Evropský parlament ve středu schválil klíčové nařízení o obnově přírody. Jde o rozsáhlé legislativní opatření podporující obnovu poškozených a zdevastovaných ekosystémů po celé Evropské unii. Mezi opatření patří podpora udržitelného zemědělství, výsadba zeleně ve městech a obcích, ochrana opylovačů, obnovení mokřadů a rovněž i navrácení tisíců kilometrů říčních toků do jejich původních koryt tak, aby byla lépe zadržována voda v krajině, usnadnila se migrace ryb a život dalších živočišných a rostlinných druhů.

Před vlastním hlasováním se však na půdě Evropského parlamentu strhl zápas o jeho přijetí, kdy se klub Evropské lidové strany snažil přijetí normy zablokovat. O situaci v parlamentu a rovněž o změnách, které Evropský zákon o obnově přírody přinese, jsme mluvili s Martinem Rexou, expertem na zemědělství v Hnutí Duha.

Jaká byla role Evropské lidové strany v turbulentním projednávání nařízení o obnově přírody?

Evropská lidová strana dříve nařízení podporovala, ale v posledních měsících a týdnech se pod tlakem zemědělské lobby, jež se promítla například do výhry „farmářské strany“ BBB v nizozemských volbách, rozhodla přejít na pozici, kterou komunikovala tak, že „chrání zemědělce a lidi před hladem“. Jako slaměného panáka si zvolila právě Evropský zákon o obnově přírody.

Hlavní postavou hnutí proti zákonu se stal bavorský konzervativní politik Manfred Weber. Celá situace je zřejmě i předehrou před dalšími evropskými volbami a také trochu fackou předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, která je ze stejné strany jako Weber a dlouhodobě právě s ním o pozici ve straně soupeří.

Výsledkem tak bylo spojení evropských konzervativců a krajní pravice ve velkém tažení proti nařízení o obnově přírody. Hlavně lidovci vedli velkou mediální kampaň, plnou generalizací, lží a mýtů, která pak přivedla mnoho aktérů — od tisíců vědců přes myslivecké svazy až po některé korporace jako Nestlé, Danone či zástupce průmyslu jako Evropskou asociaci obnovitelných zdrojů — k tomu, aby veřejně zákon podpořili a vůči Evropské lidové straně a Weberovi se vymezili. Výzvu vyvracející některé mýty podepsalo na šest tisíc vědců.

Dobrá, ale je tedy vůbec něco na argumentaci Webera, Evropské lidové strany nebo české europoslankyně Michaely Šojdrové, že nařízení ohrozí budoucnost zemědělství?

Je zcela jisté, že budoucnost zemědělství by významně ohrozilo naopak nekonání. To by bylo pro trvale udržitelné zemědělství a produkci potravin destruktivní, což už dnes vidíme na mnoha místech Evropy v podobě ničivého sucha, povodní, přívalových dešťů a podobně. Adaptace krajiny prostřednictvím obnovy přírody je stěžejní pro zvládnutí dopadů klimatické krize i pro zastavení úbytku biodiverzity.

Weber mluví zejména jménem agrokorporací a silně ho podporuje největší agroprůmyslová lobbistická skupina Copa-Cogeca, která blokuje jakékoli pokusy o udržitelnější zemědělství, pokud to zrovna nejsou technologické inovace, jako je precizní zemědělství nebo geneticky modifikované organismy, v nichž vidí další potenciál příjmů a zvyšování výnosů.

Copa-Cogeca se tváří, že reprezentuje všechny evropské zemědělce, ale jak ukázala nedávná analýza serveru Politico, reprezentuje hlavně průmyslové zemědělství. Například česká Asociace soukromého zemědělství z uskupení před pár lety vystoupila.

Přitom má ale Copa-Cogeca přednostní přístup k materiálům, jednáním. Její síla se ukázala i nyní, kdy se jí v rámci hlasování podařilo i hlasy některých českých vládních poslanců odstranit článek, který stanovoval cíle pro udržitelnější zemědělství, včetně obnovy populací polních ptáků nebo obnovy krajinných prvků.

Jaký význam má nařízení či zákon o obnově přírody v rámci evropských klimatických cílů jako celku?

Nařízení je zásadním zákonem pro naplnění Strategie Evropské unie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, protože ji, jako nevymahatelný strategický text, převádí do závazných legislativních cílů a implementačních nástrojů. Bez zákona by strategie byla bezzubá, či přesněji řečeno musela by spoléhat na nástroje typu Společné zemědělské politiky, kterou se ale stále nedaří dostatečně zreformovat žádoucím způsobem.

Co bude nařízení znamenat pro evropskou a českou krajinu?

Členské státy nařízení zavazuje k vytváření Národních plánů obnovy, kterými by měly zajistit naplnění evropských cílů v oblasti biodiverzity. Bude z velké části na nich, jak cílů v místních podmínkách dosáhnou.

V České republice bude záležet především na ministerstvu životního prostředí. Plnění cílů by znamenalo více revitalizovaných vodních toků, více zeleně ve městech, lepší management chráněných území a cenných biotopů, větší podporu opylovačů.

Bohužel dnešní hlasování v Evropském parlamentu mnoho důležitých prvků oslabilo. A také pozice Rady Evropské unie původní návrh Komise oslabovala. Je tak velmi nejisté, jak reálně účinný a ambiciózní finální zákon bude. Závisí to na dalších jednáních mezi Parlamentem, Komisí a Radou, takzvaném trialogu.

Na čem dalším tedy bude záviset úspěch obnovy přírodních ekosystémů?

Velkou otázkou zůstává financování. V novém rozpočtovém období Evropské unie bude potřeba najít na plánovaná opatření dostatek peněz. A samozřejmě vše bude nakonec záležet na tom, jak se plán promítne do praktické politiky v jednotlivých členských státech.

MATĚJ MORAVANSKÝ