Zástupci ekologických organizací se v pátek ráno setkali s Andrejem Babišem (ANO) s cílem ho přesvědčit, že nominovat popírače klimatické krize Petra Macinku (Motoristé sobě) na pozici ministra životního prostředí není úplně dobrý nápad. Nepochodili.

Motoristé podle všeho budou ministerstvo životního prostředí mít. Babiš navíc odmítl pochyby o Macinkovi coby nedůvodné. Prý ho „pohlídá“ Richard Brabec (ANO), stávající hejtman Ústeckého kraje, exministr životního prostředí a bývalý generální manažer chemičky Lovochemie. A člověk, který podle všeho kryl Babišovu chemičku Deza v případě otravy řeky Bečvy.

Jen pár minut po setkání s delegací ekologů vedenou Petrou Kolínskou ze Zeleného kruhu navíc Babiš vyrukoval na Petra Fialu (ODS) s požadavkem, aby na nadcházejícím setkání Evropské rady zablokoval přijetí nového klimatického cíle unie na rok 2040. Fiala odpověděl, že klimatické cíle jeho vláda odmítá dlouhodobě a označil výzvy Babiše za „směšné“.

Hlavní síly české politické reprezentace zkrátka shodně odmítají nanejvýš oprávněné a dosažitelné cíle ve snižování emisí. Činí tak v situaci, kdy emise skleníkových plynů dále stoupají a s nimi zrychluje i rozvrat klimatických systémů planety, přibývá a sílí extrémní projevy počasí od vln veder po povodně a nejen evropská příroda se propadá do stále hlubší krize.

Prohlášení Babiše o ministerstvu i o klimatických cílech tak svědčí o jediném. Babiš s ekologickými organizacemi prostě nepočítá. Je to především politický predátor, který rozumí jedinému — tlaku tisíců lidí. Dokud za ekologickými organizacemi nebudou stát davy v ulicích, hlas přírody největší český agrobaron vyslyší jen těžko.

Babiš není partner, ale protivník

Jsme v situaci, kdy oba hlavní politické proudy, jak Fialova odcházející koalice, tak Babiš, vedou neúnavnou válku o to, kdo bude víc antiklimatický a antiekologický. Motoristické vyhrožování potoky „zelené krve“ není něčím ojedinělým. Je mainstreamem české politiky.

A jak na to reagují ekologické neziskové organizace? Když se záhy po volbách začalo proslýchat, že na ministerstvo životního prostředí míří Petr Macinka, ekologické organizace to razantně odmítly. Začaly se však dovolávat „úspěchů“ z dob ministrování Richarda Brabce ve vládách Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše, jako kdyby to ANO s přírodou někdy myslelo vážně.

Babiš a Hnutí ANO možná přispěli a umožnili odsouhlasení konce uhlí, zavedení zelených dotací nebo pokrok v ochraně nejcennějších oblastí v národních parcích, jde ovšem na ně spoléhat jako na partnera?

Odpověď je jednoznačná: Rozhodně ne. Andrej Babiš je především agrobaronem, který moc využije k dalšímu upevnění svého byznysu. Jeho agrobyznys léta ničí českou krajinu a Babiš patří mezi přední šiřitele hysterie ze snižování emisí.

Myslet si, že lze s Babišem jednat tak, jak jednaly ekologické organizace s končícím ministrem Petrem Hladíkem (KDU-ČSL) nebo ministerstvem průmyslu a obchodu v době, kdy ho ovládalo hnutí STAN, je přinejmenším bláhové. Nelze totiž doufat, že Babiš přijme třeba i rozumné, vědou podložené a dobře odargumentované požadavky bez toho, aby za nimi stálá politická moc, která ho může ohrozit. Způsob politického zápasu o budoucnost životního prostředí prostě nemůže v nových poměrech po říjnových volbách spočívat ve „vyjednávání“, lobbingu a přesvědčování.

Co tedy dál?

Babiš je protivník, nikoliv partner. I proto je dobře, že ke střetu o povahu ekologické a klimatické politiky dochází nyní, hned na začátku volebního období nové Sněmovny. Tím se klimatickému a ekologickému hnutí otevírá jedinečná šance formulovat hlavní linii proti nastupující Babišově vládě.

Nyní se totiž rozhoduje o tom, zda opět uvízneme v antibabišovském kýči mentálních koučů nabízejících jen donekonečna se opakující přehrávání sametové revoluce, nebo se zformuje hnutí postavené na uvěřitelném a konkrétním programu překonání problémů české demokracie.

Komplikací je, že české ekologické hnutí je nyní především uskupením generálů bez vojska. Umí sice obstojně sepisovat nejrůznější politická doporučení, návrhy zákonů či strategie, k souboji s Babišem a Motoristy však bude potřebovat především politickou moc. A moc zelených hnutí v minulosti pramenila především ze schopnosti přitáhnout do ulic lidi, protestovat, v mnoha případech i narušit klid těch u moci.

Například konec těžby uhlí v České republice je výsledkem masových blokád rypadel a na ně navázaných protestů a jednání. Podobně by evropská klimatická politika takřka nebyla myslitelná bez protestů hnutí Fridays for Future.

A právě Fridays for Future spolu s Greenpeace, Univerzitami za klima a dalšími organizacemi a kolektivy v neděli svolávají demonstraci. Pokud by organizátoři v mobilizaci uspěli, měli by cílit dál než jen k přemlouvání Babiše. Hraje se totiž o mnohem víc než jen o jednoho sluhu oligarchie na životním prostředí.