Na sobotním sjezdu se novým předsedou ODS stal poslanec a exministr dopravy Martin Kupka, který porazil svého jediného protikandidáta Radima Ivana. V čele strany nahradil Petra Fialu, který ji vedl dvanáct let.

Kromě Fialy své pozice ve vedení již neobhajovaly ani další postavy spojené s jeho vládou: ani exministr financí Zbyněk Stanjura a bývalí vedoucí resortů kultury Martin Baxa a spravedlnosti Eva Decroix. Obměna vedení byla tudíž široká: prvním místopředsedou se stal starosta Prahy 9 Tomáš Portlík, řadovými místopředsedy senátor Martin Červíček, bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil, poslanec Karel Haas a europoslanec Alexandr Vondra.

Fiala ODS převzal v roce 2014 v době, kdy byla v hluboké krizi. Straně tehdy nasadil lidštější tvář, zkonsolidoval ji, zakročil proti některým vykřičeně zkorumpovaným pražským buňkám, a obraz strany institucionalizované korupce úspěšně nahradil obrazem strany kladoucí důraz na hodnotově ukotvený konzervatismus. Fialovi se povedlo pro volby v roce 2021 zformovat středopravicovou koalici SPOLU, a díky úspěšné mobilizaci proti vládě Andreje Babiše následně sestavit vládu s Piráty a STAN.

Naděje do vlády vkládané sice Fiala se svým ansámblem ani zdaleka nenaplnil, přesto se na něj bude vzpomínat i v dobrém — zejména s ohledem na jeho jednoznačnou podporu Ruskem napadené Ukrajiny. Současně byl Fiala charakteristický svým umírněným stylem politiky, kdy jeho ODS kladla důraz spíše na konzervativní než na neoliberální prvky svého programu.

Snad díky tomu byla jeho vláda obešla bez vyloženě křiklavých asociálních excesů, jimiž prosluly vlády Petra Nečase a Mirka Topolánka. Současně Fialova vláda — přes odpor v nižších stranických řadách — podnikla i dílčí kroky k posílení české demokracie, jako bylo zavedení stabilního financování veřejnoprávních médií, a to včetně vyšších poplatků pro firmy.

Již dlouho před prohranými sněmovními volbami však bylo zřejmé, že Fialův konsensuální kurz ve straně skončí. Někteří straníci totiž dlouhodobě veřejně kritizovali skutečnost, že ODS se příliš soustředí na značku SPOLU a málo na sebe, případně že opustila vlastní pravicové voliče a posunem do středu dala prostor ke vzniku „klausovského revivalu“ Motoristů sobě.

Kromě jihočeského hejtmana Martina Kuby, který ještě před sjezdem ODS opustil s úmyslem budovat nové vlastní hnutí, takto vystupoval mezi jinými senátor Martin Červíček, který označil SPOLU za „přežitý projekt“. Podobně vystoupil také bývalý ministr vnitra Ivan Langer, který zveřejnil spolu s dalšími straníky manifest za obnovu „pravicové duše“ ODS: žádá v něm mimo jiné mnohem kritičtější přístup strany k Evropské unii, ústavní ochranu české koruny nebo návrat k „realistické diplomacii“ bez „aktivistického moralizování“.

Nakonec s velmi podobně artikulovaným program vystoupil na sjezdu i hlavní Kupkův protikandidát, pětatřicetiletý místostarosta Ostravy-Jihu Radim Ivan. Ten již před pěti lety založil vnitrostranickou iniciativu Česko.plus spojenou zejména s mladými členy, která chtěla větší programový akcent na digitalizaci, kryptoměny, osekání státní správy, privatizaci státních podniků, jako jsou České dráhy, nebo otevření základny NATO v České republice.

