatáři a prohlášení tisíců členů devíti odborných vědeckých společností. Poslanci rovněž tvrdili, že status CHKO nepřiměřeně zasahuje do vlastnického práva a práva na podnikání. Dne 5. listopadu Ústavní soud potvrdil, že silný veřejný zájem na ochraně lokality převyšuje negativa spojená se zásahy do vlastnictví.

Ústavní soud připomněl, že vlastnické právo není absolutní a že jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu ani životní prostředí. V případě CHKO Soutok jsou dopady na soukromé vlastníky minimální — většina území (zhruba 67 procent) je ve vlastnictví státu. Z patnácti obcí podalo námitky jen pět, přičemž část připomínek byla zohledněna při úpravě hranic a zón. Ze 6 900 vlastníků podalo námitku 219 subjektů, z nichž pouze osm mělo jedinečný obsah — naprostá většina byla shodná.

Ústavní soud tak jasně uzavřel, že vyhlášení CHKO Soutok bylo nejen vhodné, ale i nezbytné k ochraně přírodního bohatství. Cílem je naplnění ústavní povinnosti státu chránit životní prostředí (čl. 7 Ústavy a čl. 35 Listiny základních práv a svobod). Ochrana území má mezinárodní význam a představuje „silný veřejný zájem, který převažuje nad zásahy do vlastnických práv, podnikání i samosprávy“.

Toto rozhodnutí není jen právním aktem, ale i symbolickým manifestem ústavních hodnot: stát má pozitivní povinnost chránit přírodu, nikoli ji obětovat politickému marketingu či byznysovým zájmům.

Nová vláda hodlá obětovat přírodu individuálnímu zisku

Rozhodnutí Ústavního soudu přišlo v důležitém okamžiku. Právě nyní se rodí populisticko-krajněpravicová vláda, která otevřeně hlásá záměr omezit regulace a podřídit ochranu přírody osobnímu zájmu a zisku.

Do čela ministerstva životního prostředí je navržen ultrapravicový Motorista Macinka, jehož znalosti v oblasti lidských práv a ochrany životního prostředí jsou zúženy na prosazování práva vlastnit auto se spalovacím motorem. Jeho agenda byla sponzorována lidmi, jako je František Fabičovic, který otevřeně usiluje o zrušení CHKO Soutok.

Fabičovic sice investicemi a s využitím dotací nepochybně přispěl ke kultivaci krajiny a obnově ekosystému v oboře Obelisk, která je nyní součástí CHKO Soutok a tvoří asi tři procenta jejího území. Tyto zásluhy však z něj nedělají odborníka a nejsou bianco šekem na výkon státní moci. Pokud by se rozhodování o ochraně území začalo řídit tím, kdo do něj vložil víc peněz, znamenalo by to vítězství oligarchie nad demokracií.

Na deklarovaný záměr zrušit CHKO reagoval i hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich (KDU-ČSL). Na jeho výzvu setkat se přímo na Soutoku Macinka nereagoval; v říjnu, ještě před publikací verdiktu Ústavního soudu, pouze hejtmanovi zopakoval svůj úmysl CHKO zrušit, jakmile se stane ministrem životního prostředí.

Nyní tedy přišlo zásadní a zcela jednoznačné rozhodnutí Ústavního soudu: Chráněná krajinná oblast Soutok vznikla nařízením vlády, které nelze zrušit nařízením nové vlády. To je možné jen tehdy, pokud zanikne předmět ochrany, nebo pokud jiný veřejný zájem výrazně převáží zájem ochrany přírody. Ústavní soud se explicitně vyjádřil k oběma podmínkám a v současnosti je shledal irelevantními, čímž potvrdil trvalou právní ochranu CHKO a její nezávislost vůči politickým tlakům.

Nejde jen o jednu CHKO

V návrhu Programového prohlášení příští vlády, publikovaném jen několik dní před verdiktem Ústavního soudu, se hovoří o odmítnutí „restrikcí, které by činily lesní hospodaření ztrátovým“. Budoucí vláda plánuje omezit princip tzv. bezzásahovosti tam, kde ohrožuje funkčnost ekosystému a ekonomickou udržitelnost či ochranu života a majetku.

Takové vymezení je velmi široké: umožňuje rušit ochranná opatření i v případě, kdy by potenciálně poškodila ekonomiku nebo majetek jednotlivců, a staví soukromý zájem na roveň veřejného zájmu, což je v přímém rozporu s nálezem Ústavního soudu. Ten jasně deklaruje, že omezení či zrušení ochrany přírody je možné pouze tehdy, pokud „jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody“ — a ohrožení soukromého majetku mezi tyto důvody nepatří.

Vznikající vláda také plánuje blíže nespecifikovanou revizi erozní vyhlášky, s tvrzením, že znehodnocuje půdu a omezuje hospodaření. Stejně tak část programového prohlášení, která staví hospodaření s půdou nad ochranu přírody a krajiny, je v přímém rozporu s nálezem Ústavního soudu. Omezení ochrany je přípustné pouze tehdy, pokud převažuje skutečný veřejný zájem — ten nelze odvozovat z ochrany individuálního majetku či ekonomického zisku.

Občanská společnost pod tlakem

Speciální místo v programovém prohlášení vlády má občanská společnost. Budoucí vláda hodlá občanským organizacím omezit dotace a připravuje první kroky k legislativě potlačující „zahraniční agenty“, inspirované Maďarskem, Ruskem a v poslední době i Slovenskem. Občanské organizace označované termínem ‚politické neziskovky‘ jsou prezentovány jako démonické zlo, které je třeba vymazat z veřejného života.

Ekologické organizace si v programovém prohlášení vlády vysloužily samostatnou podkapitolu. Dotace pro ně budou podmíněny tím, že v žádném případě nesmí svou činností blokovat rozvoj a investice. Kromě toho financování ekologických iniciativ projde zásadní revizí. Takové opatření fakticky umlčí ekologické organizace závislé na státních dotacích a eliminuje jakoukoliv veřejnou kritiku či nezávislý monitoring.

Deklarovaný záměr budoucí vlády omezit občanské organizace je v přímém rozporu s demokratickými principy a ústavou. Podobné praktiky známe dobře z autoritářských režimů: cílem je umlčet kritiky a odstranit reálnou veřejnou kontrolu. Občanská společnost — lidé, kterým záleží na fungování státu a veřejné správy — představuje základní kámen demokratického řádu. Občané jsou zdrojem státní moci a mají právo se na jejím výkonu podílet; Listina základních práv a svobod chrání právo sdružovat se, shromažďovat a vyjadřovat své názory.

Po vydání verdiktu Ústavního soudu ohledně CHKO Soutok je tedy třeba o to víc mít na zřeteli, nakolik jsou i ostatní záměry programového prohlášení v souladu s ústavou. Ústavní soud tak hned u zrodu nové vlády ukázal, že se v následujícím volebním období stane jednou z klíčových institucí hájících hodnoty demokracie proti populisticko-krajněpravicové koalici.