Je-li pro úspěšnou kariéru v ODS důležité být cynikem s hroší kůží, nikoho nemůže překvapit, že Zbyněk Stanjura strávil na výsluní celých čtrnáct let. V roce 2011 si jej tehdejší předseda Petr Nečas vybral za předsedu sněmovního klubu — a to byl poslancem teprve rok. Od té doby se podle mnohých stal klíčovým vnitrostranickým aktérem, jemuž mohl konkurovat snad jenom Pavel Blažek.

Na celostátní politickou kariéru čekal překvapivě skoro dvacet let. Přitom do ODS absolvent elektrotechnické fakulty VUT v Brně Stanjura vstoupil už v roce 1991. To mu bylo sedmadvacet. Klidně se mohl připojit k Ivanu Langerovi, Liboru Novákovi a další ambiciózní omladině, která tenkrát obdivně obklopovala Václava Klause, ale také cítila šanci udělat díru do světa.

Stanjura však stál nohama pevně na zemi. Věnoval se byznysu, ale také komunální politice v rodné Opavě, kde se poprvé stal zastupitelem v roce 1998. A od roku 2002 jej na osm let začal zdobit primátorský řetěz. Byl mu sice předhazován střet zájmů, poněvadž firma Eskon, v níž měl nejprve třetinový podíl a pak se jedinou vlastnicí stala jeho manželka, získávala zakázky i od města Opavy. Stanjura se ale ani nezačervenal, což jej patrně pomohlo katapultovat vzhůru.

Opava je půvabná, ale také svérázná. Západní část Moravskoslezského kraje vždy patřila k chudým regionům. Však v ní bývala silná levice — komunisté a sociální demokraté. Bohatší Opava se s pruhem obcí poblíž vymykala. Pokud tedy Stanjura chtěl být raději jedničkou na okrese, než pětkou v republice, vybral si správně. Ovšem než v roce 2010 předal primátorskou kancelář sociálnědemokratickému nástupci Zdeňku Jiráskovi, stihl se nechat zvolit do Sněmovny.

Tam se postupně z šedivé technokratické myšky vyklubal mazaný znalec procedur, ale též přitažlivý rétor. Zejména v opozici proti vládám Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše dokázal za řečnickým pultíkem doslova zářit. A to i při obstrukcích. Výřečnější byl snad jen Miroslav Kalousek (tehdy TOP 09). Když Stanjura chce, umí vystihnout podstatu problému a argumentovat téměř neprůstřelně. Díky tomu léta působil jako politik, s nímž můžete hrubě nesouhlasit, ale cítíte k němu přinejmenším respekt.

Nenápadný manažer

Jinou tvář ukazoval Stanjura coby ministr — nejprve dopravy v Nečasově kabinetu 2012—2013 a pak od roku 2021 ministr financí ve vládě Petra Fialy. V této roli se snažil být spíš neviditelným manažerem, který víc než za vlastní slávou jde za zájmy celku, rozuměj ODS.

Na samotný vrchol, do pozice druhého muže občanských demokratů se ale dostal tak trochu z personální nouze. Na kongresu ODS v roce 2020 obhajovala pozici první místopředsedkyně Alexandra Udženija. K obrovskému překvapení přítomných se jí to nepodařilo.

Musela být vyhlášena druhá volba a ke kandidatuře byl přemluven Stanjura. Stranický šéf Petr Fiala s ním měl vynikající zkušenosti ze Sněmovny a po dlouhých disputacích se ukázalo, že je typickým kompromisním kandidátem. Ošívali se zejména delegáti z Čech, kteří těžce nesli moravský tandem Fiala — Stanjura. Však už taky dnes, kdy sláva obou pohasla, stranou zní, že si ji musejí vzít od Moraváků (a Slezanů) zpátky Češi.

Teoretika Fialu praktik Stanjura doplňoval ideálně. ODS znal a věděl, jak to v ní chodí. Proto byl též nenahraditelný při prosazování projektu Spolu.

Bezpočtu chyb a bezmála rozpočtový zločin

Jako ministr financí ovšem Zbyněk Stanjura udělal a nepřiznal tolik chyb, že by to za normálních okolností — tedy ne při ultimátní polarizaci české politiky — znamenalo jeho pád. Stanjurovi ale u koaličních partnerů leccos prošlo a s médii ani s voliči se moc nebavil.

Mohli bychom rozebírat konsolidační balíček a penzijní reformu tvrdě dopadající zejména na nízko a středně příjmové skupiny nebo přešlapování v době energetické krize. Bezmála rozpočtového zločinu se dopustil už dříve v opozici, když společně s ANO a SPD odpískal superhrubou mzdu a daňové výnosy státu podtrhl o desítky miliard.

Pro Stanjuru nejtypičtější ale bylo švindlování s přípravou státních rozpočtů. Tu se nadhodnotily příjmy a podhodnotily výdaje, tu se nějaká nevábná cifra šikovně skryla někde jinde, třeba v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Za hlavu se chytali i liberální ekonomové spolupracující s vládou.

