Za posledních padesát let se průměrná velikost sledovaných populací volně žijících živočichů zmenšila o sedmdesát tři procent. Vyčíslil to Světový fond na ochranu přírody (WWF) a Londýnská zoologická společnost ve zprávě o přírodní rozmanitosti publikované v předvečer šestnácté konference Společnosti spojených národů o biodiverzitě v kolumbijském Cali.

Konference budí velká očekávání. Rozpad mnoha ekosystémů a vymírání přírodních druhů totiž zrychluje a je umocněn postupující klimatickou změnou. Na 190 zemí světa přitom v roce 2022 přijalo Kchun-mingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost, kterým se zavázaly k ochraně a šetrnému hospodaření na třiceti procentech suchozemského území, vnitrozemských i oceánských vod a obnově dalších třiceti procent globálních ekosystémů. Na letošní konferenci COP16 mají státy předložit konkrétní opatření, kterými chtějí cílů dosáhnout.

Dle zjištění portálu Carbon Brief a deníku Guardian ale velká většina států nezvládla připravit reálná opatření k zastavení úbytku biodiverzity. Konference tak řeší to, jak závazky států naplnit.

Prázdné sliby?

Jedním z pilířů Kchun-mingsko-montrealského rámce pro biologickou rozmanitost z roku 2022 je závazek států, že do dvou let připraví plány na ochranu a obnovu přírodní rozmanitosti s konkrétními kroky a opatřeními. Evropská unie takto přijala Nařízení o obnově přírody, své plány předložila rovněž Čína, Austrálie nebo Kanada.

Několik klíčových zemí, na jejichž území se nacházejí ekosystémy s vysokou přírodní rozmanitostí, ale žádné plány dosud nepředložilo. Mezi ně patří například Brazílie nebo Konžská demokratická republika.

Brazilské ekosystémy jako amazonský prales nebo močálovitá oblast Panatal jsou přitom jedny z nejohroženějších soustav přírodní rozmanitosti na planetě. Amazonie je dlouhodobě postižena rekordním suchem a s tím spojenými požáry deštných lesů. Zdejší mohutné řeky jsou na nejnižším stavu vody za posledních 120 let. Podle studie vědců z portálu World Weather Attribution je „silný trend vysychání téměř výhradně způsoben zvýšením globálních teplot, takže intenzita současného sucha je z velké části způsobena změnou klimatu“.

Děje se tak i navzdory tomu, že po nástupu nového brazilského prezidenta Luly da Silvy klesla úroveň odlesňování v Amazonii a podle vládních představitelů země připravuje zásadní strategii ochrany přírody ve spolupráci s amazonskými původními obyvateli.

Amazonský prales přitom patří mezi několik klíčových ekosystémů, jejichž kolaps by ohrozil stabilitu celého klimatického systému planety. Pralesy jsou přirozená úložiště uhlíku a pohlcují značnou část uhlíku vypouštěného spalováním fosilních paliv. S intenzivnějším suchem způsobeným změnou klimatu ale pralesy chřadnou a vstřebávají méně uhlíku, což dále zhoršuje stav planetárního klimatu.

Podle zprávy Světového fondu na ochranu přírody se tak jasně ukazuje, že úbytek přírodní rozmanitosti a klimatická krize jsou dva vzájemně provázané problémy: „Oddělený přístup k cílům v oblasti klimatu, biologické rozmanitosti a ekonomického rozvoje zvyšuje riziko konfliktů mezi různými cíli,“ uvádí zpráva. Jedním z ukazatelů toho, zda se podaří sliby z roku 2022 naplnit, tak je odhodlání států snižovat emise skleníkových plynů pomocí opatření, která nebudou narušovat přírodní rozmanitost.

Globální nerovnosti

Velké obavy panují ohledně budoucnosti globálního fondu přírodní rozmanitosti. Státy se v roce 2022 zavázaly, že každý rok vynaloží celkem dvacet miliard dolarů na ochranu a obnovu přírody pomocí příspěvků do speciální fondu, ze kterého budou státy, instituce ochrany přírody a další organizace čerpat prostředky na projekty ochrany a obnovy přírody.

Podle analýzy think tanku ODI ale rozvinuté státy nepřispívají dostatečně do společného fondu a neplní tak své závazky. Mezi státy takové státy patří i Česká republika. Nejbohatší země tak selhávají v oblasti financování opatření na podporu ochrany přírody. Přesto je stávající mechanismus mezinárodního fondu přírodní rozmanitosti nastaven tak, že zvýhodňuje právě rozvinuté státy.

Analytička a organizátorka Fiore Longová z hnutí Survival International, které se zabývá společnou ochranou práv původních obyvatel a přírodních ekosystémů, vysvětluje, že na založení fondu přírodní rozmanitosti se značnou měrou podílela Světová banka a velké nadnárodní instituce, které dlouhodobě zvýhodňují rozvinuté státy proti zájmům původních obyvatel.

Longová o současné podobě fondu říká: „Výrazně zvýhodňuje projekty ochrany přírody, které nenarušují přístup ‚business as usual‘ a které jsou řízeny shora dolů, místo aby podporovaly nový a velmi potřebný přístup k ochraně biologické rozmanitosti založený na právech místních komunity a původních obyvatel. A jde o projekty téměř zcela nedostupné domorodým obyvatelům.“

Z dvaadvaceti doposud podpořených projektů fondu přírodní rozmanitosti se téměř všechny zaměřují na státy globálního Jihu, zároveň jsou ale téměř všechny řízeny velkými akreditovanými organizacemi včetně mnohostranných rozvojových bank, agentur Organizace spojených národů a organizací ochrany přírody původem z globálního Severu, jako jsou Světový fond na ochranu přírody a americká organizace Conservation International.

Bohaté státy tak kontrolují prostředky, které jdou na ochranu přírody v chudších státech s vysokou úrovní přírodní rozmanitosti. Tlak na přírodní ekosystémy v rozvíjejících se státech ale souvisí s produkcí zboží do bohatších evropských nebo severoamerických států. Státy globálního Severu přitom vypustily historicky větší množství emisí skleníkových plynů, a mají tedy výrazný podíl na klimatické změně, která přivádí ekosystémy na hranici kolapsu.

Mezinárodní institut pro ochranu životního prostředí a rozvoj uvádí ve své tiskové zprávě: „Například poptávka po výrobcích z hovězího masa v bohatších zemích vede k odlesňování tropických lesů, zatímco evropská spotřeba ryb z pobřežních vod západní Afriky vede k nárůstu chudoby, nezaměstnanosti a zhoršování zdravotního stavu místních komunit, které jsou závislé na rybolovu jako zdroji příjmů a potravin.“

Na globální nerovnosti mezi chudými a bohatými státy si během probíhajících jednání již stěžovali například zástupci Uruguaye. O úspěchu konference proto rozhodne, zda se delegáti dohodnou na spravedlivém a účinném mechanismu rozdělování prostředků z fondu přírodní rozmanitosti mezi globálním Severem a Jihem.