Svými veřejnými vystoupeními Ivan zpopularizoval pojem „strejcokracie“, jímž označuje stav ODS, jenž má dle něj spočívat v tom, že se místa na kandidátkách udělují za zásluhy a že se ve straně nekonají ideové střety. Zároveň se hlásí k silně neoliberálnímu profilu, když pravidelně hovoří o nutnosti „návratu ke kapitalismu“. Tato do důsledku dovedená adorace kapitalismu jej vede i k bizarním nápadům, jako je legalizace švarcsystému nebo zrušení živnostenských úřadů.

„Dnes se přizpůsobujeme lidem, kteří nás nikdy nevolili a nikdy volit nebudou a doufáme, že nás v neděli pochválí Václav Moravec ve svém pořadu. To se musí změnit. Musíme se vrátit k tomu, co jsme vždycky dělali: nepopulární kroky, které ale byly důležité pro Českou republiku,“ uvedl Ivan ve svém kandidátském projevu na sjezdu.

Radim Ivan se sice předsedou nestal — získal zhruba čtvrtinu delegátských hlasů — přesto lze jím přinesené motivy vnímat i v rétorice a programu jeho úspěšného protikandidáta Martina Kupky. I ten totiž hodlá od formátu umírněné spolupráce v koalici SPOLU pro nadcházející období ustoupit.

„Nechceme žádný socialismus, ani státní, ani krajský, ani obecní. Nechceme aktivismus. Chceme kapitalismus a svobodu,“ deklaroval Kupka ve svém kandidátském projevu, který by stejně tak mohl pronést libovolný politik Motoristů sobě. Potvrdil zároveň setrvání strany v krajně pravicové frakci Evropští konzervativci a reformisté. Do vysokých pozic se v ODS vrací exministr životního prostředí Pavel Drobil, držitel anticen Zelená perla a Ropák roku, který v roce 2010 musel svou funkci opustit kvůli podezření z manipulace zakázek Státního fondu životního prostředí.

Drobil o sobě v projevu na sjezdu hovořil jako o „čistokrevném kapitalistovi“ a kritizoval odbory. Další nový místopředseda, poslanec Karel Haas, si zase posteskl nad tím, že „poztrácela české podnikatele“ a sám se hrdě přihlásil, že se pokouší udržovat kontakty s finančním a bankovním byznysem. Zároveň ocenil blízkost europoslance Vondry — dalšího zvoleného místopředsedy — k automobilovému průmyslu.

Pokud tedy někdo čekal, že Fialova lidská tvář v čele ODS byla mezikrokem k evoluční proměně této strany z těžkopádné Klausovy napodobeniny britských konzervativců spíše směrem ke středoevropské křesťanské demokracii typu německé CDU nebo rakouské ÖVP, pletl se. Sjezd ODS jasně potvrdil, co bylo patrné již dříve — éra Petra Fialy byla tím nejlepším, co mohla ODS nabídnout.

Alternativy vůči němu uvnitř strany představuje leda vyhrocenější neoliberální rétorika a návrat ke klausovským kořenům ve smyslu ideologie deregulovaného kapitalismu a s tím spojené mocenské arogance. I když zvolený předseda Kupka patří v tomto směru ještě mezi umírněnější, i s ohledem na složení jeho předsednictva lze očekávat, že jakožto nejsilnější opoziční strana ODS přitvrdí v pravicové rétorice a bude se při všech příležitostech ohánět termínem „kapitalismus“, což v jejím pojetí znamená vládu bohatých a privilegovaných nad většinou společnosti.

Vůči Babišově vládě tak nebude zastávat žádoucí pozici, v níž skloubí kritiku jeho protidemokratických excesů s pochopením pro dílčí sociálně citlivá opatření, kvůli nimž ANO v říjnu získalo klíčovou část své podpory. Těžko taky může představovat uvěřitelnou alternativu vůči vládě, s níž minimálně zčásti sdílí odpor vůči zelené politice, evropské integraci, právům menšin či destruktivní roli Donalda Trumpa ve světě.

ODS na sjezdu tedy leda potvrdila, že je součástí klíčového problému dněška, jimž je slábnutí české demokracie. A těžko tudíž může představovat jeho řešení.