Vznikající vláda nestojí o program, ale o moc. Vychází z klamu
Jiří PeheSvorníkem kvapně vznikající vlády není program, ale moc. Jde o uskupení politických podnikatelů, jejichž cílem je razit vlastní zájmy — jako například uniknutí trestnímu stíhání. Sladit podnikatelské zájmy bude vládě největší slabinou.
Česká republika bude, zdá se, mít vládu, která bude v mnoha ohledech velmi nestabilní a pro pověst České republiky toxická. Už proto, že je od počátku založena na lži.
Všechny tři strany vznikající vlády — hnutí ANO, hnutí Svoboda a přímá demokracie a strana Motoristé sobě — totiž před volbami tvrdily, že Česká republika je pod vedením vlády Petra Fialy (ODS) „spálenou zemi“ téměř na pokraji hospodářského krachu. Tato lež se začíná odhalovat už tím, že programové prohlášení nemá podle dosavadních zpráv obsahovat žádné zásadní reformy.
Změny, které chce vznikající koalice prosadit, jsou spíše parametrického rázu, a týkají se vesměs úprav financování různých agend. Pokud už nová koalice naznačuje nějakou zásadnější změnu, jako je třeba zrušení důchodové reformy prosazené odcházející vládou, nenabízí zatím nic, co by zrušenou reformu mělo nahradit, a řešit tak problém s financováním důchodového systému.
Rychlost, s jakou byl program nové vlády přijat, naznačuje, že rodící se koalice je projektem politických podnikatelů, a že program tudíž možná nebude zásadním vodítkem pro počínání vlády. Stejně jako v letech 2017 až 2021, kdy v čele vlády stálo hnutí ANO, bude mít hlavní slovo ve vládě šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Ten se dokonce ani neúčastnil vyjednávání o programovém prohlášení, a odjel na dovolenou, aby po návratu dostal prohlášení ke schválení. Což je svým způsobem dosti přesný náznak toho, jak bude vláda fungovat.
To, že se z kusých zpráv o možném obsahu programového prohlášení nevynořily žádné velké plánované reformy, které by měly ze „spálené země“ udělat kvetoucí zahradu, ale neznamená, že prohlášení nebude dláždit cestu ke krokům, které nemohou mít zásadní dopad na fungování země, ač z ní kvetoucí zahradu rozhodně neudělají. Spekuluje se kupříkladu o snahách omezit nezávislost veřejnoprávních médií.
Z úst některých činitelů příští vlády také zaznělo, že by Česká republika pod jejím vedením měla odstoupit od migračního paktu EU a systému emisních povolenek ETS2. Což by byly kroky, které by Českou republiku okamžitě dostaly do kolize s EU.
A ačkoliv vznikající koalice oznámila, že se nebude konat referendum o členství v EU a Severoatlantické alianci, jak požadovalo hnutí SPD, a Česká republika zůstane zakotvena v západních bezpečnostních a poltických strukturách, výroky některých možných členů příští vlády o tom, že je třeba obnovit visegrádskou spolupráci, jsou s těmito prohlášeními v jistém rozporu.
Obnovení úzké spolupráce se Slovenskem a Maďarskem, které mají v EU pověst potížistů sabotujících jednotný postup Unie vůči Rusku a zpochybňujících evropské hodnoty, by automaticky obraz České republiky coby země, která i pod vládou populistů a krajní pravice zůstává zakotvena v západních strukturách, oslabil.