Ústředním tématem nadcházejících voleb do Evropského parlamentu bude budoucnost Zelené dohody (European Green Deal), dokumentu, který měl předznamenat zásadní proměnu Evropy v prosperující a k planetárnímu klimatu i přírodním ekosystémům šetrného kontinentu.

Namísto toho však ekologická politika Evropské unie uvízla na mrtvém bodě. Není dostatečně rychlá, aby dokázala odvrátit největší hrozby vyvolané rozvratem klimatu a úbytkem biodiverzity, a zároveň se stává terčem stále více společenských skupin.

Co je to Zelená dohoda?

Evropská komise uvádí, že Zelená dohoda pro Evropu je „nová strategie růstu, jejímž cílem je transformovat EU na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a ve které bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů.“

„Novou strategií růstu“ reaguje Evropská unie na prohlubující se krizi klimatu, rozvrat ekosystémů a vymírání druhů. Podle zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu je Evropa celosvětově nejrychleji oteplující se kontinent, který dopady klimatické krize zažívá již dnes.

V České republice jsou příkladem jejích důsledků dlouhá sucha ovlivňující zemědělskou produkci, vlny veder nebo kůrovcová kalamita, která zničila tisíce hektarů lesů. Mnoho dalších ničivých dopadů můžeme očekávat v nejbližších letech.

Zelená dohoda pro Evropu je asi dvacetistránkový, právně nezávazný dokument, který stanovuje základní cíle a principy klimatické politiky Evropské unie. Jako pomyslný deštník se rozevírá nad konkrétními legislativními předpisy, které navrhuje Evropská komise a následně o nich rozhodují jednotlivé evropské instituce a členské státy. Jak bude ekologická politika ve výsledku vypadat, tedy zásadním způsobem určují volení členové parlamentu a národní vlády.

Hlavním cílem ekologické politiky Evropské unie je dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality — stavu, kdy se nevypouští do atmosféry více skleníkových plynů, než kolik se jich z atmosféry odstraní.

V praxi to znamená zásadní omezení spalování fosilních paliv. Nedílnou součástí je ale i obnova ekosystémů od lesů a mokřadů po ekosystémy zemědělské půdy. Zdravé ekosystémy totiž mohou tvořit přirozená úložiště uhlíku.

Určitým mezistupněm v úsilí o uhlíkovou neutralitu by měl být rok 2030. Evropská unie přijala opatření nazvaná Fit for 55, jejichž cílem je snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o pětapadesát procent oproti roku 1990. Legislativně jej zakotvuje evropský právní rámec pro klima, někdy označovaný jako „evropský klimatický zákon“.

Fit for 55 a další legislativní závazky navazující na Zelenou dohodu jsou souborem opatření, které mají motivovat soukromý sektor a státy k investicím do modernizace a přechodu na zelené technologie.

Opatření stanovená Zelenou dohodou se soustředí na sedm klíčových oblastí:

1. Čistá energetika
2. Udržitelná doprava
3. Renovace budov
4. Dekarbonizace průmyslu a posílení oběhového hospodářství
5. Udržitelné zemědělství
6. Obnova ekosystémů a druhové rozmanitosti
7. Nulové znečištění

V rámci každé z oblastí připravuje Evropská komise sadu postupů, které mají transformaci umožnit. Naprostou většinu nástrojů představují různé dotace, cenové signály a tržní regulace, které mají motivovat soukromý kapitál a jednotlivé státy k ekonomické a sociální transformaci. Spíše než o proměnu evropských ekonomických struktur jde však o jejich ozelenění.

V zásadě tak opatření Zelené dohody jen zmírňují rizika spojená s mnohdy nejistými investicemi do nových technologií. Cílem je, aby soukromý kapitál investoval spíše do stavby větrných parků než nových uhelných elektráren nebo místo aut se spalovacími motory do elektroaut. Pro stavební firmy se má stát lákavá nízkoemisní výstavba, zemědělcům pak přírodě blízké hospodaření, které přispěje obnově rozvrácených evropských ekosystémů.

Pro regiony a skupiny lidí, které zasáhne transformace nejvíce, jsou připraveny speciální fondy. Jde například o zaměstnance uhelných dolů nebo také o domácnosti trpící energetickou chudobou. Pomoc se zvládáním těžkostí způsobených transformací by měly všechny zasažené skupiny čerpat především z Fondu spravedlivé transformace a ze Sociálního klimatického fondu.

Zelená dohoda rovněž zohledňuje princip přiměřenosti, který respektuje jedinečné podmínky každé členské země. Česká republika jako země s nižším HDP na osobu má proto nižší cíle než například Rakousko nebo Francie.

Čtyři příčiny uvíznutí v půli cesty

Zelená dohoda vyvolává řadu naprosto nesmyslných prohlášení, které probouzejí morální paniku. Následuje povýšenecká snaha vysvětlovat voličům, co Zelená dohoda znamená, což v kontextu neoliberálních kroků mnoha vlád, které jdou proti zájmům celých společenských skupin, nepůsobí věrohodně.

Místo dezinformací a intelektuálně a morálně nadřazené rétoriky potřebujeme politickou analýzu souvislostí současného modelu evropské ekologické politiky. Jedině tak porozumíme tomu, proč je ekologická politika Evropské unie zásadním konfliktním tématem.

1) Zelený růst — zdánlivý pragmatismus vede do slepé uličky