Alexandr Vondra ničí budoucí prosperitu Evropy
Matěj MoravanskýAlexandr Vondra se staví do role zachránce automobilového průmyslu. Za chyby jeho šéfů mají podle Vondry platit daňoví poplatníci. Nadbíhání koncernům však Evropě prosperitu nezajistí. Existuje lepší cesta.
Alexandr Vondra dlouhodobě v českém veřejném prostoru razí zcela lživý obraz, že Evropská unie svými klimatickými a ekologickými opatřeními ničí „páteř“ evropského hospodářství: automobilový průmysl. Ve skutečnosti ho ničí představenstva velkých koncernů a s nimi spjatí politici — jako třeba právě Vondra — a další obránci „normálního“ světa dieselových motorů, znečištěného ovzduší a rakoviny plic.
Šéfové velkých evropských automobilek v čele s představenstvem Volkswagenu po léta falšovali emisní limity jimi vyráběných vozů a odmítali rozrůznit výrobu směrem k elektromobilům a obecně k vozům menším a dostupným pro nižší a střední třídy. Místo inovací tak evropské automobilové koncerny platily závratné pokuty v kauzách aféry Dieselgate.
Evropský automobilový průmysl si tak nechal vzít vítr z plachet a nezachytil expanzi globálního trhu s elektromobily. V inovacích, budování dodavatelských řetězců a celkové strategii vývoje je předběhli čínští a jihokorejští výrobci nebo Muskova Tesla a jejich elektromobily vytlačují evropskou automobilovou konkurenci z mnoha klíčových trhů.
Zelený versus fosilní kapitalismus
Evropská politika na tuto situaci nabídla dvě odpovědi. Na jedné straně stojí Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyenovou, podporovaná Evropskou asociací výrobců automobilů, sdružující všechny klíčové evropské automobilky. Jejím plánem je masivně podpořit výrobu elektromobilů z peněz evropských daňových poplatníků a otevřít pro ně možnost těžby klíčových surovin, jako je lithium nebo kobalt, v Evropě.
Na druhé straně stojí Vondra a jeho europoslanecký blok kolem frakce Evropských konzervativců a reformistů. Podle jejich názoru se automobilkám nejvíc pomůže, když Evropská unie jako celek odstoupí od ambice přechodu na elektromobilitu a zruší jak emisní limity, tak i směrnici o konci prodeje nových automobilů se spalovacím motorem do roku 2035.
Přitom generální ředitel skupiny Mercedes-Benz a prezident Evropské asociace výrobců automobilů Ola Källenius po nedávném strategickém dialogu s Evropskou komisí řekl: „Automobilový průmysl Evropské unie je i nadále plně odhodlán k přechodu na mobilitu s nulovými emisemi a ekonomicky do tohoto přechodu investuje,“ a dodal, že „jediným způsobem, jak přechod úspěšně uskutečnit, je transformace řízená trhem a poptávkou.“
Z toho jasně vyplývá, že automobilky nejsou principiálně proti elektromobilitě. Udělají to, co jim přinese největší zisky. Šéfům automobilového průmyslu je v zásadě jedno, zda je budeme dotovat veřejnými penězi a surovinami podle rozhodnutí Evropské komise, nebo pro ně Vondra prosadí zrušení emisních limitů.
Na jedné straně jim von der Leyenová nabízí zelený kapitalismus a dohnání globální konkurence skrze inovace a elektromobilitu. Na druhé straně evropská konzervativní pravice oponuje nabídkou štědré podpory fosilního skanzenu spalovacích motorů.
Samotní šéfové automobilek ale prohlašují, že pokud si mají jejich koncerny jako Volkswagen, Stellantis nebo Daimler udržet globální konkurenceschopnost, a tím i zisky a pracovní místa, je transformace směrem k výrobě a prodeji bezemisních vozů nutnou podmínkou. „Z přechodu na nové technologie není cesty zpět — investice automobilek do bezemisních technologií ve výši více než 250 miliard eur jsou toho nejlepším důkazem,“ uvedla generální ředitelka Evropské asociace výrobců automobilů Sigrid de Vriesová.
V každém případě tak bude evropská veřejnost štědře dotovat zisky soukromých korporací. Těch korporací, které roky lhaly o emisních limitech a jejichž vrcholný management udělal zásadní chyby.
Nadto nás evropští politici přesvědčují, že na oltář „páteřního“ průmyslu musíme položit životní prostředí: ať už kvůli lithiovým dolům a novým bateriovým továrnám, nebo proto, že se nebudou řešit stále vysoké evropské dopravní emise, což povede k dalšímu prohloubení klimatické krize, kolapsu ekosystémů a extrémům projevům počasí. Co když ale existuje ještě jiná cesta?
Prosperita celou společnost
Místo orientace na maximalizaci zisků automobilového průmyslu by se evropští politici mohli zaměřit na to, co je nejlepší pro obyvatele Evropy. Potřeby lidí v Evropské unii je možné uspokojovat i jinak, než předháněním se v tom, kdo bude větším přítelem šéfů automobilek.
Automobilový průmysl možná přinesl ve dvacátém století do Evropy blahobyt, ale rovněž svými výrobky zanesl ulice našich měst a dýchací ústrojí, zapřáhl miliony lidí na perifériích Evropy i celého světa do svých továren a vypouštěním emisí skleníkových plynů páchá zločin na budoucích generacích. To vše s veselou podporou politiků, kteří tuto zkázu evropských ekosystémů i společností vydávají za prosperitu. Vždyť bez automobilového průmyslu hrozí „ztráta tisíců pracovních míst a další ekonomické oslabení Evropy,“ hlásá Vondra a jeho ODS.
Proč ale nemůžou nová pracovní místa vzniknout v továrnách na nízkoemisní technologie s vysokou společenskou hodnotou jako tramvaje, trolejbusy a autobusy nebo vlaky? Proč stavíme za peníze daňových poplatníků dálnice, ale zanedbáváme železniční síť po celé Evropě? Místo toho, aby automobilky pro ty, co se bez automobilu neobejdou, vyráběly snadno opravitelná, užitná osobní auta s dlouhodobou zárukou a snadnou možností opravy, nabízejí zákazníkům nové a nové řady zbytečně mohutných, pseudoluxusních SUV. To opravdu není prosperita.
Alternativní cestu skýtá masivní podpora veřejné dopravy dostupné pro všechny: investice do rozvoje infrastruktury železnic, městské hromadné dopravy nebo nových továren na prostředky veřejné dopravy. Sektor dopravy se navíc musí elektrifikovat. Pokud tedy musíme těžit suroviny jako lithium, nechť mají komunity v okolí nalezišť kontrolu nad tím, jak těžba probíhá a kdo z ní bude profitovat. Nejlepší pak je zcela zredukovat poptávku po nové těžbě tím, že místo osobních elektroaut začneme podporovat a vyrábět například elektrické autobusy, které mají zásadně nižší materiálovou náročnost na přepraveného pasažéra.
Prosperitu si zkrátka v Evropě můžeme zajistit. Sociálně a klimaticky ohleduplný průmysl je podmínkou této budoucí prosperity. Ignorantští šéfové automobilových koncernů, natož dieseloví fanatici, jako je pan Vondra, nám k evropské prosperitě opravdu nepomůžou.