Nákup obrazu jako měsíční spotřeba elektřiny. Trh s kryptouměním škodí klimatu
Lucie ČejkováProdeje takzvaného kryptoumění prostřednictvím unikátních digitálních záznamů v posledních měsících rostou na oblibě. Sílí ovšem také hlasy, které upozorňují, že trh s digitálním uměním přispívá k oteplování planety.
Kreslený duch za tři tisíce dolarů, model domu na Marsu za půl milionu dolarů nebo hudební videoklip za šest milionů dolarů. To jsou jen některé příklady aukcí digitálních uměleckých děl, která v posledních měsících stoupají na popularitě i ceně.
Takzvané kryptoumění se prodává pomocí virtuálních „žetonů“ zvaných NFT (Non-Fungible Tokens, nenahraditelné žetony). Ve zkratce se jedná o unikátní digitální stopu, jež obsahuje odkaz na internetové umístění daného díla a informace o jeho tvůrci a vlastníkovi.
Zájemce však ve skutečnosti získá pouze zmíněný záznam o vlastnictví. Vlastní dílo — ať už video, obraz, fotografii nebo zvukový záznam — si pak může stáhnout do svého počítače stejně jako jakýkoli jiný uživatel internetu.
Právě možnost svázat jinak široce dostupné digitálních dílo s konkrétním vlastníkem nicméně považují zastánci NFT za jednu ze zásadních předností celého systému. Svoji tvorbu může tímto způsobem nabízet prakticky kdokoli a zisk z prodeje přináší autorům alespoň částečnou kompenzaci za to, že nad šířením vlastních digitálních výtvorů po internetu nemají prakticky žádnou kontrolu.
„Strávil jsem roky tím, že jsem dával díla na internet zadarmo, abych zaujal potenciální klienty,“ popsal deníku New York Times tvůrce kryptoumění André Oshea. Doposud prodal zhruba čtyři desítky děl spojených s NFT v celkové hodnotě několika desítek tisíc dolarů. „Teď se to prostředí konečně oprošťuje od zneužívání umělců, kteří tvoří online,“ tvrdí.
Neobyčejný zájem o kryptoumění dokazuje mimo jiné březnová dražba koláže od amerického umělce Mika Winkelmanna vystupujícího pod pseudonymem Beeple. O digitální dílo složené z pěti tisíc grafických obrazů projevila zájem prestižní aukční síň Christie’s a ačkoli byla vyvolávací cena sto dolarů, vítěz dražby za něj nakonec zaplatil přes šedesát devět milionů dolarů, tedy zhruba půl druhé miliardy korun.
„Už více než dvacet let využívají umělci různý hardware a software, aby tvořili svá díla a šířili je po internetu, ale dosud neexistoval žádný způsob, jak je skutečně vlastnit a sbírat,“ uvedl Beeple po vydražení jeho koláže. „Věřím, že jsme svědky začátku nové kapitoly v historii umění, digitálního umění,“ prohlásil.
Umění škodlivé pro klima
Zatímco sběratelé fyzických uměleckých děl jsou ke kryptoumění a NFT zatím spíše skeptičtí, nadšení a ceny tlačí nahoru hlavně vlastníci kryptoměn. Unikátní záznamy o digitálních dílech totiž fungují na technologickém principu zvaném blockchain, ve kterém operují také měny jako Bitcoin nebo Ethereum.
Uložení šifrované informace nebo provedení transakce prostřednictvím blockchainu nicméně doprovází významná uhlíková stopa. Pokud se umělec rozhodne prodat své dílo jako kryptoumění, digitální soubor nejprve nahraje na některou z příslušných prodejních platforem. Tím začne energeticky náročný proces zahrnující sérii výpočetních operací, na jehož konci vzniká nezaměnitelný záznam NFT o daném díle — a také uhlíkové znečištění srovnatelné s měsíční spotřebou energie v průměrné evropské domácnosti.
Ačkoli se klimatická zátěž liší podle energetického mixu země, ve které se počítačová síť provádějící výpočty nachází, výzkumníci odhadují, že dosud prodaná díla spojená s NFT už vyprodukovala téměř čtyři tisíce tun emisí oxidu uhličitého. Podle kalkulačky americké agentury EPA to je zhruba tolik, co vyprodukuje spálení dvaceti vagónů plných uhlí.
Původní vlnu nadšení tak nyní začínají tlumit hlasy kritiků, kteří na klimatické dopady kryptoumění a NFT upozorňují. Když například zástupci serveru ArtStation oznámili, že chtějí začít s kryptouměním obchodovat, obdrželi takové množství negativních reakcí, že své rozhodnutí během několika hodin odvolali.
Osvětu postupně začínají šířit také sami digitální umělci. Třeba francouzský tvůrce Joanie Lemercier napsal obsáhlý článek o tom, proč kvůli ekologické zátěži po své vlastní první vlně prodejů prostřednictvím NFT už žádnou další podobnou akci neplánuje.
Obdobně skončily také záměry rakouského architekta a umělce Chrise Prechta. Jeho prvotní radost z nového způsobu šíření digitálního umění rychle vystřídala skepse.
„Prvně jsem si říkal, že je to v pohodě a můžeme ten uhlík vykompenzovat, můžeme třeba nechat zasadit nějaké stromy,“ popsal v instagramovém videu. „Ale ta čísla jsou strašlivá. (...) Chtěl jsem vydat tři díla, každé v edici po stovce kopií. Tím bych spotřeboval tolik elektřiny jako celá moje domácnost za dvě desetiletí,“ vysvětlil Precht svůj názorový obrat.
Zelenější budoucnost v nedohlednu
I když se některé platformy prodávající kryptoumění snaží mírnit vlastní uhlíkovou stopu podporou „zelených“ projektů, podle Joanie Lemerciera i Chrise Precheta tím jen odvádějí pozornost od opravdového problému. „Takové projekty a investice jsou sice skvělé, ale na množství již vypuštěného oxidu uhličitého nebudou mít vůbec žádný vliv. Ani trochu. Ve skutečnosti tak slouží jen jako výmluva namísto skutečného snížení emisí,“ napsal ve svém textu o kryptoumění Lemercier.
Systém Ethereum, v němž většina záznamů NFT vzniká, zároveň plánuje upravit způsob fungování tak, aby údajně až o devětadevadesát procent snížil svoji spotřebu energie. Odborníci, se kterými mluvili novináři magazínu Earther, ale upozorňují, že se provozovatelé systému o podobných změnách zmiňují už zhruba sedm let — dosud bez výsledku.