Pomalý vzestup a rychlý pád Zbyňka Stanjury
Lukáš JelínekZbyněk Stanjura působil dvacet let jako komunální politik, než se od roku 2012 stal klíčovou osobností ODS na celostátní úrovni. Za ta dlouhá léta ukázal různé tváře, především byl ale vždy pragmatickým cynikem.
Je-li pro úspěšnou kariéru v ODS důležité být cynikem s hroší kůží, nikoho nemůže překvapit, že Zbyněk Stanjura strávil na výsluní celých čtrnáct let. V roce 2011 si jej tehdejší předseda Petr Nečas vybral za předsedu sněmovního klubu — a to byl poslancem teprve rok. Od té doby se podle mnohých stal klíčovým vnitrostranickým aktérem, jemuž mohl konkurovat snad jenom Pavel Blažek.
Na celostátní politickou kariéru čekal překvapivě skoro dvacet let. Přitom do ODS absolvent elektrotechnické fakulty VUT v Brně Stanjura vstoupil už v roce 1991. To mu bylo sedmadvacet. Klidně se mohl připojit k Ivanu Langerovi, Liboru Novákovi a další ambiciózní omladině, která tenkrát obdivně obklopovala Václava Klause, ale také cítila šanci udělat díru do světa.
Stanjura však stál nohama pevně na zemi. Věnoval se byznysu, ale také komunální politice v rodné Opavě, kde se poprvé stal zastupitelem v roce 1998. A od roku 2002 jej na osm let začal zdobit primátorský řetěz. Byl mu sice předhazován střet zájmů, poněvadž firma Eskon, v níž měl nejprve třetinový podíl a pak se jedinou vlastnicí stala jeho manželka, získávala zakázky i od města Opavy. Stanjura se ale ani nezačervenal, což jej patrně pomohlo katapultovat vzhůru.
Opava je půvabná, ale také svérázná. Západní část Moravskoslezského kraje vždy patřila k chudým regionům. Však v ní bývala silná levice — komunisté a sociální demokraté. Bohatší Opava se s pruhem obcí poblíž vymykala. Pokud tedy Stanjura chtěl být raději jedničkou na okrese, než pětkou v republice, vybral si správně. Ovšem než v roce 2010 předal primátorskou kancelář sociálnědemokratickému nástupci Zdeňku Jiráskovi, stihl se nechat zvolit do Sněmovny.
Tam se postupně z šedivé technokratické myšky vyklubal mazaný znalec procedur, ale též přitažlivý rétor. Zejména v opozici proti vládám Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše dokázal za řečnickým pultíkem doslova zářit. A to i při obstrukcích. Výřečnější byl snad jen Miroslav Kalousek (tehdy TOP 09). Když Stanjura chce, umí vystihnout podstatu problému a argumentovat téměř neprůstřelně. Díky tomu léta působil jako politik, s nímž můžete hrubě nesouhlasit, ale cítíte k němu přinejmenším respekt.
Nenápadný manažer
Jinou tvář ukazoval Stanjura coby ministr — nejprve dopravy v Nečasově kabinetu 2012—2013 a pak od roku 2021 ministr financí ve vládě Petra Fialy. V této roli se snažil být spíš neviditelným manažerem, který víc než za vlastní slávou jde za zájmy celku, rozuměj ODS.
Na samotný vrchol, do pozice druhého muže občanských demokratů se ale dostal tak trochu z personální nouze. Na kongresu ODS v roce 2020 obhajovala pozici první místopředsedkyně Alexandra Udženija. K obrovskému překvapení přítomných se jí to nepodařilo.