Za Stanjurou sice ministři nemuseli chodit jako za jeho předchůdkyní Alenou Schillerovou (ANO) v předklonu a s kyticí nebo sochou andělíčka v ruce. Kabinet skutečně rozhodoval ve sboru — ale šéf státní kasy měl vždy poslední slovo. I letos, takže zklamání opanovalo například resorty školství nebo dopravy.

U předlohy pro rok 2026 Stanjura dotáhl svérázné žonglování s rozpočtem do úplné absurdity. Úkol poslat Sněmovně návrh rozpočtu do konce září vláda splnila. Postrádal však důležité přílohy a v řadě položek počítal s tím, že se peníze nějak poshánějí časem.

Jenže začátkem října přišly volby. A nová Sněmovna nemůže nakládat s dokumenty, které obdržela ta stará. Proto vždy vláda pošle čerstvé Sněmovně rozpočet znovu. Ne tak ta Fialova. Ať si prý ANO nějak poradí, když se mu Stanjurův návrh stejně nelíbil.

Aby toho nebylo málo, Fialův kabinet neschválil a nepřeposlal rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury. Hrozí tudíž, že nebude možné rozjet další dopravní stavby. Podobně chytračí odcházející ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) s úhradovou vyhláškou, která žene zdravotní pojišťovny do červených čísel.

Že by se končící vláda chovala rozpočtově nezodpovědně z hlouposti, se nezdá. Spíš jde o naschvál, šprajc, klacek hozený pod Babišovy nohy. Vidíme tak další ze Stanjurových tváří: zarputilou a nekonstruktivní.

Voličům Spolu došla trpělivost

Žádný div, že jeho politická hvězda pohasíná. A nerozhodli o tom voliči dosavadní opozice, která v Moravskoslezském kraji drtivě vyhrála (ANO obdrželo přes 43 procent hlasů, koalice Spolu pouze osmnáct). Byli to příznivci Spolu, kteří se postarali, aby krajského lídra Stanjuru na preferenční hlasy přeskákali další čtyři kandidáti z řad KDU-ČSL i ODS. On nakonec zůstal bez mandátu. Napodobil tím exmístopředsedu ODS Ivana Langera, kterého podobně „vykroužkovali“ ze Sněmovny voliči na Olomoucku v roce 2010.

Jedním z důvodů je, že Stanjura svůj domovský region přehlížel. Zjevně nevěřil, že v něm může dávnou slávu ODS obnovit. Kritizován byl také za to, že do tamních oblastí postižených ničivými záplavami (včetně Opavska), neposílá peníze, které vláda původně přislíbila. „Že jsem vám ten segedín radši nevylila na hlavu,“ zalitovala před novináři žena, která ještě za velké vody ministra financí hostila.

Stanjura už dlouho působil dojmem, že je unavený, politika jej nebaví a chystá se odejít. Proč ale potom vedl krajskou kandidátku? Ze setrvačnosti? Nebo aby tandem s Fialou dotáhl až do hořkého konce? Fakt je, že nyní jsou na odchodu oba. Z vládních i stranických pozic. A s nimi se zavírá voda i nad projektem Spolu, za nímž neochvějně stáli.

Až bude historie hledat Stanjurovy zásluhy, tato je asi nejvýraznější. Na pozadí bobtnání hnutí ANO pomohl stmelit tři pravicové strany a dovést je do vlády, která vydržela celé čtyři roky. Také se dá Stanjurovi přiznat, že nebyl spojován s kmotry a mimovládními skandály. S jednou výjimkou, která však rovněž mohla jeho politickou dráhu zkrátit.

Nečinnost, kterou Stanjura projevil jako ministr financí ve chvíli, kdy ministr spravedlnosti Pavel Blažek domlouval toxický bitcoinový dar, byla trestuhodná. A můžeme jen spekulovat, zda byla na vině liknavost ředitele kabinetu ministra Filipa Bendy, nebo skandální úmysl. Zvlášť si když letní koordinátor vyšetřování případu v resortu spravedlnosti David Uhlíř postěžoval, že mu nebylo umožněno pídit se roli, kterou v kauze sehrálo ministerstvo financí a jemu podřízené instituce.

Na Zbyňka Stanjuru budeme vzpomínat jako na politika, který se uměl chovat jako profesionál, ale který také citelně oslabil důvěru lidí ve stát. Ať už rozpočtovými tanečky, nebo pasivitou ohledně bitcoinové transakce. Pohár přetekl a po zásluze si balí svých pět švestek.

V ODS nastává střídání politických generací. Jistotu, že ta příští bude lepší, nemáme. Ostatně ani do vládních křesel neusednou lepší ministři. Politik, který selže, si ale zaslouží trest bez ohledu na okolnosti. Ten, který při kroužkování potkal Stanjuru, můžeme mít za exemplární.