Poprvé v polistopadové historii bude mít vládu bez účasti tradičních stran, pouze z podnikatelských populistů. Co to znamená?

Je to dáno rozpadem stranického systému jako takého, který sledujeme u nás i všude ve světě. Tradiční nebo dlouho existující politické strany odcházejí nebo jsou přinejmenším v krizi a hledají nové cesty, musí se přizpůsobovat novým formám komunikace s voliči.

Vznikají strany radikální, populistické, i ty, které lze jen těžko zařadit v rámci tradičního pravolevého modelu. Populismus pak chápu primárně jako strategii spíše než ucelenou ideologii, což nám umožňuje pozorovat, jak populistické strategie přebírají i původně nepopulistické strany.

Budoucí vláda ANO, SPD a Motoristů sobě má velké problémy ještě předtím, než vznikla. Jak bude podle vás stabilní?

Nemyslím si, že vládní koalice vydrží celé čtyři roky. Její vznik spíše odpovídá momentální potřebě dát dohromady většinu a zájmu ANO být co nejrychleji zpět u moci. Deklarativně vznikající koalice má ale spoustu problémů, a malé strany mají ve vztahu k ANO vyděračský potenciál, jak ohledně vzniku vlády, tak ohledně potenciálního vydání Andreje Babiše (ANO) ke stíhání.

Pokud má skutečně s dalším stíhaným, předsedou SPD Tomiem Okamurou, vzájemnou dohodu o nevydání, potom Babiš nemůže prozatím vnitřní konflikty nijak vyostřovat. Tím míním zejména věrohodné zprávy o velmi kontroverzní minulosti aspiranta na post ministra zahraničí za Motoristy Filipa Turka, stejně jako o obsazení Tomia Okamury do vedení sněmovny, což je mimochodem pozice třeba s přístupem k utajovaným informacím, což by bylo minimálně velké reputační riziko.

Přitom jsem si jista, že tyto nominace Babišovi vůbec radost nedělají, protože jeho tradiční personální strategií u vlastních lidí bylo zbavit se jich i při daleko menších problémech: jako když v roce 2018 musela po několika dnech rezignovat tehdejší ministryně spravedlnosti Taťána Malá (ANO).

Vláda má ale také ideové, nikoliv jen personální rozpory.

Ano, podobně horkým problémem, jehož řešení není kvůli reálné hrozbě rozpočtového provizoria možné odkládat, je rozpočet na příští rok. Rozpočet je nejpolitičtější zákon, jaký v České republice lze přijmout, a očekávám, že shodnout se na něm bude v rýsující se vládní většině velký problém.

Zatímco Babiš slibuje zvyšování platů v podstatě okamžitě, jak nastoupí do úřadu, u Motoristů sobě vidíme klasickou neoliberální mantru Václava Klause o vyrovnaných rozpočtech nebo minimálně o silné úspornosti. Okamura sice také v kampani sliboval všemožné sociální benefity, ale v klubu má pět neřízených střel, jako jsou Markéta Šichtařová a Miroslav Ševčík, jejichž názorové ukotvení je z hlediska ekonomické politiky také jasně neoliberální.

To ale nic nemění na věci, že nerozumím chování dosluhující vlády Petra Fialy (ODS), která zatím odmítá poslat do sněmovny po jejím ustanovení počátkem listopadu návrh rozpočtu. Hrozí totiž, že neschopnost budoucí vlády sestavit rozpočet bude moci být snadno svedena na končící vládu, protože kolem rozpočtu dělala obstrukce, nezaslala jej včas a vůbec nové koalici nedala prostor k tomu, se na rozpočtu dohodnout.

Bude Babišovo druhé vládnutí jiné, než to předchozí?