Vítěz voleb Andrej Babiš vyjednává o budoucí vládní většině. Sestavování vlády se zadrhlo, protože je zatížené Babišovým střetem zájmů a snahou skrýt se za poslaneckou imunitu, aby si nemusel vyslechnout rozsudek vinen v kauze dotačního podvodu Čapí hnízdo.

Koaliční partneři SPD a Motoristé jsou si Babišových slabin vědomi, a tak kladou podobně nebezpečné požadavky. Občané tak jsou aktivní už ve fázi sestavování vlády. Pokud nechceme dopustit další oslabování demokracie, bude role občanských spolků a iniciativ důležitá po celé čtyři roky.

O jaké zkušenosti se můžeme opřít a co bude odlišné

V letech 2017 až 2021 se do čela občanského odporu proti trestně stíhanému premiérovi ve střetu zájmů postavil spolek Milion chvilek pro demokracii. Babišovy rezignace sice občané nedosáhli, ale nesouhlas zněl z mnoha náměstí po celé zemi. A v roce 2021, i přes Babišova spojence na Hradě Miloše Zemana, sestavily vládu standardní politické strany.

V současnosti mají Chvilky pro demokracii spojence, existují další spolky a neformální iniciativy, které se věnují ochraně demokracie, právního státu a některé i volebnímu a politickému aktivismu. Je moc dobře, že organizací přibývá, ale nese to s sebou potřebu koordinace. Různé organizace akcentují různá témata nebo se zaměřují na odlišné cílové skupiny a bude potřeba, aby o sobě navzájem věděly, využívaly své silné stránky a tím násobily dopad svého působení.

Máme čerstvé zkušenosti ze Slovenska, kde spolupráce občanských organizací různého zaměření uchránila daňovou asignaci. Ficova vláda chtěla krátce po převzetí moci přímé peníze od daňových poplatníků pro neziskový sektor zrušit. Pokud se Babišova vláda bude inspirovat na Slovensku a přijde období šikany občanských organizací, bude koordinace a vzájemná podpora hodně důležitá.

Zkušenosti z minulé Babišovy vlády

V minulém období byla síla Chvilek v propojení lidí po celé zemi. I když se Babiš se Zemanem snažili onálepkovat Chvilkaře jako „pražskou kavárnu“ odtrženou od běžného života a obyčejných lidí, nepovedlo se jim to. Milion chvilek vytvořil síť aktivních míst po celé České republice, z nichž mnohá fungují dodnes. Některé dnes už samostatně, jiná stále pevněji svázaná se spolkem, obojí je nesmírně cenné.

Stávající Milionová síť je velká hodnota, na které mohou Chvilky dál stavět. Znovu se můžeme podívat na Slovensko, kde zůstaly regiony před parlamentními volbami hodně opuštěné a občanská aktivita se koncentrovala do velkých měst, což celospolečenský efekt nesmírně oslabilo.

Druhou cennou zkušeností je výdrž a pravidelnost, se kterou se „chvilkové“ akce konaly. Začaly z malých odvážných improvizovaných vystoupení zakládajících členů a vyrostly až do dvou naplněných Letných v roce 2019. Vytrvalost se vyplatila, a kdyby nepřišel covid, pokračovaly by akce naživo ještě déle.

Dilemata doby nadcházející

Spokojí se občanská společnost s protestním hlasem, nebo bude mít ambici vnášet do veřejného prostoru i návrhy nebo směry řešení? Politická řešení jsou samozřejmě na politicích, protože jde o jejich odpovědnost. Zároveň je cenné, když občané pouze nestanovují nepřekročitelnou „červenou čáru“, ale nesou i naději, jak se z nesnadné situace dostat.

Konkrétním příkladem roku 2019 byla realita volebního zákona a velké znevýhodnění menších stran. Tehdy Chvilky vyzvaly demokratické strany, ať odloží animozity a spojí se do koalic, protože jen tak budou mít šanci porazit velké ANO s bonusem pro vítěze. Občané už neříkali, jak to mají politici udělat, kdo s kým se má spojit a za jakých podmínek, ale nastínili cestu ke změně.

Také teď se nacházíme v situaci, která nemá snadná řešení. Čelní politici ANO, SPD a Motoristů spolu potřebují zobchodovat beztrestnost, střet zájmů a protichůdné předvolební sliby. Hrozí účast extremistů ve vládě a ve vedení Sněmovny, ohrožení právního státu, prozápadního směřování země, veřejnoprávních médií či ochrany životního prostředí.

Jak se zachovají strany dosluhující vlády a Piráti? Měli by držet své jasné „anti-Babiš“ sliby a morální imperativy, nebo je jejich úkolem začít s Babišem vyjednávat, stanovit jasné požadavky a zároveň zabránit nejhoršímu? A jaká je v této situaci role občanské společnosti? Kudy vede tenký předěl politického a občanského? Kdo všechno, kdy a jak má hledat světlo na konci tunelu?

To budou pro občanskou společnost velká dilemata nadcházejících dnů, týdnů a měsíců.