Bitcoinová kauza hýbe českou politikou a hrozí, že smete i poslední zbytky pošramocené reputace vlády Petra Fialy (ODS). Už připravila o funkci ministra Pavla Blažka, který byl bezpochyby nejvlivnějším ministrem vlády, a jak novináři odhalují další a další souvislosti, hrozí, že celou nejmocnější vládní stranu nakonec pohřbí. Takže — kde udělali soudruzi z ODS chybu?

Pro odpověď si napřed připomeňme, jak fungují klasické banky. Banka je velká, sice soukromá, ale státem dosti silně regulovaná instituce. A její úředníci jsou povinni dodržovat princip KYC — Know Your Customer, tedy „znej svého zákazníka“. To znamená, že když vkládáte nebo vybíráte peníze, musíte předložit občanku, identifikovat se. Zároveň banka nesmí posílat nebo přijímat peníze z jiných institucí, které takovéto pravidlo nedodržují.

Smysl je zjevný: stane-li se trestný čin, policie prostě jde od banky k bance, ptá se „odkud sem přišly ty peníze“, a dříve nebo později se dostane k záznamu o tom, kdo je tam složil. Podobný princip platí pro různé burzy, aukční síně atp., takže fakticky nemáte cestu, jak „špinavé peníze vyprat“, to jest dostat do systému peníze z nelegální činnosti, aniž by o tom vznikl záznam.

A právě v tom je zásadní rozdíl kryptoměny bitcoin: není to banka, ale daleko spíš něco jako „veřejná účetní kniha“. Představit si ji lze jako seznam transakcí, jak peníze skáčou mezi jednotlivými účty. Navíc tu není žádný jeden centrální „účetní“ - zmíněná účetní kniha existuje v mnoha kopiích a má stanovená pravidla, podle kterých se do ní smí další transakce připisovat. Oním „účetním“ se může de facto stát kdokoliv — stačí si nainstalovat příslušný program a váš počítač začne automaticky synchronizovat záznamy s ostatními v síti.

Vše k dohledání

Připisování transakcí do účetní knihy stojí na asymetrické kryptografii. Nainstalujete si program, který umí vygenerovat váš soukromý klíč, kterým podepíšete transakci — a z uvedeného tajného klíče vyplyne i veřejné „číslo účtu“, kam vám mají lidé posílat peníze. Zároveň je to tak, že bez soukromého klíče z daného účtu nikdo peníze neodešle. Co je zásadní, princip KYC, tedy „znej svého zákazníka“, tady nefunguje a neexistuje ani technický způsob, jak zařídit, aby fungoval.

Prostě si stáhnete obslužný program a nemusíte nikomu ukazovat občanku. A i kdyby všechny jeho kopie z internetu někdo smazal, stejně si ho můžete znovu naprogramovat sami, protože protokol, na kterém bitcoin funguje, je veřejně známý.

Řada lidí se domnívá, že absence principu „znej svého zákazníka“ činí z bitcoinu skvělý nástroj na praní špinavých peněz. Ale tak to právě není — díky tomu, že je jeho „účetní kniha“ veřejná, lze vidět úplnou historii — od vlastního vzniku daného bitcoinu přes všechny následné platby, které proběhly mezi jednotlivými účty.

Nemusíte sice spolehlivě vědět, komu který účet patří, jakmile však tuto informaci dokážete zjistit, můžete si zpětně zrekonstruovat, kdo, komu a co zaplatil. Policejní orgány jednotlivých států s tím samozřejmě pracují.

Takže pokud zjistí, že nějaký účet patří drogovému dealerovi, poznamenají si to. A sledují, odkud na něj a z něj chodí bitcoiny. Tyhle informace pak sdílejí s policisty z ostatních států. Nezachrání vás nic… I když pošlete peníze z účtu A na účet B, z toho na účet C a odtud na účet D, vše lze vysledovat.

Doba postigelitková

Nepochopení tohoto systému stálo kariéru i muže tak zkušeného v práci se špinavými penězi, jakým byl „Don Pablo“, což je výmluvná přezdívka ex-ministra Pavla Blažka z brněnského prostředí, kde původně působil. Věci už totiž nefungují jako v devadesátých letech, kdy předávání peněz probíhalo v igelitkách v zatáčce u lesa.

I když si totiž peníze vezmete, informace o tom, že ze stejné hromádky pár dnů předtím někdo uhradil úplatek nebo objednal vraždu, je doslova plně veřejná. A to je na celé věci vlastně nejvíc alarmující. Ministr spravedlnosti nebo ministr financí, tedy lidé, kteří by měli nejlépe chápat technologické aspekty kryptoměn, zjevně netušili, že jejich podivné dohody s odsouzeným zločincem peroucím špinavé peníze se odehrávají doslova na očích celého internetu.

Za svou politickou kariéru jsem od řady svých, mnohdy upřímně idealistických levicových kolegů slyšel hodně kritiky na bitcoin, že jde o nástroj zločinu sloužící k praní špinavých peněz. Mnohdy to přicházelo od těch, kteří navíc nemohli přijít na jméno finanční oligarchii ovládající současný bankovní systém. To ale bitcoin neumí. A podobnou chybu v úvaze udělal i don Pablo, když věřil, že bitcoin dělá platby anonymními, a praní špinavých peněz tak snadnější.